I řekl Bůh

Začnu tím, co je na počátku Bible: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,2) Tento první verš mi hodně připomíná Českou republiku dnes. Když Pavel Bubik přivážel tyto Bible přes celnici na Slezsko, šéf celnice mu řekl: „Mám tu jednoho věřícího, Bible dám jemu, ať to vybaví on." Ten věřící byl z Albrechtic, z evangelického kostela, a když tu Bibli vytahoval, dělal to s velkou úctou. Na rozloučenou řekl Pavlovi: „Kéž by tato Bible byla našemu národu velikým požehnáním." A k tomu zazněl komentář: „No, tahle věta by asi v Čechách nezazněla." A já bych rád dodal: „Do času. Teď ne, ale udělejme všechno pro to, aby i v Čechách zazněla." Proč? Protože ten verš má pokračování: I řekl Bůh: „Buď světlo!" A bylo světlo. (Gn 1,3) Formulace I řekl Bůh je v první kapitole knihy Genesis sedmkrát. Naposled, když stvořil člověka. Je zajímavé, že po pádu člověka do hříchu je naprosto stejná formulace uvedena ještě třikrát v Genesis a pak už v celé Bibli ani jednou. Po pádu ještě třikrát řekl Bůh to stvořitelské slovo. A já bych vám dnes chtěl ukázat, při jaké příležitosti to řekl.

Postav koráb

Zaprvé: Země po pádu Adama šla morálně rychle dolů. V šesté kapitole knihy Genesis řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat s veškerým světem a ty si postav koráb. Bude tak široký, tak vysoký a tak dlouhý." A Noe udělal vše přesně dle udaných rozměrů. Proč? Protože to byly rozměry vypracované tím nejlepším architektem. Kdyby byl Noe Čech respektive český letniční nebo charismatik, řekl by: „Bože, moment, udělejme dohodu. Ty všechno můžeš, ta archa je příliš veliká, to je zbytečné, dá to tolik dřiny, já ji udělám trošku menší. Říkáš, že do ní mám dát potravu pro všechna zvířata, vždyť ty to Bože můžeš udělat tak, aby ta zvířata rok nejedla, aby tam spala." Bůh se mnou nediskutuje, co může udělat, On mi jenom zjevuje, co udělat chce. „Noe, postav koráb." Nepůjdu pro příklad do daleké historie. V šedesátých letech řekl Bůh slovo skrze proroka bratra Konderlu, a sto rodin se na toto slovo vystěhovalo na Bieszcady. Opustili práci, domy, rodinné zázemí, a šli do strašně těžkých podmínek. Proč? Protože to řekl Bůh. Kolik to bylo bojů. Ale co všechno Bůh udělal pro to, aby oni mohli odejít. Protože komunisté řekli: „Ne!" Poláci couvli. Jenže pak přišel Dubček a spol a nebyl čas věnovat se skupince na Slezsku. Všichni, kdo měli odejít, odešli. Když tam dorazily první rodiny, přišly je přivítat dvě babičky z okresního města se slovy: „Čekáme vás téměř čtyřicet let, protože před válkou nám Bůh řekl, že přijdete." A Bůh řekl: „Já se o vás postarám." A postaral. Všichni si museli vzít půjčku, přepočítáno na dnešní dobu by to dělalo okolo milionu korun. „Kdy to splatíme?" Bůh se postaral. Deset let měli odklad a za deset let přišla do Polska tak strašná inflace, že milion korun byl jeden měsíční plat. Všichni zaplatili, a když zaplatili, měna se srovnala. Proč tam jsou? Nevím. Ale oni jsou tam, protože On má s nimi plán. Bůh řekl Noemu: „Toto je můj záměr a ty to tak uděláš." Bratře, sestro, Bůh tě někam povolal, postavil a něco pro tvůj život naplánoval. Vezměme si z Noeho příklad.

Jdi do Bét-elu

Podruhé Bůh použil tuto formulaci k Jákobovi: I řekl Bůh Jákobovi: „Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam..." (Gn 35,1) Vrať se do Bét-elu, to znamená vrať se na místo, kde s tebou mluvil Bůh. Na prvním místě potřebujeme postavit koráb. Ten koráb v novozákonní době znamená vše, co se týká našeho spasení: křest vodou, Duchem svatým, členství ve sboru atd., to je koráb, to nebudu dnes rozebírat. Ale pokud tyto základy máš, pak potřebuješ věc druhou: Vrať se do Bét-elu. Tam zůstávej a tam ti Bůh dá nové jméno. Cestou do Bét-elu, ale musíš odložit všechny cizí bohy.

Jákob šel do Bét-elu a dozvěděl se: „Budeš se jmenovat Izrael. A mám pro tebe další plány Jákobe, půjdeš skrze další boje." Pán Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (J 8,31-32) Já nepotřebuji žádnou psychologii a podobné věci, já potřebuji zůstávat v jeho slově, pak poznám pravdu a ta pravda mě vysvobodí. Haleluja. Proto i dnes toužím volat: „Vraťme se do Bét-elu. Zůstávejme v jeho slovu a to slovo nás vysvobodí."

Bůh mluví i dnes

Chtěl bych vám dnes připomenout několik událostí z historie posledních dvaceti let. Někdy v roce 1994 nebo 95 mě Bůh oslovil a řekl mi, že přijde celosvětová veliká krize. Popsal mi přesně, jak krize bude probíhat, co se bude dít. Než jsem to řekl bratřím, setkal jsem se s jedním člověkem, který ekonomice rozuměl trošku víc než já, a říkám mu: „Co ty na to?" On mi řekl: „Rudku, víš, dneska je v bankovnictví situace tak pojištěna, že i kdyby Bůh chtěl tu krizi vyvolat, nemá šanci." Jenže krátce nato přišlo další proroctví: „Dám této zemi ještě jedno velké probuzení. Bude krátké, ale velké. Ještě ty uvidíš, že v tvé církvi bude 100 000 členů." Takže krize být nemůže, i kdyby Bůh chtěl, no a co s tím probuzením? Nemá už to ďábel taky tak pojištěné, že už to nejde?

Pak z ničeho nic vzniklo 13. listopadu 1996 na biblické škole modlitební probuzení. Nebylo připravováno, nijak jsem to modlitebně „nenapumpoval", neměli jsme zvláštní druh hudby, zkrátka jsme seděli v kanceláři, čtyři studenti, kteří měli těžké srdce pro národ, pro to, co se děje, a právě se k nám dostala zpráva, že se to hýbe v Pensacole. Probírali jsme to, a já jsem se toužil začít modlit. A jeden z těch studentů začal mluvit a nedomluvil. Říkal: „Bratře biskupe, my bychom se měli..." tečka. Já jsem se vzpamatoval, až když jsem s křikem seděl na židli, modlil jsem se a díval se po studentech, a oni leželi rozhozeni po mé kanceláři a dělali totéž. Škola se seběhla, nevím, kdo je informoval, a pak jedna sestra řekla: „Když jsem tam vstoupila, dostala jsem zezadu ránu pod kolena a šla jsem k zemi." Všichni tam leželi. Začalo probuzení v modlitbách. Po dnešní den se tam studenti modlí každý den, sice už ne večer ale ráno.

Jenže, asi po roce, kdy modlitby už trošku ochladly, nás navštívili tři muži z Norska. Přišli na základě proroctví, které obdrželi a řekli nám: „Přijali jsme proroctví. Bůh řekl skrze jednoho svého služebníka, že v Česku se narodilo probuzení. Že je malé, nepatrné, ale že to probuzení, které se teď narodilo, zapálí Českou republiku a ta zapálí celou Evropu. My jsme byli Bohem vysláni najít místo, kde máme proroctví předat." „Jak jste nás tady v Kolíně našli, přece v Praze, tam jsou velikáni, ale my?" Odpověděli: „Bůh nás poslal hledat sem. Našli jsme vás, takže proroctví je pravdivé." Jak přišli, tak odešli. Už to je pomalu třináct let, co odešli. Míváme jeden problém. Když se proroctví nenaplní na druhý den ráno, padá vše.

Tu noc jsme já i Maňka měli zvláštní zážitek. Znáte to, když člověk ještě spí, ale už je probuzený. Tak se probouzím a na mé posteli sedí muž, má v ruce Bibli a čte: Nato Hospodinův posel zvolal: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv již po sedmdesát let?" ... Posel, který se mnou mluvil, mi nato řekl: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: »Horlím pro Jeruzalém a Sijón velkou horlivostí..." (Za 1,12.14) Vzpamatoval jsem se, a on už tam neseděl. Říkám to Maňce a ona říkala: „Za mnou byl taky a vysvětloval mi, že tak, jako Áron a Chur pozvedávali ruce Mojžíšovi, tak i já se mám modlit a pozvedávat ruce. A ještě mě vzal za ruce a ukazoval: ‚Tak to budeš dělat.'„ A život šel dál. Přišel bratr Freidzon, a při společné modlitbě u Františka Cupala v rohu jeho obýváku najednou stojí anděl, má v ruce meč, který nahoře hořel ohněm, a ten meč vhodil a říká: „Vem si meč Ducha, v něm je Boží slovo." Ten meč šel vzduchem ke mně. A znovu, život šel dál.

Máte Bible?

Později jsme na modlitbách měli ještě jeden prožitek. Byl to anděl, nebo Duch svatý? Nevím, ale někdo mě mocně oslovil: „Modlíte se tady za probuzení, chcete probuzení, a máte Bible?" A život šel dál. Teprve dnes si uvědomuji, že když se narodil Pán Ježíš, taktéž přišli tři. Taktéž jak přišli, tak odešli, a pak se třicet let nic nedělo, jakoby se nic nedělo. Teď tu máme tuto Bibli. Tato je s letničními poznámkami, trochu jsem ji prošel, některá místa jsou velmi dobrá, a některá, no dobře, blud to není, ale já bych to tak neučil. Zkrátka jsme letniční, jinak už to nejde. Na Bibli se pracovalo dvacet let. Nejprve v devadesátých letech to měl být Nový Zákon. To se nakonec nedotáhlo do konce. Poláci dostali Nový Zákon, my ne. Pak najednou, bude tomu právě teď v únoru deset let, kdy Aleš Navrátil byl vyslán, aby jménem církve jednal dále. Američané řekli: „Nový Zákon už ne, celou Bibli." Souhlasili jsme. Začalo se pracovat. Bůh něco věděl. A najednou přichází tato Bible. Poznámky letniční, jasné, nekompromisní, proti hříchu, proti polovičatosti, atd. Už se mě jeden člověk zeptal, jestli jsem to nepsal já. Říkám: „Ne, ne, ne, fakt ne." Je mi to hodně blízké, ale nepsal. Je to jasné Boží slovo. Tuto Bibli bych se nebál dát nevěřícímu. Svět je stvořen za sedm dnů, je tam krásný článek na téma Darwinovy teorie, a další a další věci.

Jdi do Egypta

Čili touto Biblí nám bylo něco dáno. A na závěr: potřetí je formulace I řekl Bůh užita, když Bůh mluvil k Jákobovi: I řekl Bůh Izraelovi v nočních viděních: „Jákobe! Jákobe!" A on odvětil: „Tu jsem." Bůh pravil: „Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta; učiním tě tam velikým národem. Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě také určitě vyvedu." (Gn 46,2-4) „Jdi do Egypta. Já tam půjdu s tebou, tam se rozmnožíš, ale já tě taky vyvedu." Ano, Bét-el je přechodná doba, a pak jdi do Egypta, aby ses tam rozmnožil. Ale vezmi si to Boží slovo. Egypt symbolizuje tento svět. Bratři, já vás prosím, slyšte mě, hovořím vám to teď slovem Pána: „Bůh si nás vybral, a my jdeme s touto Biblí do protiútoku. Buďme si toho vědomi, nepodceňme sílu nepřítele, my máme šanci zvítězit. Ale je dobré si uvědomit, do čeho jdeme.