Nová smlouva má obdobně dva smluvní znaky. Tím jednorázovým je křest vodou a opakovaným je Večeře Páně. Při křtu vodou dáváme fyzickému i duchovnímu světu na vědomí, že jsme přijali Hospodinův zákon za normu svého jednání a Ježíše Krista za svého Spasitele. Večeří Páně potvrzujeme, že naše rozhodnutí stále platí.

Apoštol Pavel píše v listu Korintským: „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.„ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.„ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.„ (1K 11,23-28)

Pokud k Večeři Páně přistupujeme s vědomím, že si z Božího slova vybíráme a akceptujeme jen něco (zejména to, co se nám zamlouvá!), pak jíme nehodně, protože k Božímu slovu přistupujeme buď jako soudce, nebo jako rebel. Písmo jasně říká, že když porušujeme třeba jen část zákona, jsme soudcem celého.

Při hodu beránka bylo třeba sníst beránka celého, ne jen něco. Tak je třeba přijímat všechna Boží nařízení jako celek. I v Písmu jsou takové „libové, chutné kousky" jako zaslíbení apod., ale je tam také smrt na kříži, smrt svému já, vzít na každý den svůj kříž. Také Večeři Páně musíme brát jako celek. Jak říká apoštol Pavel, vyznáváme jí, že zvěstujeme smrt Páně a jsme ochotni umírat sobě, zapřít sami sebe, jako to udělal Ježíš.

Je velmi důležité, abychom k Večeři Páně nepřistupovali nehodně. Ano, jsme slabí, padáme. Nikdy bychom sami ze své síly nenaplnili všechno, co požaduje Boží spravedlnost. Právě proto je tu Beránek, který stojí mezi námi a Božím trůnem, který by nás po zásluze musel zničit, kdyby nebylo Boží milosti a Ježíšovy oběti. To kvůli nám trpěl, byl trestán, opovržen a opuštěn: Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,5)

Do smlouvy s Bohem vstupujeme i skrze krev vítězství. Když přijímáme jeho podmínky a chceme podle nich žít, Ježíš Kristus slibuje, že bude stát po našem boku ne jako přísný soudce, ale jako ten, který nám chce pomoci je naplnit. On je vždy věrný, i když my selháváme. Otázkou je náš vnitřní přístup k Božímu slovu.

Už vidím, že satan k tobě přistupuje s myšlenkou: „No dobře, ale tvé chtění není upřímné.„ Řešil jsem jednou tento problém před Bohem a On mi odpověděl: „A ty skutečně chceš?„ Říkám: „Chci!„ A Bůh odpověděl: „Já to beru. Nenech se rozsuzovat satanem.„

Nebuďme ale jako kajícník, který se přišel k faráři vyzpovídat, že kradl u souseda. Říká: „Ukradl jsem sousedovi dva... ne, tři... raději dva, ale ne, přece tři snopy.„ Farář říká: „Tak dost, dva nebo tři?„ „Víte, já vám to řeknu na rovinu, dva jsem už vzal a třetí budu brát cestou z kostela. Soused s celou rodinou čeká u zpovědnice, nikdo není doma, takže mě nikdo neuvidí.„ To není pokání. Opravdové pokání je uvědomit si, že jsem udělal něco nesprávného a už to dělat nechci. Možná si řekneš, proč o tom píšu, protože přece nekradeš nikomu obilí. Nezapomínejme však, že zloděj není jen ten, kdo krade na poli nebo v cizím domě, ale i ten, kdo druhého nešetrným slovem připraví o dobrou pověst nebo klidný spánek. A Pán Ježíš dokonce jasně říká, že kdo nenávidí svého bratra, je vrah... (1J 3,15)

Večeří Páně upřímně říkáme, že chceme smlouvu s Bohem dodržet a ne že plánujeme, že ji budeme dále porušovat. A tak, bratře, sestro, přistupujme k Večeři Páně vždy s plným vědomím, že je to potvrzení smlouvy, že máme Pána rádi a chceme žít jen pro něj. Pamatujme, že Večeří Páně současně přijímáme ostatní za bratry a sestry. A tak jako Beránek stojí mezi námi a trůnem jako záštita, stojí i mezi námi a našimi bratry a sestrami, aby nás sjednocoval. Tak jako se Bůh na nás dívá skrze Beránka jako na ty, kteří nikdy nezhřešili, i my se musíme dívat na své bližní jako na ty, kteří nám nic nejsou dlužni.

On mi odpustil a i já odpouštím svým bratrům a sestrám. To je ten pravý přístup k Večeři Páně a její pravý význam.

Rudolf Bubik