Hledání křesťanské svobody Svědci Jehovovi

Pod tímto názvem se uskutečnil ve čtvrtek 11. října 2007 v Praze seminář s Raymondem Franzem, který jsme si s manželem nenechali ujít.

Raymond Franz absolvoval v roce 1948 biblickou školu svědků Jehovových Gilead a byl vyslán jako misionář do Karibiku. V letech 1965 až 1980 pracoval v ústředí svědků Jehovových v newyorském Brooklynu, mezi lety 1971 a 1980 byl členem vedoucího sboru svědků Jehovových. V té době se stal spoluautorem biblické encyklopedie Pomůcka k porozumění Bible, která je dodnes Společností Strážná věž s minimálními úpravami vydávána ve statisícových nákladech pod názvem Hlubší pochopení Písem. Po svém vyloučení z organizace v roce 1981 napsal knihy Krize svědomí a Hledání křesťanské svobody. V těchto dvou knihách postupně sepsal klíčové informace, k nimž se mohl dostat pouze jako člen nejvyššího vedení. Tyto informace již pomohly otevřít oči tisícům svědků Jehovových.

Seminář pořádala Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Kromě pana Franze byli hosty semináře ještě psycholog PhDr. Lukáš Humpl, autor studie Svědkové Jehovovi v ČR - prožívání a postoje bývalých členů, a historik Mgr. Branislav Martínek, Ph.D., autor publikace Náboženská společnost a stát - Historie svědků Jehovových v Československu.

Pan Franz, dnes pětaosmdesátiletý a na svůj věk stále zdatný, v moderované diskusi dvě hodiny odpovídal na otázky z řad publika. Ty se týkaly především fungování organizace svědků Jehovových. Vytýkáno jí bylo mimo jiné to, že organizace si na sebe bere autoritu Pána Ježíše Krista. Říká lidem, jak mají přemýšlet a co mají cítit. Panuje tak nad svědomím druhých a činí je svými poddanými. Noví členové se křtem zavazují k věrnosti organizaci, což obnáší povinnost hájit její zájmy. A to i v případě, že jsou v rozporu s jejich zájmy a jejich svědomím.

Seminář se sám o sobě nezabýval jednotlivými falešnými naukami, ale pochopitelně mnohé z toho, co bylo řečeno, z těchto nauk logicky vyplývá. Pokud jde o učení, existuje dostatek materiálů. Kdyby měl někdo z vás zájem, lze je zapůjčit u nás.

Problematika svědků Jehovových se týká každého z nás. Setkáváme se s nimi na ulici, kde nabízejí své časopisy, a také zvoní u našich dveří. Má smysl s nimi hovořit? Lze jim nějak pomoci? Rozhodně ano. Uvědomme si, že jsou to lidé! Mnozí z nich jsou opravdu upřímní a horliví ve své víře a snaží se sloužit Bohu z upřímného přesvědčení. Mnozí však také vnitřně tápou, mají pochybnosti, ke kterým se však nemohou v rámci svého společenství přiznat. Mnozí z nich trpí vyčerpaností a různými psycho-somatickými poruchami, které pramení jednak z nejistoty a vnitřních rozporů, a jednak z pracovního přetížení (zaměstnání, rodina, několik sborových akcí týdně, hodiny služby dům od domu...).

Řešením není vmést jim do tváře, že jsme křesťané, a pokud jde o jejich literaturu, pěkně děkujeme... a zabouchnout jim dveře před nosem. Zároveň bych však byla opatrná, pokud jde o diskusi o biblických tématech. Uvěřivší svědek studuje Bibli denně a za rok ji může znát podstatně lépe než vy. Pokud nevíte přesně, čemu věříte a proč tomu věříte, a pokud to neumíte podložit Písmem, je pravděpodobné, že si trhnete ostudu a dotyčného svědka utvrdíte v přesvědčení, které je mu organizací vtloukáno do hlavy, že totiž příslušníci jiných církví skutečně Bibli neznají a nevědí, čemu vlastně věří. Svědek má zpravidla Bibli v malíčku, jenže samozřejmě zároveň s pochybnými výklady některých faktů. Proto se zřejmě pohádáte - vás jeho „výklady" rozčílí a zmatou, a pokud jste se při diskusi navíc ještě „nechytali", budete se cítit trapně.

Necítíte-li se pevní v kramflecích, vřele doporučuji především věnovat více času studiu Písma. Zároveň považuji za rozumné při rozhovoru se svědky odvést diskusi jinam, kdy začnu klást otázky já. „Co prožíváte s Bohem?" „Jak vnímáte Boží lásku?" V tuto chvíli pravděpodobně znejistí svědek. J Ale nejde o to, aby znejistěl. To jsou totiž věci, které mu chybí! Mnozí si to uvědomují a může to pro ně být impulzem začít si klást otázky ohledně své víry. Začít hledat něco víc. Sami jim můžete vydat svědectví o svém životě s Bohem, co pro vás Bůh dělá, jak vyslýchá vaše modlitby. Pokud to nebudou jen slova, ale svědkové z vás vycítí opravdové nadšení z Boha, bude to pro ně obrovským svědectvím. Uvědomme si, že jsou to lidé někdy velmi osamocení a odmítaní, lidé, kteří potřebují naši lásku a přijetí, protože kde jinde než u křesťanů by mohli lásku a přijetí najít?

Sám Raymond Franz závěrem diskuse svědkům vzkázal, aby četli Bibli, ale bez svých výkladů. Ať ji nechají hovořit samu za sebe. Jakmile to totiž udělají, mnozí přiznávají, že se pro ně Bible stala úplně novou knihou. Zároveň mluvil o tom, že opustit organizaci není samo o sobě řešením. Otázkou totiž je, co budou dělat pak? Pokud se pro odchod z organizace rozhodnou na základě Písma, pak budou Písmem vedeni i dál. Ztratí sice většinu svých dosavadních přátel, ale právě osamělost jim může pomoci přimknout se k Bohu a k Pánu Ježíši Kristu. Pokud odejdou jen proto, že jsou s něčím nespokojeni, a ne vedeni Božím slovem, pak stráví zbytek života v hořkosti. Odchod z organizace je pro svědka z mnoha důvodů to nejtěžší, co ho v životě může potkat, a je to něco, k čemu se případně musí rozhodnout on sám. Je velmi nemoudré a kontraproduktivní ho k tomu nabádat!

Buďme těmi, kteří je osloví svou láskou, pokorou a vlídností. Nedělejme nic „na sílu". Pomáhat lze pouze těm, kteří si uvědomují, že je někde chyba, a kteří o pomoc stojí. Byli jsme vystrojeni Duchem svatým, a tak buďme (i svědkům) svědky Ježíše Krista v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země (Sk 1,8).

Jana Kopová,

AC Zlín