Dan Brown: Šifra mistra Leonarda

Jen málokdo v poslední době neslyšel o knize Šifra mistra Leonarda a o tom, že autor tohoto románu tvrdí, že Pán Ježíš byl ženatý, že nebyl Bůh a že to dokazují spisy, které se církev snažila po léta utajit. A tudíž je správné uctívat někoho a něco jiného, a jinak, než to dělají křesťané. Většina z nás si možná řekne, že jde jen o blábol, který se nás netýká. Nic nového, takové věci mnozí hlásali už dříve. My jsme se přeci setkali s Bohem a víme, jaký je. Známe jeho milost a jsme schopni dosvědčit, jaká je pravda. Než zavrhneme otázky, které kniha Šifra mistra Leonarda vyvolává, zkusme se podívat, co za tím vězí a jak s ní naložit.

Důležité je si uvědomit, jakou knihu máme před sebou. Jedná se o velmi dobře napsanou detektivku. Děj se velmi rychle odvíjí a je protkán náhlými, nečekanými změnami. Z těch, kteří se zprvu jevili jako kladní hrdinové, se vyklubou padouši, a naopak. Je to kniha, od které se nelze odtrhnout. Můžete ji vnímat jako detektivku a nic víc. Autor se tváří, že mu o nic víc ani nejde a jeho vyjádření v tisku na toto téma jsou opravdu politicky mlhavá.

Problém je v tom, že hrdinové jeho příběhu vedou dlouhé a učené debaty o svatém grálu, o tajemné organizaci Převorství siónské, o templářích, o uctívání božské ženy, o manželství Máří Magdalény s Ježíšem Kristem, o vlivu císaře Konstantina na prvotní církev, jímž prosadil nauku o Kristově božství, která prý do té doby nebyla v církvi známa, a o spoustě zatajovaných a zničených spisů dokazujících tato tvrzení, jež byly naštěstí při historických průzkumech objeveny a nyní mohou podat svědectví o pravdě. Hrdinové nejsou jen tak někdo - jde o vysoce vzdělané lidi: v knize vystupuje profesor symboliky z Harwardu, britský královský historik a mladá příjemná policejní agentka. Prostě lidé, kteří „musí" mluvit pravdu. Jsou přece inteligentní a vzdělaní.

Máme před sebou dílo, které jasně ukazuje na duchovní rozpoložení naší společnosti a které odpovídá jejím potřebám. Podle všeho je zde jakási pravda, dle které existuje nějaký bůh. Všechno však bylo jinak, než učí církev, a člověku tedy stačí pouze této „pravdě" přitakat a tím se vše vyřeší. Argumenty jsou jasné, srozumitelné a člověku příjemné. Jenže pokud začneme zkoumat argumenty používané Danem Brownem, je zanedlouho jasné, jak jsou posunuté a kolik je mezi nimi zjevných chyb a lživých informací.

Závěry, které hrdinové knihy vyvozují, stojí na velmi vratkých základech. Nebezpečí tkví v tom, že pokud člověk nemá s čím srovnávat, zní velmi věrohodně a důvěryhodně. Není účelem tohoto článku vysvětlit všechny nejasnosti, které Šifra mistra Leonarda uvádí. Jsou však dvě hlavní pravdy, které kniha zpochybňuje. Jde o pravdivost a inspiraci Bible a o božství Ježíše Krista. Podívejme se stručně na tyto dvě skutečnosti.

Dan Brown popírá inspirovanost Bible. Z úst hrdinů románu zaznívá, že ji církev sestavila až na popud císaře Konstantina ve 4. století po Kristu a vyškrtla mnoho dokumentů, jež odporovaly jejím názorům. Vynechejme vznik Starého zákona, který do námi používané podoby ustavil sněm židovských učenců v Jamnii v roce 90 po Kristu (tito učenci se jistě nenechali nikým, zvlášť ne jakýmsi Římanem, ovlivnit). Podle současných poznatků se dá říci, že všechny spisy Nového zákona byly sepsány mezi roky 50 - 90 po Kristu. I podle postojů většiny liberálních teologů byl sestaven nejpozději v první polovině 2. století. Tedy daleko dřív, než uvádějí hrdinové Dana Browna. Z dopisů, které zůstaly po prvotních křesťanech, lze vysledovat, že tito používali jak citace z listů apoštolů, tak z evangelií, která jsou součástí Nového zákona. Nový zákon neutvářela shromáždění biskupů nebo starších sborů. Na těchto shromážděních vždy šlo o potvrzení spisů, které byly církví již nějakou dobu používány a uznávány.

Závazné seznamy novozákonních spisů vycházely z potřeby zápasit s bludnými učeními. K prvnímu pokusu o sestavení závazného seznamu novozákonních spisů, takzvaného kánonu, dochází v druhé polovině 2. století. Jedná se o tzv. Muratiho kánon, jenž obsahuje evangelia, která používáme, Skutky apoštolů, všechny dopisy apoštola Pavla, některé obecné epištoly a Janovo Zjevení. Dá se říci, že v Muratiho kánonu je vše, co vyjadřuje naši víru. Během následujících dvou století se kánon Nového zákona postupně dotvářel. Vše se dělo podle čtyř následujících zásad.

Jako závazný byl uznán jen ten spis, jehož autorem byl někdo z apoštolů nebo osoba mu blízká (požadavek apoštolství).

Kniha musela splňovat ty nejvyšší duchovní a mravní standardy, a přitom se zaměřovat na osobu a dílo Ježíše Krista (požadavek duchovnosti).

Musela být přijata celou tehdejší církví (požadavek univerzálnosti).

Musela poskytovat nesporné důkazy o tom, že její sepsání bylo inspirováno Duchem svatým (požadavek inspirovanosti).

Na základě těchto postojů se postupně vytvořil Nový zákon v podobě, jakou známe dnes. Dá se říci, že přibližně od druhé poloviny 3. století se debatovalo o několika knihách, zda je do kánonu zařadit, či nikoli. Můžeme tedy říci, že spisy Nového zákona byly používány a považovány za závazné mnohem dříve, než se k moci dostal Konstantin. Svědčí o tom také písemnosti, které křesťané zanechali. Závěrečná podoba Nového zákona byla uzavřena na koncilu v Kartágu roku 397, což je mimo jiné několik desítek let po smrti císaře Konstantina. Ani toto rozhodnutí tedy nemohl ovlivnit, ale to jen na okraj. Celkově lze říci, že Nový zákon vznikl tak, že církev četla evangelia a listy apoštolů a skrze zkoumání a působení Ducha svatého se jejich seznam postupně ustálil do podoby, jak jej známe.

Podívejme se na druhý hlavní zmíněný Brownův omyl. Hrdinové knihy tvrdí, že Kristus nikdy nebyl před obdobím císaře Konstantina uctíván jako Bůh. Pokud přijmeme výše uvedené důkazy o pravdivosti Bible, máme dostatek podkladů k tomu, že křesťané uctívali Krista jako Boha od počátku. Zmiňme jen několik jasných vyznání. Tomáš, když se setkává se zmrtvýchvstalým Kristem, vyznává: „Můj Pán a můj Bůh!" (J 20,28) Apoštol Pavel popisuje Krista následovně: „Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství." (Ko 2,9) V křesťanském hymnu, který cituje Pavel v listu Filipským, zaznívá: „Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu..." ( Fp 2,6) Tato vyznání lze jen těžko vnímat jinak než jako vyznání božství Ježíše Krista.

Shrneme-li tato fakta, základní tvrzení Šifry mistra Leonarda o Kristu a o Bibli jsou lživá. Otázka zní: Jsem připraven takovým lžím čelit? Umím víc, než je pouze odmítnout? Anebo si s nimi nevím rady a ve skutečnosti otřesou mou vírou? Jsem připraven obhájit to, čemu věřím? Osobně si nemyslím, že je třeba umět zpaměti vyjmenovat všechny důkazy o historické pravdivosti Bible. Nový zákon sám o sobě uvádí dost argumentů, kterými podepírá svou pravdivost. Je to příběh ustrašených mužů, kteří se zničehonic stali mocnými kazateli a kteří pro pravdu, za kterou se předtím styděli, šli na smrt. To přece lidé nedělají pro lež! Je pro mne pravda o Kristově Božství jen nějakým povinným tvrzením, které je třeba odkývnout, anebo něčím, co umím obhájit a vysvětlit? Vždyť pro tvrzení, že Ježíš je Bůh, naši křesťanští sourozenci umírali a umírají. Jak jsme na tom my? Šifra mistra Leonarda a jí podobné publikace jsou pro nás výzvou, která prověří naši schopnost ke svědectví o pravdě o Kristu a o našem smyslu života. Odvažme se této výzvě postavit.

Martin Kop, AC Zlín