O potratech a antikoncepci

Otázkou plánovaného rodičovství se zabývám již bezmála 15 let. Proto vím, že potrat je jen součást něčeho jiného a daleko hlubšího. Proč se lidé vlastně rozhodují pro potrat? Protože nechtějí další dítě. Důvody k tomu mohou být různé - někdy je to kariéra, obava o finanční zabezpečení, pohodlí a podobně. V dřívějších dobách nebylo jiné řešení, jak se zbavit nechtěného dítěte, než si nechat udělat potrat. V dnešní době je situace jiná. Díky vědě a výzkumu lidského reprodukčního systému jsou k dispozici mnohé prostředky, díky kterým se zabrání těhotenství. Obecně se tomu říká antikoncepce.

Ale co je vlastně antikoncepce? Jaký je její princip? Význam slova antikoncepce znamená „proti početí". Ale dnes jen těžce budete nacházet na našem trhu takovou antikoncepci. V podstatě jsou to jen bariérové ochrany - kondom a pesar. Nejen nitroděložní tělísko, ale i hormonální antikoncepce má ranně potratový účinek. To znamená, že ne vždy zabrání početí, a tak pro zvýšení své účinnosti obsahuje látky, jež zničí již počatý život. Pokud jako křesťané věříme, že život začíná okamžikem početí, pak není v podstatě rozdíl mezi kyretáží a moderní antikoncepcí. Jediný rozdíl je snad jen ve stáří zmařeného života.

Když jsem se na začátku zmínil o hlubším problému, měl jsem na mysli postoj člověka ke své plodnosti a k dětem. Potrat je jen reakce na náš postoj a naše priority. Když Bůh stvořil člověka, řekl mu, aby se množil a naplnil zemi (Gn 1,27-28). Tento příkaz pak ještě několikrát v Písmu zopakoval. Božím záměrem bylo a stále je, abychom se množili a naplňovali zemi. Že to bylo myšleno vážně a nejednalo se o nějaký časově omezený příkaz, vidíme i na Božím postoji k dětem. Žalm 127 říká: „Děti jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je přece odměna. Tak jako šípy, jež hrdina třímá, jsou děti zplozené zamlada. Blaze člověku, jenž jich má plný toulec - takový nebude zahanben, až bude s protivníky jednat před soudem!" Boží slovo říká, že děti jsou požehnáním a odměnou. Není to něco, za co bychom se měli stydět nebo se toho bát. Jsou naší budoucností a to bez legrace. Několikrát jsem slyšel, jak se křesťané modlí, aby jim Bůh požehnal, a když to udělá a dá jim dítě, ptají se: „Bože, za co mě trestáš?"

Nedávno jsem byl šokován reakcí jedné věřící ženy. Ta své dceři, která čeká páté dítě, řekla, aby se raději přestěhovali. Stydí se za její rodinu. Čím více se společnost odvrací od Boha, tím se stává sobečtější. A to se samozřejmě projevuje i ve vztahu k dětem. Mnohé rodiny si raději koupí pejska, než aby si pořídily dítě. Někteří si pořídí jedno nebo dvě děti. Ti, kteří mají dnes více dětí, jsou pak vysmíváni a svět jimi opovrhuje. A to se samozřejmě dotýká i nás křesťanů. Jako věřící lidé to nemáme a do budoucna ani nebudeme mít snadné. Západní svět se každým dnem více a více vzdaluje křesťanským principům. Proto bude opravdové křesťanství vyžadovat více a více odvahy a odhodlání zachovávat Boží slovo. Podobnou situaci zažívali také Izraelité v Egyptě. Ve druhé knize Mojžíšově nacházíme příběh, kdy se faraón bál, že je Boží lid přeroste. Proto nařídil porodním bábám, aby zabily každého čerstvě narozeného chlapce. Současně vidíme i odvahu těchto žen, když odmítly tento příkaz plnit, protože se bály Boha. Podobně jako se Bůh zastal těchto žen, zastane se i nás, když budeme následovat jeho slovo. Je zřejmé, že se vládce tohoto světa snaží o to, aby ho Boží lid nepřerůstal. Snaží se nás oklamat a přesvědčit, že kariéra a peníze jsou důležitější než děti, které by vyrostly v láskyplném křesťanském prostředí a sloužily Bohu. Není snadné říci, kolik by jich mělo v rodině být, každý máme jiné schopnosti a možnosti, ale je velmi důležité, abychom byli jiného ducha, než má tento svět. Abychom přijali svou plodnost a také to, že nám Bůh skrze děti chce požehnat. My jich máme s manželkou šest a nedovedu si představit, že bychom kterékoliv z nich neměli. Také se nedá v krátkosti vypsat, jaké požehnání nám Bůh skrze ně dal. Ale to by bylo na další článek...

Karel Fridrich, pastor AC Hustopeče