Mluvme o islámu

Jak pochopit protiklady a vzájemně neslučitelné hodnoty v islámské kultuře.

Islám je složitý systém. Vysoce hodnotí střídmý život a normou jsou přísná morální pravidla. Očekává se, že všichni, zvláště ženy, budou zachovávat vysoké morální standardy. Přesto není neobvyklá liberálnost v otázce sexu. Často vychvaluje nepoctivost ve sféře finančních jednání a obchodu. Není neobvyklá ani homosexualita, ačkoli jsou jí připisovány jiné důvody než ty, které zastává západní svět. Pokud se tyto věci dějí pod pokličkou a pokud ti, kteří se jich dopouští, nedělají ostudu a nepůsobí skandály ve své komunitě, lze se nemorálních skutků dopouštět neomezeně. Přijatelné, a zároveň doporučované, je využívání technologických vymožeností, jako je obchod se Západem, domácí spotřebiče a internet. Svobodu myšlení však odmítá.

Jak máme chápat a analyzovat kulturu plnou protikladů a vzájemně neslučitelných hodnot? Rád bych se zabýval třemi otázkami, o kterých se dnes v mnoha kruzích hovoří.

Jaké tajemství se skrývá za skutečností, že se obrovský počet lidí stává stoupenci islámu?

Jak je možné, že pětina světové populace je věrná Mohamedovi? Potřebovali bychom mnohem více prostoru, než je celá tato publikace, abychom probrali množství odpovědí na tuto otázku. Stručně tedy: muslimští mužové smějí mít až čtyři manželky zároveň. Mají také povolený neomezený počet konkubín. To je důležitý faktor, pokud jde o fenomenální početní růst islámu ve světě. I v zemích, kde jsou polygamní svazky nezákonné, si berou někteří muslimové při náboženských obřadech více manželek. Tato manželství nejsou státu přiznána. Náhodný pozorovatel by se mohl domnívat, že tito muži mají milenky. Avšak z pohledu islámského zákona jsou tyto svazky zákonné.

Více manželek znamená větší biologický přírůstek. Vezměme si Usámu bin Ladina, zakladatele a vůdce Al-Kájdy, strůjce teroristických útoků na Spojené státy 11. září 2001. Usáma je jedním z 54 dětí, které měl Muhammad bin Ladin se svými manželkami a konkubínami. Před několika lety jeden z islámských vůdců ve Francii prohlásil: „Dobudeme Francii lůny našich manželek."

Islám prosazuje mnoho skutků milosrdenství. Jelikož Mohamed sám byl sirotek a jeho matka vdova, bránil práva sirotků a vdov. Různé muslimské asociace a skupiny po celém světě nabízejí potřebným finanční pomoc, bezplatnou zdravotní péči a bezplatné vzdělání. Lidi chudé nebo ty, kteří nemají volební právo, tyto skutečnosti silně motivují konvertovat k islámu.

V muslimských společnostech je islám ze zákona jednosměrkou. Pro člověka, který přijal islám nebo který se narodil jako muslim, není cesta zpět. Trest za odpadlictví je přísný: „Pokud odpadnou, vezmi je a zabij, kdekoli je najdeš. Nikdy si mezi nimi neber přítele či pomocníka" (Korán 4:89).

Zákony týkající se financí upřednostňují v některých islámských zemích muslimy. Přednostně dostávají pracovní místa, bydlení a příležitosti ke vzdělání. Nemuslimové mají výsad méně. Stát se muslimem znamená stát se privilegovaným.

Na počátku hrály v šíření islámu důležitou roli dary. Mohamed posílal válečnou kořist, dárky a peníze nemuslimům, se kterými se chtěl spřátelit či spolčit. I dnes používají muslimové, ať v Africe, či Americe, tutéž strategii. Případný konvertita může dostat manželku, práci, větší sumu peněz či dům, což ho má povzbudit k rozhodnutí přestoupit na islám.

V muslimských zemích je islám chráněncem státu. Muslimští misionáři jsou vládou vysíláni a podporováni, a to i finančně. Na stavbu Islámského centra v Toledu ve státě Ohio věnovaly spoustu peněz Saudská Arábie, Libye, Katar, Kuvajt, Omán, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Egypt a Jordánsko.

Svůj význam má také přitažlivost komunity věrných. Té se říká „umma (národ) Prorokova". Do tohoto společenství patří všichni muslimové. Ať žijí kdekoli ve světě, všichni jsou bratři a sestry. Všichni jsou si rovní. Všichni patří jeden druhému. Jsou svázáni silnými pouty - jedním vyznáním, jednou společnou historií, jednou knihou, jedním zákonem a jedním Prorokem. To jim dává pocit jistoty. Právě to přitahuje zvláště opuštěné, zavržené a strádající lidi, žijící v individualistické západní společnosti.

Mekka je viditelným, magnetickým ohniskem islámu. Pětkrát denně se muslimové obracejí v modlitbě směrem k Mekce. Do Mekky konají poutě. Tam, jako nikde jinde, prožívají citové vzrušení, jednotu, rovnost, silné bratrství a sebeúctu. Mekka také dává vyznavači islámu silný pocit jistoty. Tam, mezi dvěma milióny spoluvěrců, vidí muslim, že není sám. Je to silný společenský a náboženský magnet, který k sobě lidi přitahuje. Představte si pocit, jako když jste na evangelikální konferenci spolu se dvěma milióny znovuzrozených křesťanů.

Islám také zahrnuje mnoho prvků, které se zamlouvají lidským touhám. Jeden muslimský šejk řekl, že jedním z důvodů, proč se islám tak neuvěřitelně šíří, je, že je to náboženství, které uspokojuje lidskou přirozenost, touhy a chování.

Hlavním zaměřením a důrazem islámu je učení o naprosté jedinečnosti Boha. Zdá se to být velmi působivé, avšak podrobíme-li toto učení logickému rozboru, narazíme na vážné nesrovnalosti.

Kromě toho je velmi snadné k islámu konvertovat. Aby se člověk mohl vydat na cestu svého nového náboženství - islámu, nemusí nic důležitého obětovat či projít nějakým zvláštním utrpením. Obvykle jde o jednoduchý proces.

Dalším důvodem, proč je islám přitažlivý, je to, že se zabývá každodenními záležitostmi. Muslimský kodex má pravidla a zákony týkající se téměř každé činnosti běžného života: jídla, umývání, modliteb, práce, cestování, sexu a mezilidských vztahů. Tato skutečnost činí islám lákavým, protože nabízí předpisy pro každodenní činnosti a odpovědi na všední problémy.

Islám také láká svou soustavou názorů a pravidel, která zahrnují oblast vzdělávání a sociální a právní oblast. Pro mnohé lidi je tím atraktivní.

Jak se narodí sebevražedný atentátník?

Sebevražední atentátníci zabíjejí sebe, aby zabili druhé a zničili jejich majetek. Pachatel nemůže dosáhnout cíle vyjednáváním, a tak přináší zkázu sobě i druhým. Jen několik příkladů z novinových titulků:

Sebevražední útočníci zničili kasárna americké a francouzské armády v Libanonu. Při útoku zahynulo 241 Američanů a 58 Francouzů.

Teroristé zničili Světové obchodní centrum a zabili 3 000 lidí.

Sebevražedný atentátník se odpálil v Jeruzalémě. Zahynulo 20 lidí.

Sebevražedná atentátnice zabila sebe a 10 dalších lidí.

Palestinští Američané druhé a třetí generace provolávají slávu sebevražedným útočníkům.

Ačkoli během historie používaly sebevražedný terorismus různé skupiny, v posledních letech dosáhl obrovských rozměrů. Smrt ve svaté válce (džihádu) zaručuje muslimovi místo v ráji. Kdykoli vůdcové prohlásí boj za svatou válku, lidé stále chtějí zemřít a zajistit si místo v nebi. Jeden muslimský vůdce uvedl, že „zbraň mučednictví... je snadná a stojí nás jen náš život... Lidské bomby nelze porazit ani atomovými bombami."

Sebevražední teroristé jsou hnáni silným přesvědčením, že jejich cíl je správný, ať už náboženský, či politický. Když se fundamentální muslimové snaží žít dle litery islámského zákona a podmanit tomuto islámskému náboženství druhé, přičemž vidí, že jejich plány a naděje jsou zmařeny a poraženy jejich vlastními institucemi zevnitř a jinými faktory zvenku, obracejí se k terorismu.

Sebevražední teroristé zdaleka nejsou spodinou společnosti, jak se mnozí domnívají. Často jsou to velmi vzdělaní lidé z dobře zaopatřených rodin. Věřím tomu, že mají komplex nadřazenosti. Velmi si zakládají na tom, že jsou muslimové, a jsou na svou identitu velmi pyšní. Věří, že islám je jediné náboženství, které má právo existovat. Snaží se odstranit či ovládnout cokoliv, co jim stojí v cestě - občanské úřady, náboženské úřady a politické moci či vojenské síly.

Domnívám se, že dalším faktorem jsou dalekosáhlá vítězství arabských jednotek v rané historii islámu, která byla příčinou toho, že muslimské národy mají ve své mentalitě, ve svém cítění a vůli nezvratnou a cílevědomou touhu po vítězství. Dnes se to odráží v jejich postojích. Když se pro něco rozhodnou, udělají to bez ohledu na prostředky, které musejí použít, a bez ohledu na následky. Alláh je na jejich straně a vyvýšil je nad všechny ostatní. Jak by se tedy mohli smířit s něčím menším? Tento postoj je nám nepochopitelný.

Kde se bere jejich loajalita?

Islám se dívá na svět jako na dvě skupiny: dar-ul Islam (dům islámu) a dar-ul harb (dům války). Věrní patří do domu islámu. Sekulární společnosti a nemuslimové patří do domu války. Seyyed Qutb to vyjádřil jasně, když řekl: „Islám zná (ve světě) jen dvě společnosti - muslimskou a pohanskou nemuslimskou."

Islámský systém požaduje loajalitu. Pravý muslim nemůže být věrný nemuslimskému systému. To by byla otevřená velezrada. Tak je tedy pravá muslimova identita svázána s islámem, a ne se zemí, kde žije. Na prvním místě je loajální islámské komunitě.

Závěr

Čísla se nám mohou zdát zastrašující a teroristické činy ohavné, ale přesto se musíme na muslimy dívat jako na lidi potřebné. Potřebují Krista. Stejně jako jiní lidé, kteří nepřijali Boží lásku na Golgotě, ani oni nemají skutečný pokoj v mysli, radost a neprožívají naplnění. Jsou hnáni souborem přísných pravidel a zákonů, postavených na tom, co se musí a co se nesmí. Jedině Boží milost jim může dát odpuštění, svobodu a život. Jsem pevně přesvědčen, že k dosažení tohoto cíle je třeba, abychom muslimy hluboce milovali a také při každé příležitosti otevřeli svá ústa a mluvili s nimi o Kristu.

Sobhi Malek, D.MISS.,

misionář mezi muslimy, profesor islamistiky,

který navštěvuje různé semináře po celém světě.

Přeložila Jana Kopová