Znamení a zázraky
„Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními." (Marek 16,20)
Drazí bratři a sestry,
Vítám vás u čtení zářijového čísla Života v Kristu. Prázdniny skončily a je zde opět školní rok. Povinnosti začínají nejen pro školáky, nýbrž i pro jejich rodiče. Nejde však jen o povinnosti. Pro řadu mladých lidí nový školní rok představuje i nové spolužáky, tedy i nové příležitosti ke sdílení evangelia. Modleme se za mladé lidi ve školách, velice to potřebují!
Poselství, které mám dnes na srdci, se týká zázraků a znamení; úvodní text představuje poslední verš Markova evangelia. Autor tohoto evangelia jde dále než pisatelé zbývajících tří spisů o životě Pána Ježíše: Podává svědectví, že Boží slovo se skutečně šíří s mocí a silou. Je tomu tak proto, že Pán působí s nimi.
Někdy se v literatuře i v rozhovorech s jinými „věřícími" můžeme setkat s názorem, že veškeré nadpřirozené projevy v Bibli jsou výmyslem, legendou. Pravda je ovšem taková, že Bible zbavená nadpřirozena by byla něčím naprosto absurdním. Podívejme se jen na Nový zákon: Sledujeme-li život první církve, můžeme spatřit, že veškerá motivace i pro ty nejprostší skutky prvních křesťanů leží v nadpřirozené oblasti, totiž v přesvědčení, že Ježíš vstal z mrtvých. Bez této nadpřirozené události by se evangelium vůbec nemohlo šířit. Víra ve vzkříšení (a u apoštolů to nebyla jen víra, oni se s zmrtvýchvstalým Ježíšem setkali!) představovala základní, jediný skutečný a vůbec nejsilnější argument pro jejich jednání. Bez nadpřirozené moci, divů a zázraků by nepřesvědčili pohany, aby vyměnili své bohy za Jediného. Pohané potřebovali vidět, že ten nový Bůh je opravdu silnější, aby se rozhodli. Bez nadpřirozené moci by první křesťané byli vyhubeni, církev by nepřežila do dnešních dnů. Byl to Boží anděl, který je zachraňoval z vězení. A kdoví jak by to dopadlo, kdyby se Saul z Tarsu nesetkal se vzkříšeným Kristem. Pokračoval by ve svém řádění a pravděpodobně by první církev byla vyhlazena. Vzpomeňme na veškerá pronásledování v dějinách církve, počínaje Štěpánem a konče dnešními křesťany v zemích s totalitním režimem. Nebýt Boží moci, neobstáli by.
To vše jsou jasné argumenty hovořící ve prospěch stále působící Boží moci. Bez ní by byla nemyslitelná existence církve, o jejím dalším šíření ani nemluvě. Podíváme-li se znovu do našeho textu, vidíme dva důrazy: Zázraky zajišťoval Bůh, kázání evangelia zajišťovala církev. Tento princip je v Písmu důsledně dodržen. I přes občasné intervence andělských bytostí je kázání dobré zvěsti vyhrazeno lidem. A Bůh slibuje, že bude s nimi působit a své slovo potvrdí zázraky a znameními. Na tomto „vymezení zodpovědností" se po tisíciletí nic nezměnilo. Aby evangelium proniklo na nová území, je k tomu stále zapotřebí Boží moci. V dnešní postmoderní době možná ještě více. A aby církev bez Boží moci, divů a zázraků obstála v tlaku všech pronásledování i vlivů soudobého světa jakbysmet. Pokud se kdy taková církev objeví, bude v pokušení hledat zdroj své existence jinde než v Boží moci: V lidské moudrosti, politickém vlivu, zábavě a podobně.
Zázraky a znamení charakterizovaly a nadále charakterizují Letniční hnutí. Věřím, že právě toto hnutí má potenciál zasáhnout dnešní společnost: Někdy se setkávám s námitkou typu „A jak mám poznat, která církev je ta pravá?". Někteří lidé říkají: „Vždyť Bible se dá vykládat různě". To jsou námitky zcela oprávněné – nezaujatý pozorovatel má z církve zcela jistě tento dojem. Trochu mi to připomíná situaci, když byl Jan Křtitel ve vězení. Tehdy plný pochybností poslal delegaci za Ježíšem s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Ježíš tehdy ve své odpovědi poukázal právě na zázraky a znamení, jež doprovázely jeho službu. Ty potvrzovaly a legitimizovaly jeho službu. Dnes je církev v obdobné situaci. Jaká jiná odpověď uspokojí skeptiky, než viditelná Boží moc? Zázraky a znamení nenechají nikoho klidným; lidé buď uvěří, nebo se zatvrdí. Ježíšova služba rozdělovala, služba církve působí obdobně. Má-li církev mít vliv na společnost, musí jí nutně provázet Boží moc.
Jsem vděčný Bohu zato, že naše církev klade důraz na projevy Boží moci. Každý, kdo zvěstuje evangelium nevěřícím lidem, má jistě své osobní zkušenosti s tím, jak Bůh jedná. Ze svých návštěv po sborech vím, že mnozí mají zkušenosti s vyslyšením modliteb za nevěřící známé a přátele – a to je nejsilnější svědectví o Pánu Ježíši Kristu. Na druhou stranu je zde nebezpečí, že kázání Slova opustíme jako svou prioritu. To se nikdy nesmí stát!!! Je tisíc a jedna věcí, čím vším by se církev mohla zabývat, ale nesení evangelia nevěřícím je naším hlavním posláním, naší prvořadou prioritou. Můžeme z Bible rozumět, že Boží moc úzce souvisí s evangelizační aktivitou. Bůh nám nedal dary Ducha svatého, abychom uspokojovali jen své potřeby. Možná jste si všimli toho, že Bůh mnohem raději vyslyší modlitbu za nevěřícího, než za člena sboru. Byl jsem mnohokrát účasten toho, kdy Bůh udělal zázrak ve prospěch lidí, kteří jej neznali – protože Jemu záleží na tom, aby byl Bohem všech.
Píši tyto řádky ve snaze povzbudit vás k tomu, abyste byli připraveni zvěstovat evangelium vašim známým, přátelům, blízkým lidem. Pamatujte, že Bůh je připraven potvrdit své slovo znameními a zázraky – On je stejný včera stejně jako dnes. On se nemění!
Na závěr ještě jeden text ze Skutků apoštolů. Je to modlitba, kterou se první učedníci modlili v okamžiku, kdy cítili, že je na ně vyvíjen nátlak za účelem ukončení jejich zvěstovatelské činnosti. Všimněme si, že potvrzuje stejný princip: Učedníci budou kázat a Bůh bude činit znamení a zázraky. Kéž je tato modlitba i naší modlitbou!
„Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. (Skutky apoštolské 4,29–31 )
Martin Moldan,
biskup AC