Proti proudu světa

Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' (Mt 4,8-10)

Pokoj tobě, drahý čtenáři. Chci tě přivítat a pozdravit při otevírání zářijového čísla časopisu Život v Kristu. Chtěl bych, abychom se v tomto čísle časopisu nad něčím zamysleli.

Pán Ježíš ukončil dobu, kdy na této zemi žil jako vzorný syn a vzorný občan. Líbil se Bohu i lidem. I pro něj nastalo nové údobí, které údajně nastalo také v září. Byl pokřtěn vodou, sestoupil na něj Duch svatý a vedl ho na poušť.

Já bych se dnes chtěl věnovat jednomu z jeho pokušení, které nám je velmi blízké. Ďábel ho vyvedl na vysokou horu a ukázal mu veškerou slávu tohoto světa. „Dám ti to, když se mi pokloníš... U Lukáše ve 4. kapitole ďábel jde tak daleko, že samotnému Bohu tvrdí: tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám (L 4,6). Tuhle ďáblovu lež můžeme vidět ve velkém i dnes. Co všechno nám ďábel různým způsobem nabízí! Vždy je však podmínkou pokloň se mi, mně je dáno právo to po tobě žádat a od tebe přijímat.

Toto číslo našeho časopisu je věnováno vztahu ke kultuře a já dneska s hrůzou zjišťuji, jak nás naše okolí víc a víc ovlivňuje. Že je okolím ovlivňován tento svět, budiž, horší, že jsme jím ovlivňováni my, křesťané. Je tomu tak, přestože Bible nám ukazuje, že jsme solí a světlem tohoto světa, ovšem, jak vidíme, opak je pravdou. Pán Ježíš vytýkal sboru v Laodikeji ve zjevení Jana, že je vlažný, že není ani horký ani studený, a proto jej varoval, že ho vyhodí ze svých úst.

Když se podíváme do historie, nemusíme jít moc daleko, můžeme vidět podobné skutečnosti. Koncem předminulého a počátkem minulého století bylo na Slezsku množství křesťanů, evangelíků, luteránů, ale bylo mezi nimi dost málo těch, kteří proměňovali, svítili a působili, že okolí bylo osoleno solí pravé víry. Byli za to oslavováni? NE! Byli to pro své okolí „sektáři", fanatici, kteří těm správným luteránům chtěli něco vnucovat. Tito „fanatici" byli jak mezi knězi, tak mezi prostými lidmi.

Kristína Royová, jejíž knihy byly přeloženy do 19 jazyků, byla ve Staré Turé, odkud pocházela, nazývána fanatičkou, protože svým životem, psaním a mluvením znepokojovala zbožný slovenský lid více lpící na svých tradicích než na skutečném životě dle Písma.

Jak to vypadá dnes? Ďábel používá dvě osvědčené zbraně. Zaprvé - varuje před fundamentalisty. „Buď dobrým křesťanem, to můžeš, jen ne fundamentalistou!" Co to ve skutečnosti znamená? Uvědomme si, drazí čtenáři, že dnešní masmédia zneužila slovíčko fundamentalista. Původně nemělo negativní význam, protože sám Pán Ježíš o sobě hovoří, že je tím základním kamenem, rozuměj základ = fundament. Fundamentalista je tedy křesťan, který svůj život staví na pevném základě Božího slova. Vždyť přece Pán Ježíš řekl, že máme stavět na skále. „No jo," říkají mi mnozí, „to už tak, bratře, dneska nemůžeš brát, je přece jiná doba." A druzí dodají, že se musíme přiblížit sekulárnímu světu, aby nám rozuměl a abychom mu mohli pomoct. Podle nich se musíme přiblížit sekulární mládeži, být jako ona, aby nás brali. Vždyť i Pán Ježíš to dělal. Skutečně?

A tak bych chtěl některé pojmy vysvětlit. Často mi je citován verš z Písma u Lukáše v sedmé kapitole: „Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!" Kdo nazývá, drahý čtenáři, Pána Ježíše přítelem celníků a hříšníků? Tady čteme, že jeho nepřátelé. Ano, Pán Ježíš žil i mezi hříšníky, ale On s nimi nehřešil! On byl ochoten setkat se s cizoložnicí, ale natvrdo jí řekl: Jdi a nehřeš víc! Byl ochoten se zastavit i s bohatým mládencem, ale pak mu klidně řekne: „Rozdej, co máš, a následuj mne!" Mládenec smutně odchází a Pán Ježíš neběží za ním s chlácholením: „Počkej, počkej, však se nějak dohodneme...," jak nám to často radí dnešní křesťanské okolí.

Drahý bratře a drahá sestro, buďme bdělí. Ďábel nabízí Pánu Ježíši na hoře mírovou smlouvu. „Já ti dám veškerou moc. Mám jen jednu podmínku: pokloň se mi. Ty nemusíš jít na kříž, ty nemusíš bojovat." Pán Ježíš odmítl a dodal, že klanět se bude jen Bohu.

Co ve skutečnosti znamená „klanět se"? Klanět se znamená sloužit - Bohu, nebo ďáblu a jeho služebníkům. Sloužit znamená konat vůli toho, komu sloužím - Bohu, nebo ďáblu. Pán Ježíš na tuto zem přišel dobrovolně a rozhodl se ve všem naplnit vůli svého Otce, odmítl ďáblův kompromis.

Jak už jsem napsal v úvodu tohoto článku, přijmeš-li kompromis tohoto světa, možná budeš mít na určitou dobu lehčí život, ale s jakým výsledkem? Pokud se rozhodneš cele jít za svým Pánem a následovat jej, pak budeš vždy trčet z řady a budeš mít problémy. Ovšem Pán Ježíš nás neposlal proto, abychom splynuli s davem, abychom se poklonili ďáblu, ale abychom byli světlem a solí. Kultura kolem nás má být proměňována námi, ne že ona promění nás.

Na šachtě jsem měl jednou takovou zkušenost. Pracoval jsem v malém těžním stroji, kterému se na šachtě říkalo „zašívárna". V rohu haly za těžním strojem bylo takové místečko, kde se často scházeli přátelé z mokré čtvrti, aby se klaněli svému bohu - démonu alkoholu. Neměl jsem pravomoc jim to zakázat, ale měl jsem možnost nebýt mezi nimi. Jednou se na mne sesypali a dělali na mne veliký nátlak, že se musím trochu napít. Co všechno jsem se od nich dozvěděl! Co všechno se sesypalo na mou hlavu! Kým jsem byl v jejich očích! Nebudu to tu rozepisovat, protože to byly samé vulgarismy. Na druhý den za mnou přišel hlavní iniciátor této epizody a řekl mi: „Ty jsi měl včera štěstí, že ses nenapil. Vážil jsem si a vážím tvých pevných postojů, ale kdyby sis včera jen lízl, v mých očích bys padl, jako prachobyčejný prospěchář." Nedávno jsem se setkal se svým bývalým spolupracovníkem, který mne na šachtě často zesměšňoval a ponižoval pro mé postoje. Když jsem mu připomněl, co dělali a jak se ke mně chovali, za co mne měli, tak mi odpověděl: „Rudo, ty jsi byl z nás všech nejmoudřejší."

Pán Ježíš v dálce viděl kříž, a proto ďáblu odmítl. Chceš, drahý čtenáři vzít svůj kříž na každý den a následovat svého Pána? Pak se nesmíš bát ďáblu říct: „Ne, nepokloním se ti, nebudu ti sloužit."

Půjdu proti proudu tohoto světa, abych naplnil vůli mého drahého Pána. A proto bych tě chtěl povzbudit, ať je to v kterékoliv oblasti tvého života: Nedej se nalákat, že budeš žít v jakémkoliv kompromisu, že budeš jednat tak, aby sis proti sobě nerozhněval peklo a nepopudil tento svět. Tak žít nejde. Pán Ježíš řekl: „Dvěma pánům nelze sloužit, jednoho budeš milovat a druhého nenávidět." Není možné sloužit Bohu a nepoštvat si proti sobě peklo. Není možné mít mírovou smlouvu s peklem a současně být Božím přítelem.

A tak tě chci povzbudit drahý bratře, drahá sestro, drahý čtenáři, jdi neochvějně dál cestou za Ježíšem. Neboj se hrozeb pekla. Pamatuj vždy: Je-li Bůh s tebou, kdo se postaví proti tobě?

Tvůj bratr

Rudolf Bubik

biskup Apoštolské církve