Rozhovor s Romanem Tomsou, prvním zástupcem biskupa a zástupcem biskupa pro hospodářství a administrativu

Romane, mohl bys nám popsat svou práci, pole zodpovědnosti?

Moje pole působnosti vyplývá už z názvu funkce. Zodpovídám za oblast hospodářskou a administrativní. Je to něco jako v podnicích ekonomický ředitel. Můj odbor zajišťuje pro Radu církve účetní agendu, financování, zajišťujeme mzdovou agendu pro celou církev a také určitý ekonomický a finanční servis pro sbory.

Pokladník, to je asi starší název?

V našem resortu pokladníka máme. To názvosloví vycházelo z dřívějška. Kdysi, když jsme byli malou církví, byl na ústředí pokladník, ale neexistoval odbor hospodaření. Teď je odbor hospodaření a v něm máme nejen pokladníka, ale i ekonoma, mzdovou účetní, personální účetní a další.

Dalo by se říct, že máš zodpovědnost za církevní kasu?

Ano.

Jaké to je vidět lidskou kapsu prázdnou a Boží plnou? Není to někdy těžké?

Paradoxně, když člověk ví, že Bůh má peníze ve své ruce, je to osvobozující. Kdybychom měli spoléhat jenom na tu plnou lidskou kapsu, tak nemám na to to z lidské kapsy dostat, ale s Bohem je to jiné. Bohu můžu věřit, že když On něco zaslíbí, také to zabezpečí. Je to něco jiného, což mohu dosvědčit, protože jsem dělal dříve v civilu ekonoma a také jsme museli zajišťovat některé věci - bylo to hodně stresující. Nechci říct, že je to lehčí, ale na Boha je větší spolehnutí.

Vidíš na sobě větší Boží milost oproti ostatním v tom, že dokážeš více důvěřovat v Boží zdroje?

Když víme, že Bůh nás ustanovil do nějaké práce, vždycky je tam pro tuto věc pomazání a jeho požehnání. Řeknu to tak: Když budu pokladníkem, Bůh bude se mnou komunikovat o naplnění pokladny, o hospodaření s pokladnou, a nebude o těchto věcech mluvit s nějakým bratrem či sestrou ze sboru, kteří tuto službu nemají. Myslím, že to tak funguje ve všech službách v církvi. Třeba ty, když jsi pastorem, tak Bůh bude s tebou mluvit o tom, jak vést sbor, a stejné to je i v té správcovské oblasti.

Nastala někdy situace, kdy ses opravdu potil a říkal si: Tak teď je to Pane opravdu jen na tobě?

Několikrát. Například vloni, trvalo to v podstatě třičtvrtě roku, kdy jsem při každé výplatě rozmlouval s Bohem, a říkal jsem: „Bože, jak to zajistíme tento měsíc, vždyť nemáme peníze, vždyť nám tolik a tolik schází." Jednou to bylo půl milionu, jindy tři čtvrtě. Bůh mi vždy říkal: „Nepanikař, já to mám ve své ruce." Ale člověk to někdy těžko snáší, někdy jsem Bohu říkal: „Já to fyzicky nezvládnu, jestli ty mně nedáš sílu, tak to prostě neunesu." A musím říct, že ty situace, kdy se člověk potí, způsobí jednu věc, přiblíží to člověka víc k Bohu, a potom, když to zpětně hodnotím, říkám: „To bylo velice krásné, pěkný čas, kdy jsem spoléhal na Boha."

Jsi také prvním zástupcem biskupa, v čem tkví zvláštnost tohoto místa?

První zástupce biskupa je po biskupovi druhým statutárním zástupcem církve. A mám právní zodpovědnost za církev a mám také právo zastupovat církev ve všech právních a administrativních věcech navenek. Takže to je asi rozdíl mezi klasickým zástupcem biskupa a prvním zástupcem biskupa.

Někdo by si mohl představovat, že když jsi prvním zástupcem biskupa, tak že se po něm staneš biskupem ty. Tomu tak nebylo, jak jsi to vnímal sám za sebe?

To je zase otázka povolání. Pokud Bůh neřekne, že budu biskupem, tak prostě nemám problém. Nějak mi ani nepřišlo na mysl, že bych jím měl být, protože už jsem měl problém unést to, že jsem prvním zástupcem, už jsem říkal Bohu: „Ale Bože, vždyť jsou jiní, kteří to můžou dělat" a mnohokrát jsem říkal: „Už bych to tady někomu předal," a Bůh mě upozornil na to, že On bude rozhodovat o tom, kdy to udělá. Jde o povolání a ne o nějaké ambice.

Kromě ekonomiky v církvi, máš ještě i jinou službu, třeba u vás ve sboru?

Patřím do sboru Apoštolské církve Křesťanské centrum Český Těšín, a zde jsem starším sboru. Z toho pak vyplývá služba ve sboru. Teď mám také na starosti modlitební shromáždění ve sboru, máme modlitební skupinku.

Co je pro tebe a tvou službu nejtěžší, za co by se čtenáři mohli modlit?

Asi abychom měli moudrost dobře nakládat s finančními prostředky, které máme. Máme teď před sebou dvě budovy, které máme rekonstruovat. Tou první je budova na Kmochově ulici v Kolíně, a druhou budova, kterou jsme teď koupili tady v Českém Těšíně pro ústředí. Je potřeba modlit se za dostatek financí a moudrost je patřičně rozvrhnout.

V Kolíně teď probíhá jednání, kdy chceme získat peníze ze strukturálních fondů. Za to je potřeba se modlit, protože jsme přijali, že je Pánovou vůlí, abychom šli touto cestou. Modlete se prosím, abychom mohli překonat všechny těžkosti spojené se získáváním prostředků z fondů a aby to mohlo být dovedeno do zdárného konce.

Po smrti ministra Dostála, změnil se nějak přístup k naší církvi?

Prozatím to nijak nepociťujeme a neumím ani odhadnout, co se stane. Můj názor je, že do voleb se toho asi moc nezmění. Takovým možná zlomovým bodem bude situace po volbách. Ale Bůh to má ve své ruce, takže nemusíme spoléhat na Ministerstvo kultury, ale máme tu výsadu, že můžeme spoléhat na Boha.

A konečně: Představ nám prosím svou rodinu, jak se ona účastní tvé služby?

S manželkou Olgou máme syna Marka a dceru Janu. Olga slouží ve sboru jako vedoucí práce s dětmi, to je věc, která ji hodně pohlcuje. Povzbuzujeme se vzájemně každý ve své službě. Jana dělá tady na ústředí mzdovou účetní, takže je přímo zapojená do našeho válčení. Marek je víc prakticky zaměřený, pokud jde o mou službu, pak ho využívám hlavně k tomu, aby udržoval mé auto v dobrém stavu a brávám ho jako svého řidiče.

Jak odpočíváš?

Neumím nějak dlouze odpočívat. Když si beru dovolenou, tak jsem rád doma. Jsme na vesnici, máme pozemek dva a půl hektaru, je to u lesa, velice krásné prostředí s výhledem na hory, takže velice rád odpočívám doma. A tam si potom třeba něco dělám, ale už mě to nějak nesvazuje, že to musím udělat.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Jirka Bartík