Rozhovor s Milanem Bubanem, ředitelem VOŠMT

Jak ses vůbec dostal k místu ředitele školy?

Bylo to v roce 1993, kdy mi zavolal bratr biskup do Prahy, tehdy jsem byl druhým pastorem ve sboru Apoštolské církve v Praze u bratra Kocura, a řekl mi, že s rozdělením Československa se mění situace, a bratr Brenkus, který byl ředitelem Letniční biblické akademie od začátku, už nebude moci funkci ředitele vykonávat. Zakládal se totiž teologický seminář v Banské Bystrici a navíc byl biskupem slovenské církve. Přijel jsem se do Kolína podívat, vyučoval jsem tady jeden předmět v únoru 1993 a současně jsme několik měsíců s manželkou hledali Boží vůli. Nakonec jsme to přijali a od 1. 9. 1993 jsem se stal oficiálně ředitelem Letniční biblické akademie, tak se původně jmenovala VOŠMT.

Měl jsi k tomu nějaké předpoklady, vzdělání nebo předchozí zkušenosti?

Vzdělání jsem měl z pedagogické fakulty, zkušenosti žádné. Ředitelem letniční biblické akademie, tehdy to bylo pomaturitní studium, měl být buď teolog, to znamená někdo, kdo má magisterské vzdělání v teologii, anebo někdo, kdo má pedagogické vzdělání. Pedagogické vzdělání jsem měl, absolvoval jsem Univerzitu Karlovu, pedagogickou fakultu. Co se týče praxe, tu jsem neměl žádnou, protože jsem končil, myslím, v osmdesátém pátém roce. To byla doba, kdy se ve školách musel podepisovat slib, že budeš vyučovat v duchu marxismu-leninismu, což jsem nechtěl, takže po absolvování a po vojně jsem do školství nenastoupil a pracoval jsem tři a půl roku na dráze jako výhybkář a signalista. Takže tolik moje praxe (smích).

Vidíš to jako handicap nebo přínos?

No byl to samozřejmě handicap, veliký, protože jsem neměl ani jeden školní rok, který bych si prošel celý jako učitel, a hned jsem byl ředitelem. Ale Bůh o tom věděl a velice rychle se postaral o pomoc v osobě mé tchyně, která právě odcházela do důchodu po asi 35 letech školní praxe. Velmi brzy jsem se obrátil na ni, končila na průmyslovce v Hodoníně, a pak také přijala od Boha, že se má přestěhovat sem do Kolína. Její praktické zkušenosti, vedení pedagogické dokumentace, organizace školního roku, to všechno, díky tomu, že sem přišla, se velice brzy zavedlo.

Mohl bys stručně shrnout vývoj školy od vzniku až po dnešek?

Letniční biblická akademie vznikla v roce 1992, kdy byla zařazena do sítě škol ministerstva školství, a pod tímto názvem fungovala až do roku 1996. V tomto roce se změnil školský zákon a rušilo se takzvané pomaturitní vzdělávání, do kterého patřila i LBA, a současně se zavádělo vyšší odborné studium, takzvané terciální vzdělávání, něco mezi střední školou s maturitou a vysokou školou. Museli jsme napsat nový projekt, novou žádost, prošli jsme výběrovým řízením u Ministerstva školství a byli jsme uznáni a akreditováni jako Vyšší odborná škola misijní a teologická. Takto jsme pak začali fungovat od 1. září 1996.

K dnešnímu dni máme přes sto šedesát absolventů včetně absolventů Letniční biblické akademie, kteří už pracují někde ve sborech nebo v zařízeních Apoštolské církve nebo i v jiných církvích.

Jaká je tvoje vize pro školu?

Moje vize je vybudovat tým profesorů, kteří by zde vyučovali jako kmenoví učitelé, ne jako externisté, tedy na plný úvazek. Věnovali by se tak jak vyučování a pastoraci studentů, tak i dalšímu vlastnímu vzdělávání a vytvořili by podhoubí, předpoklady pro vznik bakalářského programu. Není to otázka jednoho ani dvou roků, ale zdá se mi, že jakoby Bůh dával tým už právě v letošním školním roce dohromady. Do Kolína se přestěhoval bratr Vladimír Rafaj, který byl asi devět let pastorem sboru Apoštolské církve na Slovensku ve Vranově nad Topľou, který je také absolventem kontinentálního teologického semináře v Bruselu, kde získal magisterské vzdělání, a má tedy předpoklad, aby mohl pokračovat třeba v doktorandském studiu. Bratr Vlado už u nás působí od listopadu roku 2003. A teď o prázdninách se k nám přestěhoval také bratr Radek Smetana s rodinou, který je jedním z našich prvních absolventů. Končil v roce 1994 na Letniční biblické akademii, pak nějakou dobu dokonce vyučoval na LBA, potom se ale přestěhoval do Varnsdorfu, kde po boku Martina Moldana budovali sbor, který je dnes velmi požehnaným a dynamicky působícím sborem. Avšak bratr Radek přijal také Boží volání, že by se měl přestěhovat sem do Kolína a doplnit si teologické magisterské vzdělání.

Předpokladem pro přijetí na školu je vždy Boží povolání studenta?

Předpokladem samozřejmě je znovuzrození. Člověk, který se k nám hlásí, musí vědět, že patří do Božího lidu, že je součástí těla Kristova. Také požadujeme, aby byl členem konkrétního místního sboru. Nemusí to být Apoštolská církev, jsme otevření i pro jiné denominace, ale současně před našimi uchazeči vystupujeme jako škola Apoštolské církve, která má určitou linii, a to linii totožnou s linií Apoštolské církve. Takže i když k nám přicházejí studenti třeba z Církve bratrské, z Metodistické církve, nebo od Baptistů, nebo z Křesťanských společenství nebo z Husitské církve vždy jsme jim otevřeně říkali, že jsme školou Apoštolské církve a že zachováváme také i její doktrinální linii. Požadujeme také, aby uchazeč měl doporučení svého pastora.

Máš radost z biblické školy?

Mám radost z toho, že je tady biblická škola, protože je to jednoznačně Boží dílo. Tady bych možná uvedl jeden svůj prožitek, který považuji za prorocký. Stalo se to hned v roce 1993, tehdy jsme spolupracovali s bratrem Tomem Loftonem, misionářem žijícím v Praze. Pomáhal mi tady ze začátku i s vyučováním a organizovali jsme modlitby studentů. A jednou jsme měli modlitby tady v modlitebně školy, a jak jsme se modlili, Bůh ke mně promluvil. Velmi jasně, tak jasně, že to zní dodnes v mém srdci. To, co ke mně Bůh promluvil, bych formuloval asi těmito slovy: „Tato škola je moje dílo a ty jsi jeho součástí." To je věc, která mě držela a drží přes všechny překážky, problémy a boje, které provázejí každou službu Bohu.

Ptal se Jirka Bartík