Křesťanství a věda

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ,Spravedlivý z víry bude živ.' Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. (Ř 1,16-25)

Milí bratři a sestry, vážení čtenáři,

výše uvedené verše z epištoly Římanům nám v tučně vyznačené části připomínají důležitou skutečnost: Boží existence není pouze otázkou osobní víry a křesťanství na ní postavené zase není „opiem" lidstva, jak tvrdili marxisté. Skutečnost je mnohem přirozenější. Jsme stvořeni jako bytosti vybavené smysly a rozumem, které nám automaticky svědčí o Boží existenci. Jak křesťanům tak vyznavačům ostatních náboženství, tak ateistům. Teprve poznání jeho záměrů s člověkem je otázkou dalšího vědomého úsilí každého z nás.

Čím to tedy je, že většina z nás podvědomě vnímá své křesťanství jako něco zvláštního, nehmotného, co není příliš k chlubení ve vědeckém, pragmatickém a úspěšném světě, ve kterém žijeme?

Nechali jsme se oslepit lží, která nás obklopuje. Jak tato lež vypadá v kostce?

Bohem tohoto světa je věda - objektivní, pravdivá, dnes takřka vševědoucí, zítra mající odpověď na všechny podstatné otázky. Přináší lidem pokrok, svobodu a štěstí.

Křesťanství je ryze osobní záležitostí. Je možné je tolerovat, není-li příliš vystavováno navenek. Je opakem vědy. Přináší zpátečnictví, spoutanost tmářstvím a strádání.

Jaká je skutečnost?

Ad 1) Věda není jedna. - Ta fašistická rozvinula „vědeckou" teorii o nadřazenosti germánské rasy ostatním národům. „Vědecký" marxismus - leninismus zná většina z nás z vlastní zkušenosti. A dnešní, demokratická věda? Jejím Bohem není ani Fűhrer ani báťuška Stalin ale peníze.

Proto jsou ženy zavaleny „vědeckou" reklamou na hormonální antikoncepci, která jim uvádí dlouhý seznam jejích pozitivních účinků na jejich zdraví a cudně mlčí o skutečnosti, že mohou v důsledku jejího užívání zemřít na plicní embolii. (Jednu takovouto ženu, matku dvou malých dětí, můj bratr, primář interního oddělení zachránil z klinické smrti jen díky svému skutečnému lékařskému mistrovství.)

Proto můžeme v televizní reklamě vidět nabídku homeopatika proti kašli, aniž by byl spotřebitel upozorněn, že tento „lék" má účinek čistě psychologický. Zdraví spotřebitele může být ohroženo z důvodu prodlení - namísto neúčinného léčiva by mohl být jako první nasazen standardní lék, levnější a s prokázaným účinkem. Co na to farmakologové případně soudy? Nenápadně si šeptají, protože řada lékařů profituje ze závratných zisků firem vyrábějících homeopatika. Jak by také takové firmy nebyly ziskové, když za těžké peníze prodávají zákazníkům většinou čistou vodu v atraktivním balení. (Scéna hodná středověkého jarmarku...)

Avizovaná „objektivita, pravdivost či vševědoucnost" vědy přichází v reálném světě tedy poněkud zkrátka.

Ad 2) A jak je to s předeslaným „zpátečnictvím a tmářstvím" křesťanství?

Bude dobré si uvědomit, že jeho historický obraz byl většině z nás podáván z úhlu pohledu „vědeckého" marxismu - leninismu. Dominovaly tedy křižácké výpravy, čarodějnické procesy pod taktovkou inkvizice a na závěr planoucí hranice pod Giordanem Brunem - mučedníkem vědy tváří v tvář jeho katanům - nepřátelům všeho pokroku i lidstva samotného.

O čem jsme se v socialistické škole neučili?

Úvodem si dovolím ocitovat svůj dopis otištěný v časopise „Týden". Vznikl na popud tamější redaktorky, která považovala za dobré alespoň z části vyvážit již vyšlý článek o šířících se pohanských náboženských kultech u nás.

„Vážená redakce,

Dovoluji si tímto zareagovat na vámi uveřejněný článek „Propláchněte se Vodnářem" v Týdnu č. 20/2004 na str. 122.

V něm popisovaný rozmach pohanských duchovních hnutí v současné postmoderní době jak u nás tak v zahraničí může na čtenáře působit jako pouhý zajímavý kolorit společenského dění.

Moudré úsloví praví, že „kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji prožívat stále znovu". Lidé vždy hledali za materiálním světem jeho duchovní rozměr ať již prostřednictvím nejrůznějších duchovních praktik či kultů nebo cestou, kterou dnes označujeme jako „světová náboženství". Z historie víme, že velká světová náboženství se prokázala v dlouhodobé časové perspektivě jako „státotvorná". Proto moudří panovníci zvali do svých zemí křesťanské misionáře s vizí, že rozšiřující se křesťanství vytlačující pohanské kulty zajistí jejich lidu a zemi pozitivní rozvoj. A toto se skutečně dělo. Naše dnešní evropská civilizace stojí na židovsko-křesťanských základech, i když se Evropská unie zdráhá tuto skutečnost ve své ústavě byť jenom zmínit.

Jakkoliv buddhismus, hinduismus a islám budí úctu množstvím svých stoupenců, země, kde tato náboženství převažují, čerpají jak technický tak kulturní a společenský pokrok z křesťanské civilizace, která se ukázala v historii jako nejproduktivnější potažmo nejúspěšnější.

Návrat k pohanským kultům, obvykle spojený s morálním úpadkem společnosti, bývá předzvěstí zániku dané kultury.

Jestliže v České republice tento návrat spojený s morálním propadem pozorujeme, nejde tedy pouze o dobové rozptýlení ale o příznaky vážné nemoci společnosti.

Optimální léčba dnešního pacienta bývá založena na posilování organismu, který se sám s chorobou vypořádá a nemusí docházet k farmakologické léčbě provázené obvykle nežádoucími vedlejšími účinky nebo k chirurgickému zákroku.

Stejně tak léčba naší společnosti spočívá v posilování jejích židovsko-křesťanských tradic místo vykořeňování zmiňovaných duchovních alternativ.

MUDr. Aleš Navrátil,

zástupce biskupa Apoštolské církve"

A jak je to s vědou, která údajně živořila potlačována křesťany a mohla se rozvinout teprve s příchodem atheismu?

V tomto případě vás odkáži již na poněkud obsáhlejší zdroj odpovědi. Je jím kniha „Duše vědy" od N. R. Pearcyové a Ch. B. Thaxtona. Podstatná informace, která nás zajímá, je však shrnuta na prvních několika desítkách stran a čte se jedním dechem. Zbytek knihy tvoří již jen její specializované aplikace srozumitelné více méně jen vysokoškolákům majícím přehled přes přírodní vědy. Recenze na knihu vyšla v našem časopise 10/2001.

O co jde? Autoři úvodem velmi jednoduchým a přehledným způsobem ukazují, že věda se nerozvinula navzdory křesťanství ale právě naopak jen díky jemu. Bible totiž (na rozdíl od ostatních náboženství) ukazuje člověka jako bytost stvořenou k obrazu Božímu, které je svěřena vláda nad pozemským stvořením. Z toho je zřejmé, že poznání a ovládnutí stvořeného světa člověkem je zcela přirozené a žádoucí. Není tu žádný strach před nevypočitatelnými božstvy, jejichž hájemství by bylo takovým krokem narušeno a mohlo by přivodit jejich hněv.

Tento křesťanský filosofický postoj je příčinou skutečnosti, že věda založená na experimentu (tedy věda jak ji dnes známe), vznikla a posléze se rozvinula takřka výhradně ve společnosti křesťanské. Země ovládané jinými náboženstvími posléze tento atribut křesťanské kultury toliko přejaly.

A na závěr - jak je to se společenským strádáním v důsledku křesťanství?

V současné době jsou hospodářskou i politickou velmocí číslo jedna Spojené státy americké. Jejich křesťanský základ je dostatečně známý, stejně jako neblahý vliv některých stránek jejich kultury na zbytek světa. Tyto stinné stránky (amorálnost propagovaná masovými sdělovacími prostředky, rozšíření drog atd.) jdou ruku v ruce žel s odklonem od křesťanské morálky a ne spolu s ní.

Netřeba však chodit pro příklad až přes oceán. Za první republiky patřila naše země k tehdejším „G7". Stála na špici hospodářského rozvoje světa spolu s několika dalšími zeměmi. Stačilo čtyřicet let demontáže křesťanských hodnot spolu s rozvojem komunismu a přesunuli jsme se v rámci honby za světlejšími zítřky na místo čtyřicáté... Je třeba dalšího komentáře?

Bůh vám žehnej.

Aleš Navrátil