Jak prozrazují statistiky, není druhý příchod Ježíše Krista tématem, kterým by se dnešní církve nějak obzvláště zaobíraly. Pokud jej vůbec zvěstují, pak se značnými rozpaky a pohledem určeným do daleké budoucnosti. O vytržení Nevěsty Beránkovy, kdy Ježíš přijde jako zloděj v noci, se raději nemluví vůbec, nehledě na to, že většina teologů, letniční nevyjímaje, je považují za nesmysl či omyl. Přitom jedním z nejmarkantnějších znaků první církve nebyly divy a zázraky, ale intenzivní očekávání návratu Spasitele. Stačí se podívat do dopisů apoštola Pavla a zjistíme, že on sám příchod Pána Ježíše očekával.

Vzpomínám na jednoho kazatele, který mi na toto téma pověděl:

„Dovedeš si vůbec představit, jak byli všichni ti lidé, kteří očekávali, že budou vytrženi, zklamaní, když se tak nestalo?"

Nevím, ale měli jsme s manželkou možnost stýkat se s lidmi, kteří věřili, že se Ježíšova příchodu pro Církev dočkají. Když se tak nestalo, žádného zklamání jsme si u nich nevšimli. Spíše nás zaujala jejich připravenost na setkání s Pánem, která byla hodna závisti.

Skutečnost, že je téma vytržení Církve opomíjeno, znevažováno, zpochybňováno a dokonce zesměšňováno, je pouze jeden z mnoha dalších ukazatelů, jak se příchod našeho Pána blíží. Apoštol Petr k tomu na jednom místě poznamenává:

„V posledních dnech povstanou (v církvi) posměvači, kteří vám budou říkat: „Tak kde je ten váš slavný Kristův příchod?!"

Dnes se toto proroctví stává skutečností. Ne že by zde v minulosti žádní posměvači nebyli, ale dnes vzbuzuje ve většině církví již pouhá zmínka o příchodu Ježíše Krista shovívavé úsměvy. Pokud se o tom chcete přesvědčit na vlastní kůži, začněte veřejně vyznávat, že očekáváte vytržení církve - a začnete platit za duchovní podivíny. Přitom očekávat druhý příchod Pána Ježíše a být na něj připraven není nic jiného než poslušnost vůči Ježíšovu příkazu.

Značně rozdílná situace od té dnešní panovala zhruba v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy prolétla celým světem vlna intenzivního očekávání Ježíšova příchodu pro Nevěstu Beránkovu. Nejednalo se o žádnou „americkou módu", ale duchovní probuzení mezi křesťany spojené s pokáním mnohých. Po jisté době vše utichlo. Zůstala však proroctví a svědectví těch, kteří tehdy viděli znamení na nebi. Věřte, nebylo jich málo. Těch znamení i těch, kdo je na vlastní oči viděli.

Nyní v tomto směru panuje ticho po pěšině a právě toto ticho by pro nás mělo být upozorněním: BDĚTE! Všichni přece známe pravidlo, že před bouří bývá největší klid. Ostatně to potvrzuje i Ježíš ve svém podobenství o deseti družičkách...

Rok 2008 byl na události avizující blízký Ježíšův příchod velmi bohatý. Pomineme-li celosvětový politicko-ekonomický chaos, rapidně se zhoršující mezilidské i mezinárodní vztahy, propojení celého světa internetovou stokou, hrozivý úpadek kultury, neuvěřitelně stoupající zločinnost a perverze, mafiozní vlády, hrůzu budící korupci, stále masivnější klanění se mamonu, normálu se vymykající vývoj klimatu, alarmující stav přírody stojící na samém pokraji zániku a další, jsou zde dvě události hodné zmínění.

Tou první je, jak naznačuje již úvod, výročí šedesátiletého trvání státu Izrael. Jedná se o číslo více než symbolické. Bible jím totiž označuje jednu lidskou generaci. Jistě se nám vybaví souvislost s událostí popsanou ve Starém zákoně, kdy ti, kteří vyšli z Egypta, chodili po poušti od dvacetiletých výše čtyřicet let, aniž by vešli do zaslíbené země. Vešla tam teprve až generace druhá. Vyvolený národ je bezesporu měřítkem času lidských dějin a vše napovídá tomu, že události kolem něho dostanou v nejbližší době rychlý spád. Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že se naplňuje čas určený pro pohany (vliv církve zaznamenává ve světě drtivý propad) a milost bude vrácena zpět Izraeli tak, jak o tom píše apoštol Pavel. Skrze vyvolený národ dokoná také Bůh „velké poslání". V tomto směru odsouvá církev neprávem Izrael na vedlejší kolej.

Druhou událostí jsou Olympijské hry konané v Číně. Poprvé v dějinách se na nich shromáždili zástupci všech národů, kmenů, ras i nejvzdálenějších ostrovů pod znamením rudého draka, kterého má právě Čína ve svém znaku. Taoismus jej považuje za počátek moudrosti, kdežto kniha Zjevení v něm odhaluje satana. O tom, že Olympijské hry mají od samého počátku až do dnešní doby duchovní podtext, snad nikdo z nás nepochybuje.

Šedesátileté výročí trvání Izraele a setkání světa pod dračími křídly (nejednalo se pouze o sportovce, ale i jiné význačné a vlivné osoby) je přinejmenším zvláštní. Na jedné straně sílící očekávání Mesiáše, na straně druhé drak značící ďábla a jeho antimesiáše. Jako křesťané na náhody jistě nevěříme. To, co se před našima očima odvíjí, svědčí jistě o naléhavosti času.

Za zmínku stojí rovněž i fakt, že obě výše zmíněné události se staly v době, kdy celý svět volá po změně. Nikdo sice nedovede říci přesně po jaké, ale každopádně se nejedná o touhu žít pod vládou Beránka. Sílící antikristovské postoje jsou v sekularizované společnosti dobře patrny, a to i v tradičně křesťanských zemích. Spasitelné dílo Pána Ježíše a jeho jméno je bezprecedentně zesměšňováno často i samou církví, která se tak snaží dokázat svou flexibilitu, jež je od ní širokou veřejností požadována.

Žijeme v pohnuté době, době naplňujících se závěrečných proroctví Bible. Možná by nebylo na škodu si občas připomenout biblickou výzvu: PŘIPRAV SE VSTŘÍC SVÉMU PÁNU!

Pavel Dolejší, Veselí nad Lužnicí, AC Čáslav