Doba Noemova a doba Lotova
Žijeme v prazvláštní době. Nedávno jsem se setkal v tisku se zprávou, že OSN jmenovalo zástupce lidstva pro komunikaci s mimozemšťany. To není vtip, ani jsem si to nevymyslel. Sídlo úřadu je ve Vídni, má tam pěknou řádku zaměstnanců. Už víc než padesát let pracuje velký tým vědců, aby vyslali do vesmíru zprávy. Vložili do toho už miliardy dolarů a po padesáti letech jim z vesmíru nikdo neodpověděl. Říkám si: „Ó, Bože, už by to chtělo Eliáše na Karmelu. Tam Baalovi proroci také křičeli a nikdo jim neodpověděl. Je třeba, aby procitli Eliášové a přistoupili k oltáři, aby z vesmíru odpověď přišla."
Co je před námi
Chtěl bych hovořit o tom, co je před námi. Všímejme si, co hovoří Písmo. Budu číst Lukáše 17,24: Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. Celý Starý i Nový zákon ukazuje, že Boží cíl a záměr s lidstvem je, aby žilo navěky s ním ve slávě, v jeho přítomnosti. Bůh stvořil člověka absolutně svobodného, proto tedy dovolí každému, kdo touží trávit věčnost v ohnivém jezeře, aby tak učinil. To si lidé velmi často neuvědomují. Když jsem pracoval v těžebním stroji, byla tam z bezpečnostních důvodů zakázána hudba. Přesto tam byly tajně zabudované rádio a televize. Měl jsem spolupracovníka, který si rádio vždy zapnul, a já jsem je zase vypínal. Nikdy neopomněl si do mne rýpnout: „Celou věčnost se těšíš, že ti budou v nebi andílci zpívat, a tady hudbu nenávidíš. Proč to vypínáš?" A já jsem nereagoval. Jednou na začátku směny jsem mu řekl: „Hele, četl jsem včera o tobě v Bibli." A on: „O mně? A co tam bylo o mně napsáno?" Usmál jsem se: „No, ty tvrdíš, že jdu tam, kde mi celou věčnost budou zpívat andělé. Máš pravdu. Ale o tobě je napsáno, že tam, kam spěcháš, budeš řvát bolestí a skřípat zuby." Víckrát se se mnou o věčnosti nebavil.
Musíme si uvědomit, že já i ty, každý jeden člověk, kterého potkáš na ulici, všichni směřujeme do věčnosti. Na této zemi je život člověka krátký, sedmdesát, osmdesát let, ale věčnost nekončí nikdy. Toto si potřebujeme uvědomit. Celá Bible o tom hovoří. Pán Ježíš říká, jak bude vypadat závěr života na této zemi. Jednou přijde chvíle, kdy Bůh přijde a řekne: „Dost, zavíráme." Přijde Syn člověka. O jeho příchodu budu hovořit za chvíli trochu víc. Pavel apoštol píše v 1Te 4,16-17: Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí (to znamená, že apoštol Pavel čekal, že se to může stát ještě v době jeho života), kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Navždy, bez konce budeme s ním. Už se mě také nevěřící lidé ptali: „A prosím tě, co tam celou věčnost budeš dělat? Nebudeš se nudit?" Odpovídám: „Vůbec ne, neboj se. Celá věčnost nebude stačit, abychom poznali Boha." Těším se na chvíli, kdy přijde, kdy ho uvidím. Ještě v tomto životě? Je to možné. Anebo zemřu, nevím. Ale v každém případě vím, že se s ním setkám. Apoštol Pavel hovoří: „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. (1K 15,51-52). Mohl bych číst další a další místa z Nového i Starého zákona, která říkají, že On přijde, aby převzal vládu. Jednou mi jeden bratr poslal krátký filmový spot. Kazatel tam hovořil na téma příchodu Ježíše Krista, kamera zabírala lidi v sále a najednou se ozvala rána. Kamera se obrátila na kazatelnu, mikrofon ležel na zemi a kazatel nikde. Kamera se vrátila na sál a tam sedělo několik málo jedinců, udivených, co se stalo. Ano, to se ti může kdykoli stát. Jen si polož upřímnou otázku: Ve které skupině budeš?
Pán Ježíš pokračuje: Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. (L 17,25) Když šel apoštol Pavel do Damašku a byl zastaven, co mu Pán Ježíš říká? Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? (Sk 9,4) Neptá se, proč pronásleduje církev, ale jeho samého. Pán Ježíš se ztotožňuje se svou církví několikrát: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' (Mt 25,40) Víte, málo lidí bere v potaz skutečnost, že když vynadá pastorovi, vynadá vlastně Pánu Ježíši.
Jak víte, píšu knihy o historii, které mi Bůh položil na srdce. Někdy je mi strašně, když vidím utrpení, bolesti, boje a zápasy, kolik krve bylo prolito. Ano, On byl po celý čas pronásledován, nejdřív pohany, pak pseudokřesťany a je pronásledován dodnes. Ale tady už se naplňuje druhá část: a být zavržen od tohoto pokolení. (L 17,25b) Zavrhnout mohu jenom to, co mám. Můžeme vidět, že dnešní Evropa zavrhuje Ježíše Krista, zavrhuje křesťanství. Vidíme, jak se otevíráme na kde co. Začínají se plnit slova Ježíše Krista, že lidé zavrhnou Syna člověka.
U proroka Zacharjáše 2,12 je řečeno: Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.
Už víc než padesát let sloužím Bohu a zvěstuji evangelium, proto mohu jednu věc porovnávat už několik generací zpátky. Mohu porovnat, jak vypadali ti, kteří na nás vyskakovali, když mi bylo dvacet, třicet, čtyřicet atd. Kde jsou ti lidé dnes? Bůh neodpovídá hned, ale On odpoví. Ale když odpoví, pak to stojí za to. I toto si potřebujeme uvědomit.
Doba Noemova
Abychom viděli, jak je vážná doba, přečtěme si, co říká Pán Ježíš u Lukáše 17,26-27: Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Co byly dny Noé? Život na této zemi běžel od stvoření zhruba dva tisíce let. Adam žil tisíc let a měl dostatek času říci svým potomkům, kdo ho stvořil, odkud přišel, že je Bůh atd. Přesto vidíme hned vzápětí, jak se vetřel hřích, podívejme se jen na dvojici Kain - Ábel. V ráji Bůh řekl: Nebudeš jíst ze stromu dobrého a zlého. Ďábel však ponoukal: Ale ty budeš jako Bůh, vědoucí, co je zlé a dobré. Člověk chce sám vyzkoušet, co je dobré a co zlé, bez ohledu na doporučení. „Já chci být jako Bůh, vědoucí, co je dobré a zlé. To je zlé? No, to já to musím okusit. Já tomu nadpisu nevěřím." Často se pak diví, když narazí. Ano, Písmo hovoří jasně, co je dobré a zlé. Jenže člověk chce být jako Bůh. Pak ovšem i s důsledky. Stejně tomu bylo za dnů Noé. Bůh trpělivě snášel lidskou pýchu, ale pak nastal moment, kdy Bůh řekl Noemu: „Postavíš si koráb".
Velmi často se ke mně vraceli lidé, kterým jsem doporučil číst Bibli, s otázkami: „Co to je za knihu? Vždyť tam jsou samé čtyřicítky, sedmdesátky a padesátky... To Bůh nezná jiná čísla?" Ale zná. A proto také mluvil i tehdy, kdy se na pražském Hradě usadil Husák a všechno vypadalo „Amen, konec, tma." Okresní církevní tajemník na nás řval: „A tento systém, tento režim už tady teď bude navěky!" A já jsem si jen tak pro sebe povzdechl: „Navěky?" Jenže on to uslyšel. A říká: „No, no, no, nejmíň pět let." Věčnost si představoval dost krátkou. Bůh však tehdy promluvil a řekl mi: „Dal jsem Sovětskému svazu sedmdesát let komunismu a Východní Evropě čtyřicet." Proč ta sedmdesátka a ta čtyřicítka? Bůh má svůj systém. Tehdy jsem to několika lidem říkal a většinou jsem pak slyšel: „To nemůžeš myslet vážně. Víš, jakou mají militární sílu? Armáda, milice, vojska... To nedopustí..." Přišlo, stalo se. Mnozí z nás máme ještě rozpad komunismu v dobré paměti.
Teď se ale zamysleme nad dobou Noeho. Sto dvacet let (viz Gn 6,3). Několikrát jsem v kázáních řekl, že pro mě bude zajímavé desetiletí, do kterého vstupujeme. Hlavně konec desetiletí. Tam se totiž některé věci matematicky scházejí. V roce 2017 uplyne sedmdesát let od chvíle, kdy OSN schválila rozdělení Palestiny na dva státy, což vyústilo ve vznik samostatného státu Izrael. V témže roce uplyne padesát let od chvíle, kdy byl sjednocen Jeruzalém, do té doby rozdělený mezi Židy a Palestince. A co ta stodvacítka? Zkuste si odečíst od roku 2017 sto dvacet let. Vyjde nám rok 1897. V tomto roce se v Basileji konal První sionistický kongres.
Nechci šířit paniku. O dnu a hodině příchodu Ježíše Krista nikdo neví. Ale Pán Ježíš důrazně říká: Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. (Mk 13,29) Berme to vážně. A proto, ať jsi mladý, ať jsi starý, zamysli se, do čeho vstupujeme, kam jdeme a co je před námi. Žijme dle toho. Skoncujme s koketováním se světem a s plným zápalem jděme za Pánem Ježíšem.
Ještě zůstaneme u dnů Noé. Co dělali lidé předtím, než Noé dostal pokyn ke stavbě korábu? Co Boha předtím tak, lidově řečeno, vytočilo, že řekl: „A dost?" Přečteme si to: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let." Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. (Gn 6,1-4)
Podívejme se v krátkosti, co se dělo po celé osmnácté a devatenácté století. Velkým předělem v historii lidstva se stala francouzská revoluce se svým „Já občan!" Výsledek? Jedna revoluce za druhou, jedna válka za druhou. Objevují se Marx, Darwin, Nietzsche, Hitler, Stalin a další méně známé zrůdy. Vidíme, že se dokonce i Boží děti začaly otevírat na pohanskou filosofii, na psychologii, a můžeš troubit, můžeš volat, všichni jsou hluší a slepí. Vezměme otce moderní psychologie Freuda. Ó, pan doktor Freud, to byla kapacita. Chtělo by to prostudovat jeho životopis. Netají se tím, že se scházíval s jedním „mimozemšťanem", rozuměj bytostí z nehmotného světa, který mu zjevoval tajemství psychologie. Takže celá moderní psychologie je postavena na démonických naukách. Freud se tím netají. Zkuste to říci křesťanům. Jsou slepí a hluší. Jung pokračoval stejně. Jedna děvka - psychologie, druhá děvka - filosofie, třetí děvka - textová kritika Bible. Zkus říci muslimovi: „Víš, hochu, Korán už je sedm set let starý, dnes ho tak nemůžeš brát, dnes je jiná doba." Daleko nedojdeš, protože budeš mít kudlu v žaludku. Na Korán se nesahá. Co udělali synové, kteří si říkají Boží? Přijali textovou kritiku Bible. Co to je? „No, Bibli nemůžeme tak úplně brát, jak je napsána. Víš, Bibli musíme brát, že apoštol Pavel to psal ke Korinťanům a ke Galatským, a tam... a oni měli určité problémy... to byla určitá doba, to byla určitá kultura... a tak to musíme brát." Vesměs těmhle mluvkům a kecalům říkám: „Prosím tě, poraď mi, a najdu někde v Bibli epištolu Čechům? Je tam někde epištola k Olomouckým?"
Listoval jsem nově vydanou Jeruzalémskou Biblí a čtu tam o Jonášovi: „Jonáše nemůžeme brát vážně, a to proto, že v první kapitole je tolik divů a zázraků. Bůh by je mohl klidně udělat, ale On je nedělá, a proto to není pravdivé. To je pověst." Víte, já jsem člověk prostý, jednoduchý a mám rád věci jednoduché. Trochu mě to nadneslo, a říkám si: „Proč je tam tedy napsáno, když Pán Ježíš říká v Novém zákoně: Jako byl Jonáš v břiše velké ryby, tak i Syn člověka bude...? Tak to napište pro prostého českého čtenáře: Jako byla Karkulka v břiše vlka, tak i Syn člověka bude. To každý Čech pochopí. Pozor na tyhle děvky. Boží hněv přišel a zničil ty, kdo brali Boží slovo, jak se jim zlíbilo.
Ale čteme dále, že Noe nalezl milost v Božích očích. Haleluja. Proč a čím? Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení, Noe chodil s Bohem. (Gn 6,9) Krátký životopis, že? Jaké měl vzdělání, kolik měl majetku, jaké měl známosti - nic. Znají tvé jméno tam v nebi? To je důležité.
Doba Lotova
Ale Pán Ježíš hned v následujícím verši hovoří ještě něco jiného a to mnou trochu otřáslo. Kážu toto téma třicet let, učím ho už vlastně víc než třicet let, a nikdy jsem si neuvědomil, že ty dva verše jsou hned za sebou. Nejdřív Jako bylo za dnů Noé (L 17,26-27), a pak: Stejně tak bylo za dnů Lotových - L 17,28: Jedli, pili, to zůstává jako u Noeho, ovšem tady je něco vynecháno. Další bod u Noeho hovoří: ženili se a vdávaly. U Lota tento bod není. A mně začaly v hlavě blikat všechny červené. U Lota to není stejně, jako tomu bylo za dnů Noé. Dnes vidíme, že člověk aby se pomalu styděl, že není homosexuál, aby se styděl žádat o sňatek atd. Sňatky - to v Lotovi není. Ale všímejme si, co tam je dále. Jsou tam ještě tři zajímavé body. Kupovali, prodávali. Když jsem se před dvaceti lety přestěhoval do Kolína, bylo tam několik obchodů na náměstí, sem tam něco po městě a v sobotu odpoledne a v neděli jsi nekoupil nic. Když jsem tam přijel teď, nevím, jestli bych ty supermarkety sečetl. Domnívám se, že v Olomouci je to podobné. Všichni vydělají. Kupovali, prodávali. A jeden bratr mi říká: „To je život ekonomiky, politiků, burzy, to všechno se točí jen kolem jedné věci: kupovali, prodávali." Není to něco, co by nás mělo trošku vzpamatovat? Verš pokračuje slovem sázeli. Některé překlady uvádějí štěpili. Víte, jako kdyby mi Duch svatý chtěl pomoci, nedávno jsem se dočetl, že se nad tím zamýšlel jeden novinář. Píše, že když si dělá večeři, vajíčka má odtamtud, petržel zase odjinud... a prakticky je v tom zahrnut téměř celý svět. Napočítal asi osm nebo devět států, ze kterých přivezli suroviny na jednu jedinou večeři. Všude jen jeden úkol, jedna práce: sázeli, rozváželi, štěpili. Pro to žijeme. A poslední bod: stavěli.
Pozor, čtu dále. V ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. (L 17,29-30) Prosím tě, ber vážně to vše. Nepanikař, ale žij život s Ježíšem a usiluj všem říci: „On už jde." Na to není třeba moc velké evangelizace. Pracoval obuvník u svého verpánku, přišel za ním jeden muž, a říká: „Co tobě je tak veselo, že si tu prozpěvuješ?" A on mu říká: „Ale, těším se, protože už brzy pro mě přijde Pán Ježíš. A abych se nenudil čekáním, opravuji obuv. No, a když už ji opravuji, tak se tím i živím. Ale já hlavně čekám na něho." On přijde. Sleduj to, co vidíš kolem sebe. Nebuďme slepí. Nenechme se světem uspat. Nejsilnější zbraní světa je: „To už čekali." Ale už apoštol Petr psal o této zbrani (viz 2Pt, 3. kapitola). „To už bylo." Ale já vždy odpovídám: Ale všem těmto lidem jedna věc scházela. Dny Noé a dny Lotovy. Kdežto nám už neschází. A my už můžeme vidět nejen dobíhající dny Noé, ale ve velkém dny Lota. A proto chci burcovat.
Nevracej se zpět
Půjdeme dál. Lukáš 17,31: Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Ať se nevrací zpět. Jak to vyřešíme? Odpoví nám Písmo: Nežij minulostí, ale buď vždy připraven. Neznamená to, že nebudu nic dělat. Měli jsme teď možnost, a tak jsme kolem baráku opravili dvorek a chodník. I přišel se mě zeptat jeden: „No a proč to děláš, když kážeš o příchodu Ježíše Krista?" Já říkám: „No, víš, to mám jedno. Když ty peníze nechám v bance, antikrist si je použije k pronásledování křesťanů. A když je dám do toho dvorku, tak ještě chvíli mohu chodit po pěkném dvorku, a pak ať si s tím dělá, co chce." Nežijme velkými plány, ale to neznamená žít ze dne na den. Žij normálně. Ale pamatuj: nenech se na této zemi ničím svazovat. „Víš, bratře, já ještě musím..."
Někteří studenti si pamatují na biblické škole jednu nevěřící kuchařku. Kdekdo jí sloužil. Byla na shromážděních, přišla na výzvu, několikrát seděla s Maňkou u nás v kuchyni. A jejím argumentem bylo: Víš, Maruško, já ještě musím... Já mám teď přítele, já si ještě chci předělat byt... já ještě musím... Jedno ráno přišel bratr Žižka, údržbář školy, a říká jí: „Paní, já se s vámi pomodlím." Odpověděla mu: „Nezlobte se, ale já fakt nemám čas, ještě musím do města." Víte, jak hrozná pro nás byla zpráva, když jsme se za hodinu dozvěděli, že sedla na kolo, rozjela se a vjela přímo pod jedoucí automobil? A já jsem večer položil na modlitbách studentům otázku: „Ráno vám připravovala snídaně. Kde je teď?" Studenti všichni hlavu dolů, ani jeden neměl odvahu říci tu krutou pravdu.
Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." (L 21,29-33) Současně ve verši 17,32 hovoří: Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Lotova žena šla vzadu. Pán Ježíš řekl, že Boží království dobývají násilníci. Lotova žena šla vzadu. Je velké množství lidí v křesťanství, kteří zůstávají vzadu. Ano, on chce, ale současně také... Kdysi jsem dal studentům příklad ze zeměpisu. Říkám: Představte si mapu České republiky. A dejme Hradčany jako místo, kde přebývá Bůh. Budou lidé, kteří se stále budou ptát, jestli by nebylo možné se ubytovat někde kolem těch Hradčan, zkrátka co nejblíže. Jsou však také lidé, kteří chodí po Šumavě, Krušných horách, a ptají se, jestli tam není místo k bydlení. Nejraději by bydleli přímo na hranici. Pozor, abychom nedopadli jako žena Lotova, jež doplatila na to, že šla vzadu.
Buď bdělý
Pán Ježíš hovoří dál: Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, (to znamená i dnes) abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka. (L 21,34-36) Měj se na pozoru. Buď bdělý v každý čas, aby tvoje srdce nebylo zatíženo vším, co je kolem nás. Pán Ježíš to říká tolikrát. Znovu a znovu opakuje: Starej se nejdřív o Boží království a jeho spravedlnost. Zbytek zařídí On. Jeden trošku takový extrémní příklad, co to znamená: V Rusku žil ještě za Stalina upřímně věřící člověk. Nežili v přepychu, ale hlad neměli. Snažil se dětem vždy k narozeninám koupit čokoládu. A pak ho jednoho dne zavřeli. A teď se chlapeček v den svých narozenin ptá maminky: „Maminko, a dostanu dnes čokoládu?" Matka dětem říkala po zatčení táty: „Bůh je náš Otec, On se postará." Víte, jak té ženě bylo? Rozplakala se a modlila. Žila na hranici bídy, na čokoládu nebylo. Ale v tomtéž městečku žil jiný bratr, který se toho dne vrátil z noční směny. Byl unaven, ale spát nemohl. Obrací se, modlí a Duch svatý říká: „Vstaň, obleč se a jdi koupit čokoládu." Na rozdíl od té ženy on na to měl. „Ale proč? Já ji nepotřebuji. Proč budu mrhat peníze na čokoládu?" Chce spát... „Vstaň, jdi a kup čokoládu." Po dlouhém boji se oblékl, šel do obchodu a teď ještě mu Duch svatý říká: „A tu nejdražší." „No dobře, Pane, dal jsem do toho peníze, a co teď?" „A teď jdi do té rodiny a dej to té ženě." On nevěděl, proč ta žena propukla v pláč, když jí to dal, a začala děkovat Bohu. Naučme se z toho, aby naše srdce nebyla zatížena nestřídmostí: Ještě toto musím mít, ještě tamto, ještě tam zajet. Buď připraven vždy sloužit Bohu, pro něj žít a jednat, abychom v každý čas měli sílu.
Pán Ježíš hovoří dále: Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. (L 17,33) My můžeme vidět dva příběhy z Bible. První muž: Štěpán. Káže evangelium v moci a dostává se do problémů. Má zmizet z Jeruzaléma? Věřím, že byli tací, kteří mu to radili. Pokračoval, byl předveden před synedrium a výsledek? Jasně zaznělo evangelium, které zní po dnešní den, a lítaly kameny. Ale Štěpán vidí svého Pána a dnes je u Pána Ježíše. Jiný případ jsou Ananiáš a Safira. Znali Petra, snad i Ježíše, znali Jana, prožili křest Duchem, byli ve sboru. V čem však byl problém? Barnabáš prodal pozemek, peníze předal církvi a ve sboru se mu dostalo uznání. Ananiáš s manželkou se dohodli, že také prodají svůj pozemek. Pak ale... „Víš, Ananiáši, doba je taková nahnutá, a co kdybychom si..." Možná to naopak řekl Ananiáš ženě. „... co kdybychom si něco nechali? Bůh nám při prodeji požehnal, vždyť jsme dostali téměř jednou tolik, než jsme plánovali, co kdybychom...?" Ano, oni si něco nechali, avšak řekli: „Za tolik jsme to prodali, všechno dáváme." Kde je Ananiáš a Safira dnes? Jsou tam, kde je pláč a skřípění zubů. Kde bude Ananiáš a Safira za milión let? Uvědomujeme si tuto pravdu? Kdo by chtěl zachovat život, ztratí jej, ale kdo je ochoten ztratit ho - to znamená: Dávám vše, žiji pro něj, konám vždy a vše dle jeho vůle - ten život získá.
Vytržení - kam směřuješ?
A nyní se můžeme podívat na závěr toho, co Pán Ježíš říká: Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. (L 17,34-36) Umíš si představit, co se bude dít, až najednou část lidí zmizí? Mluvil jsem na začátku o tom filmovém spotu. Bible říká, že se tak stane najednou, v okamžiku. Bude to v noci? Já mám sice už špatný sluch, ale vím, že to uslyším. Zazní zvuk trouby a já uvidím na oblacích mého Pána a uslyším, jak mi říká: „Rudku, tak pojď už." A pak uvidím zástupy, jak z hrobu a ze země, v novém těle všichni směřujeme k němu. Máme se na co těšit. Bude to nádhera, až se všichni sejdeme. V Janově Zjevení je popsáno defilé, až On nás povede. To není možné srovnat s ničím na zemi. Je napsáno, že budeme procházet před trůnem Otce a andělů, a tehdy náš Pán řekne: „Otče, to jsou oni. Trpěli, byli pronásledováni, pomlouváni, ponižováni, odměň je." A andělé strážní budou jeden do druhého šťouchat: „Vidíš, to je ona. Já jsem ji ochraňoval. Je tady také." A pak odměna. Máme se na co těšit.
A co bude na této zemi? Manželé ulehnou na lůžko a ráno najde manželka na polštáři jen manželův snubní prsten. Nebo vyjdou do města, aby si za ušetřené peníze něco koupili. Manžel ukazuje své ženě, jaký potah na pohovce se mu líbí, ale ona vedle něj už nestojí.
Ano, bratře, sestro, ty dny se blíží. Nevím, kdy se to stane, ale vše naznačuje, že to bude brzy. Kde budu? Už prorok Zacharjáš říká: Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův. (Za 2,14) Vždy navěky s ním. Nikdy víc už nebude smrt, strach, bolest. Budeme navěky s ním. Raduj se a plesej, neboť v onen den se mnoho pronárodů přidruží k Hospodinu. (Za 2,15a) Ještě, že budu mít navěky čas. Nevím, jestli mě bude historie ještě zajímat, ale každopádně bych rád vyhledal Husa, abych si s ním pohovořil, a rád bych se setkal ještě s dalšími, nemluvě o Abrahamovi. Ano, raduj se a plesej. Přidruží se tam všechny národy a budeme spolu. Stanou se mým lidem a já budu bydlet uprostřed tebe. (Za 2,15)
Ale je tu i druhé místo, a to bych přečetl na závěr: Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!' Pak budete říkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!' On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.' Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. (L 13,24-28)
Na závěr jeden příběh, a ty si polož otázku, jak to je s tebou. Jednou jsem měl ve snu zvláštní prožití. Nejdřív jsem viděl sám sebe, jak jdu jako poutník - starší generace ví, kdo to byl Bunyan a znají knihu Cesta poutníka - a najednou cesta končila. Byl tam domek podobný těm, jaké se staví při různých stavbách, velká místnost pro dělníky a kancelář. A právě tam šéf rozděloval práci, až jsem zůstal sám. Říkám: „Pane, a co mám dělat já?" A on mi řekl: „Ty už nic. Došel jsi, doběhl vítězně, teď si sedni a odpočiň." Neumím popsat ten pocit úlevy: „došel jsi, zvítězil jsi, odpočiň." Vtom vešla Maňka a vzdychá: „Rudku, mě tak bolí nohy." Říkám: „Maňko, pojď si sednout. Došli jsme, zvítězili jsme." A teď tam vešla skupina, kterou vedl člověk, na první pohled turista. Tyrolský klobouček, pírko, podkasané nohavice, fotoaparát... Turista je zvláštní typ člověka. Vše ohodnotí: To má úroveň, to si vyfotím, to je kýč, to se nehodí. Vše ohodnotí, vše zná, takže člověk si někdy myslí, jak by ministerstvo školství ušetřilo, kdyby se na školách vyučoval jen jeden předmět s názvem turistika, a všichni budou všechno znát. A teď z té místnosti vyšel tentýž muž a měl v ruce dva dekrety. Četl jméno mé a Maňky a zpoza jeho zad se ozval hlas: „Strava a ubytování zajištěno." Ten turista zvážněl a říká: „No moment, a co my?!" A ten, který měl ty dekrety, se na něj tvrdě podíval a řekl mu: „Kdo jste? Odkud jste přišli? Neznám vás."
Bratře a sestro, předložil jsem vám pravdy Božího slova. Na které straně stojíš? Doba je velmi vážná. Jsi připraven na to, že On tě vezme? Anebo ti to je jedno? Žiješ skutečně jako ten, který jde za svým cílem, který je ochoten obětovat vše? Anebo jsi turista? Jdeš od sboru ke sboru, od skupinky ke skupince... Všechno znáš, všechno víš. Znají v nebi tvé jméno? Až zazní zvuk polnice, půjdeš také? Dnes je ještě čas. Mikrofon ještě na zem nespadl, já tu ještě stojím. Ještě je čas. A tak se tě ptám: Pokud tě tvé svědomí burcuje a ty nemáš jistotu, pak se chci dnes s tebou modlit. Ještě je čas. Už od doby Pána Ježíše zněl zemí hlas: „On přijde." Ale už od doby Pána Ježíše Petr říká: Jsou lidé, kteří říkají: „To není pravda."
Budeme se modlit. Pane Ježíši, ty víš, jak velmi rád bych teď zvolal: „Přijď už, přijď teď." Ano, toužím po tobě. Už se tak těším na tebe, Pane Ježíši. Ale současně tě prosím za všechny bratry a sestry, kteří jsou tady. Duchu svatý, promlouvej teď jasně. Nedovol ďáblu obelhávat, ale jasně ukaž, na které straně stojíme. A dej milost dnes, aby si mnohé pošetilé panny mohly teď v této chvíli doplnit olej, aby mohly teď v této chvíli vybílit své roucho, aby mohly teď v této chvíli změnit názor na rozmnožování hřiven. Ó, Duchu svatý, vaň v této místnosti, vaň v tomto sálu a dotýkej se každého jednoho. Já tě o to prosím, Otče, ó Haleluja.
Nenechme se světem uspat. Nejsilnější zbraní světa je: „To už mnozí čekali." Ale už apoštol Petr psal o této zbrani (viz 2Pt 3. kapitola). „To už tu bylo." Ale já vždy odpovídám: Ale všem těmto lidem jedna věc scházela. Dny Noé a dny Lotovy. Kdežto nám už neschází.
Kázání emeritního biskupa Rudolfa Bubika