Třikrát o žízni

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (Jan 7,37-39)

Drazí bratři a sestry, milí čtenáři,

srdečně vás zdravím na stránkách tohoto čísla Života v Kristu. Tak jako na začátku každého roku i letos bratr biskup obdržel od Hospodina verš z Bible pro církev - je výše uveden. S modlitbou hledal před Hospodinem slovo, které nás bude po celý rok provázet, a já věřím tomu, že Duch svatý k nám skrze toto slovo chce mluvit. Proto se také v tomto úvodníku zamyslím nad tímto veršem.

Začněme u Ježíšova zvolání: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" Cítíme v těch slovech naléhavost, Ježíš jistě pozoroval účastníky velkolepé náboženské oslavy a v duchu si kladl otázku: Kolik lidí zde skutečně hledá Boha? Je zde někdo, kdo má skutečnou žízeň? Tyto úvahy možná předcházely jeho zvolání. Viděl tolik lidí spokojených s tím, co mají, pyšných na svou víru a v důsledku toho duchovně slepých. Přirovnání k žízni je případné, můžeme se domnívat, že pod žhnoucím sluncem lidé hledali kapku vody pro osvěžení. Ježíš toho využívá a naráží na jinou žízeň, než je nedostatek tekutin, na žízeň po Bohu. Slovo „jestliže" nám ukazuje, že ne každý tuto žízeň pociťuje.

Jedním z těch, o kterých nám Bible říká, že žíznili, byla samařská žena (viz Jan 4,4-41). Ani ona si nejprve není vědoma ničeho, co bychom mohli nazvat žízeň po Bohu. Během rozhovoru však vyjde najevo, že je ženou hluboce nespokojenou. Její osobní život je v troskách. Příčinou je, jak se zdá, série neúspěšných manželství a následný nelegitimní vztah. V tehdejší době to stačilo k tomu, aby byl člověk svým okolím odsouzen. V průběhu rozhovoru s ní Ježíš řeší otázky nejen teologické, ale i osobní. Dnešními slovy bychom řekli „sociální", neboť Ježíš ženě umožnil návrat do společnosti.

Celý příběh je nádhernou ukázkou pastoračního poradenství. Ježíš bourá nejrůznější předsudky a směřuje jasně k jádru problému, který je hluboko v ženině nitru. „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." Tato slova jsou velmi podobná těm, která Pán zvolal v den svátků. Setkání s Kristem umožnilo této ženě najít sebe samu. Když se navrací do města mezi lidi, svědčí o setkání s Mesiášem. To jsou ty tekoucí vody z jejího nitra. Příběh nás učí, že ne vždy si musíme svou žízeň uvědomovat. Hřích někdy natolik zatvrdí lidské srdce, že se člověk schovává za náboženské řeči a nedovolí druhému pohlédnout do jeho nitra. Při setkání s Kristem, On nejen naše srdce očistí, ale dokonce, jak sám říká, učiní nás pramenem živé vody pro druhé. To je cíl evangelia: Okusit vodu života a nabízet ji druhým.

Dalším žíznivým, o kterém se zmíním, je Samson. V jeho případě šlo o skutečnou žízeň. Dostal pak nesmírnou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: „Ty jsi způsobil skrze svého služebníka toto velké vysvobození. A teď mám umřít žízní a upadnout do rukou neobřezanců?" (Soudců 15,18).

Samson v důsledku bitvy, během které pobil tisíc Pelištejců, ztratil mnoho tekutin. Vezmeme-li vážně jeho slova o strachu ze smrti, můžeme konstatovat, že byl docela slušně dehydrován. Příběh popisuje jeho modlitbu, po které Hospodin rozpoltil skálu a dal vytrysknout prameni vody.

Jestliže první příběh popisoval ženu, kterou bychom mohli popsat jako nevěřící, v případě Samsona jde o žíznivého Božího služebníka. Během svého života jako křesťané vedeme mnoho různých bitev - život není jednoduchý a jsou události, které nás stojí mnoho sil. Někdy se stane, že tlaky života vzdálí křesťana od Boha. Zkoušky, kterými prochází, mohou způsobit, že se Bohu ve svém nitru vzdálí a duchovně vyprahne. Musí se napít, neboli prožít občerstvující setkání s Ježíšem, nemá-li duchovně zahynout. A tak Samson je obrazem Božího služebníka, který v duchovních bitvách vyprahl a je v ohrožení života. Co prožil Samson, může prožít kdokoli z nás. Pamatujme na jeho modlitbu, během které praskají skály - taková má být modlitba člověka, který si uvědomuje svou žízeň. Ví, že pokud se nenapije, zahyne.

Třetí příběh nás vede do knihy Zjevení. Čteme zde tato slova:

A Duch i nevěsta praví: „Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (Zjevení 22,17)

Situace, která je zde naznačena, je jiná než v předchozích příbězích. Text nás vede od našich potřeb k naší zodpovědnosti. I my míváme žízeň, mnozí z nás na tom dříve byli podobně jako samařská žena. Můžeme se dostat do situace, které čelil Samson. Ale zde vidíme zodpovědnost, která leží na Církvi - společně s Duchem svatým volat: Kdo má žízeň, ať přijde a pije. Jsme-li v jednotě s ním, nejsme již v roli žíznivých, nýbrž v roli těch, z jejichž nitra mají proudit živé vody. Jsme v roli těch, kteří mají přinést život a naději tam, kde není.

Jaká tedy bude praktická aplikace novoročního verše? V první řadě přemýšlejme nad samařskou ženou. Jsme vyzváni, abychom se zamysleli nad tím, zda známe skutečného Ježíše nebo nám jde o pouhé náboženství. Je naše nitro „proudem živých vod"? V druhém případě přemýšlejme nad Samsonem. Je obrazem Božího služebníka, který má za sebou řadu úspěšných bojů (alespoň do tohoto momentu), avšak v důsledku mimořádného úsilí tak vyžíznivěl, že mu hrozí zahynutí. Tento příběh nás varuje: ani v náročné službě našemu Pánu nesmíme zapomínat na osobní setkání s ním, které utiší každou žízeň. A ve třetím případě jsme osloveni jako církev. Naše role v tomto světě spočívá v tom, že máme přinášet život, v jednotě s Duchem svatým nabízet živou vodu.

Mám-li nějaké očekávání od tohoto roku, tak je to právě toto. Buďme církví, která je v jednotě s Duchem a má co nabídnout. Buďme lidmi, kteří nejsou druhým kamenem úrazu, ale „listem Kristovým, který je napsaný Duchem svatým".

Přeji vám požehnaný čas na cestě s Pánem.

Martin Moldan,

zástupce biskupa