V 8. až 10. kapitole knihy Nehemiáš je popisováno obnovení smlouvy Izraele s Bohem v období budování hradeb Jeruzaléma po babylónském zajetí. Izraelský lid obnovuje svůj vztah s Hospodinem, rozhoduje se poslouchat jeho přikázání a také platit desátky. Ve verši 10,38 můžeme číst jejich rozhodnutí:„Také první část z obilní tluče, z našich obětních dávek, z ovoce každého stromu, z moštu a z čerstvého oleje budeme přinášet kněžím do komor při domě našeho Boha a desátky z naší půdy budeme odvádět levitům; levité sami ať vybírají desátky ve všech městech, která s námi slouží Hospodinu."
Ve 13. kapitole se však dále můžeme dočíst, že lid začal opět porušovat smlouvu s Bohem, neplnil jeho nařízení a jeho vztah k Bohu ochladl. Jedním z důsledků jejich duchovního ochladnutí bylo to, že Izraelci přestali dávat desátky a levité museli odejít ze služby v chrámu, protože neměli z čeho žít. Když to Nehemiáš po svém návratu z Babylóna zjistil, vedl lid k pokání a dávání desátků bylo opět obnoveno. Ve verších 13,10–12 Nehemiáš píše:„Dozvěděl jsem se také, že levitům nebyly dávány částky, takže se všichni rozprchli ke svým polím, levité i zpěváci konající službu. Měl jsem o to spor s představenstvem a ptal jsem se: ‚Proč je Boží dům opuštěn?' Shromáždil jsem levity a dosadil je na jejich místa. A všechen Juda přinášel do skladů desátky z obilí, moštu a čerstvého oleje."
Druhé místo, které zmíním, je v 2. Paralipomenon ve 29. až 31. kapitole, kde je popisována duchovní obnova Judska za krále Chizkijáše. Tehdy, po vládě jeho otce Achaze, došlo k duchovnímu úpadku a zavření chrámu. Král Chizkijáš obnovuje službu levitů v chrámě, lid činí pokání a navrací se k Bohu. Dochází k duchovnímu probuzení, které je kromě jiného spojeno se štědrostí v dávání darů a desátků. V 2. Paralipomenon 31,4–8 můžeme číst:„Také nařídil lidu, obyvatelům Jeruzaléma, aby dávali dary kněžím a lévijcům, aby byli v Hospodinově zákoně pevní. Jak se ta výzva rozšířila, Izraelci přinášeli množství prvotin obilí, moštu, čerstvého oleje, medu i všeho, co se urodilo na poli. Též desátky ze všeho přinášeli v hojnosti. Také Izraelci a Judejci, kteří bydleli v městech judských, odváděli desátky ze skotu a bravu i desátky ze svatých darů, zasvěcených Hospodinu, jejich Bohu. Přinášeli a dávali je na hromady. Začali vše klást na hromady třetího měsíce a skončili sedmého měsíce. Když Chizkijáš a velmožové přišli a spatřili hromady, dobrořečili Hospodinu i Izraeli, jeho lidu."
Z uvedených částí je zřejmé, že v období duchovního úpadku lid desátky nedával a naopak v době duchovní obnovy bylo dávání desátků samozřejmostí. Spojitost mezi dáváním desátků a duchovním stavem křesťanů mohu vidět během svého života s Bohem i dnes v naší církvi a není to pro mě jen otázka historie v době platnosti Starého zákona, ale věc aktuální. Je pravda, že žijeme pod Boží milostí v Nové smlouvě. Ježíš však nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Věřím, že desátky pro nás již nemají být zákonným nařízením, ale vyjádřením našeho vztahu k Bohu založeného na lásce a vydanosti.
Odpovězte si tedy každý sám na otázku: Jaký je tvůj duchovní stav – dáváš desátky ze srdce, či dáváš je vůbec?
Viktor Baláž,
pastor AC Vyškov