Rozhovor se zvoleným biskupem Martinem Moldanem

Martine, konference právě schválila tvůj nástup do úřadu biskupa za tři roky. Jak se cítíš?

Až do dnešního dopoledne to docela šlo. Teď to na mne padlo jako obrovské břemeno ... Více jsem si uvědomil zodpovědnost, která je s tímto úřadem spojená.

Měl jsi trému? Věřil jsi, že to proběhne tak hladce?

Zpočátku jsem si žádnou trému nepřipouštěl, ale jak došlo k hlasování, cítil jsem se trochu nervózní.

Zaznamenal jsem častý dotaz na to, jakou máš vizi pro naši církev, jak na to odpovídáš?

Vize může být pouze jedna a tu má současný biskup. Až nastoupím do úřadu, začnu hovořit o své vizi. Zatím se za ni modlím, snažím se co nejvíce poznat církev.

Budeš jiný než bratr biskup a v čem?

Já jsem jiný, a proto budu řadu věcí dělat jinak. Nechci, aby to vyznělo jako kritika současného biskupa, tak to rozhodně nemyslím, ale chci být více otevřený diskusi, více naslouchat lidem. Je to jednoduše můj styl práce. To však nevylučuje hledání Boží vůle, kterou samozřejmě považuji za rozhodující. Jiný také budu muset být, protože doba je jiná. Bratr Rudek zformoval církev v dobách komunizmu a dal jí tvář - naše církev má své jméno, roste a má své uznání i ve společnosti. S růstem však také přichází nutnost řešit otázky struktury, pravomoci pastorů a seniorů a podobně. Je také potřeba klást si otázku, v čem vidíme jednotu, protože v církvi jsou různé skupiny a důrazy. V tom bude spočívat můj úkol.

V čem vidíš svou největší slabinu pro práci biskupa?

Mám své silné stránky a pochopitelně i slabé stránky. Od mládí jsem měl sklony se spíš podceňovat než naopak, a s tím souvisí i potřeba učit se vystupovat v některých situacích s větší jistotou a rozhodností. Jinou mou vlastností, která se může projevit jako slabost, je to, že si rád všechnu práci dělám sám. Umět zaměstnávat lidi okolo sebe, to se musím učit, pokud se nechci jednou sesypat.

Jak se změní tvůj pracovní den?

To ještě přesně nevím, ale ať už to budou jakékoli změny, chci si zachovat čas pro studium Božího slova a modlitbu. V tom bude těžiště mé práce. Nechci se stát nejvyšším úředníkem náboženské organizace, ale Božím služebníkem uprostřed Božího lidu. Už nyní vidím, že to nebude jednoduché. Také se bude muset rozšířit sféra mých zájmů. Je řada věcí, které mne moc nezajímají, ale z titulu svého úřadu se o ně budu muset zajímat. V tom všem chci zachovat funkční rodinu, nechci, aby trpěli mou službou. Věřím, že Bůh je povolal zrovna tak jako mne, ale vše má svou míru.

Bratr biskup mluvil o tom, že tě bude zaučovat, v jakých oblastech konkrétně to potřebuješ?

Bratr biskup se mnou tráví mnoho času v rozhovorech. Uvědomuji si, jaký je rozdíl v tom znát jej jen z dálky nebo z občasných návštěv, anebo trávit s ním čas a rozumět, proč dělá to či ono právě tak, jak to dělá. Je v tom řada učeností, které se mi snaží předat. Prakticky spolu hovoříme o všem významném, co se na poli církevního života děje.

Asi vždy budou lidé, kteří tě budou srovnávat s nynějším biskupem a říkávat: Jo, to Rudek... Jak se k tomu stavíš?

S tím počítám. Funguje to tak i na úrovni sboru, kdy odchází jeden pastor a nastupuje po něm nový. Vím, že mnoho tady může vykonat původní pastor, který nového uvede do služby a posílí důvěru lidí v něho. Vím, že bratr Rudek se o něco takového snaží. Dál už se s tím nedá dělat asi nic více. Kdybych měl být nervózní z každého projevu nespokojenosti, asi bych nemohl být biskupem. Zároveň nechci mít ani „hroší kůži", abych se obrnil a neslyšel ani zleva ani zprava. Myslím, že řešení je mít opravdu dobré spolupracovníky, kteří budou zároveň mými přáteli.

Pár delegátů bylo proti tvému zvolení. Víš proč?

Nevím a nepodnikal jsem ani žádné kroky, abych to zjišťoval. Po volbě za mnou přišel jeden z těch, kteří se zdrželi hlasování, a sdělil mi svůj důvod - nesouhlasil s některými procedurálními záležitostmi, nešlo mu o mou osobu. Z podobných důvodů se zdrželo hlasování více lidí.

Budeš se jim nějak snažit situaci vysvětlit?

Proti byli myslím tři lidé, ale já ani nevím - s výjimkou jednoho - kteří. Necítím potřebu jim nic vysvětlovat, ale jsem ochotný hovořit s každým, kdo má zájem. Ani si to neberu osobně, jsem realista a vím, že očekávat stoprocentní podporu by byla asi bláhovost. Také myslím, že cokoli vysvětlovat na svou obhajobu není správné. Ti lidé měli své důvody, a když nad tím přemýšlím, tak si říkám, buď je časem přesvědčím o opaku, nebo jen jejich nedůvěru ve mne prohloubím. Jinými slovy, nejde mi o to získat v první řadě důvěru lidí, ale spíše dělat správné věci správným způsobem. Jedna z definic vůdcovství říká: „Vůdce je ten, kdo má následovníky." Buď je máš, anebo nemáš.

Už se těším na podobný rozhovor za tři roky, kdy se ujmeš funkce. Ať ti Pán mocně požehná, ochraňuje tě a dá ti dostatek moudrosti.

Díky.

Ptal se Jirka Bartík.