Není Bůh spíše něco jako pozitivní energie než skutečná osoba?

Určitě neexistuje „pámbů", který sedí na obláčku, opírá se o berlu, má bílé vousy a už je v důchodu. To je nesmysl.

Mnoho lidí dnes věří, že Bůh je spíše něco jako vyšší moc, pozitivní energie nebo „něco nad námi", co nás ovlivňuje. Mají pravdu. Bůh je skutečně vyšší moc, dokonce moc nejvyšší. Tato moc, chcete-li „energie", naplňuje celý vesmír a ovlivňuje náš život. Bůh je ale zvláštní tím, že on je ještě mnohem víc než energie.

Bůh se dokáže rozhodovat, proto věřím, že je víc než energie. Rozhodl se, že něco stvoří. Energie se rozhodnout neumí. Rozhodnout se dokáže pouze osoba. Energie vyrobená třeba v tepelné elektrárně umí spoustu dobrých věcí. Nemůžeme s ní mít ale žádný vztah. Nemůžeme jí například poděkovat za to, že si můžeme rozsvítit světlo. Energie není schopna nás vnímat. Bůh však ano.

Představte si, že by elektrická energie chtěla, abychom měli lepší život; třeba abychom si mohli rozsvítit světlo nebo si pustit hezkou hudbu. Byl by to zajímavý pocit, žít a vědět, že o mně někdo takto ví.

A právě tak je to s Bohem, o kterém se píše v Bibli. Bůh naplňuje celý vesmír, ale on je tak veliký, že ví dokonce i o mně. Zná moje myšlenky, moje pocity a přání. A protože na světě nežil nikdo takový jako jsem já, Bůh se rozhodl, že stvoří právě mne. Ze stejného důvodu stvořil i tebe. Bůh nás tu chtěl. On nás miluje. Chce, abychom byli šťastní.

Biblické křesťanství jako jediné náboženství učí, že každý člověk bez rozdílu může znát Boha osobně. Může s ním mít důvěrné přátelství. Člověk, který se přátelí s Bohem, se nemusí bát, co mu osud v životě připraví. Nemusí mít strach z budoucnosti, protože poznal, že Bůh ho miluje. Pravé křesťanství není v tom, že člověk má nejlepší náboženské učení, tu nejlepší církev nebo ty nejsprávnější názory. Pravé křesťanství znamená vědět, že Ježíš přijal mě a já jsem přijal jeho.

Bůh není jenom pozitivní energie. Bible říká, že Bůh je láska. Láska je věc velmi osobní. Věřím tedy, že i Bůh je velmi osobní. Je osobou, není pouze „něčím" nad námi nebo v nás. Bůh není ani osud, který by striktně určoval náš život. Bůh respektuje, jestli ho ve svém životě mít chceme nebo nechceme.

Bůh se rozhodl, že se každý z nás narodíme. On nás tu chtěl. Bůh nás miluje. Chce, abychom byli šťastni. Proč je tedy na světě spousta lidí, kteří šťastni nejsou? Jak je možné, že existuje spravedlivý a dobrý Bůh a ve světě, který vytvořil je plno utrpení a nespravedlnosti, která zůstává nepotrestána? Jak to, že svět není takový, jaký by měl být? O tom v některé z příštích kapitol.