Kvůli různým útokům a zesměšňování jsem později od tohoto boje ustoupil. Při loňské cestě do Argentiny mi však Bůh poukázal na mnohé věci, které jsem pozapomněl. Podnítil mne k tomu, abych se vrátil zpátky k tomuto druhu modliteb. Poukázal mi, že jeho povolání jsou skutečně neměnná a trvalá.

Zvláštnosti duchovního boje

U duchovního boje nemusíme hned vidět výsledky. Trvá léta i desetiletí. Musíme si rovněž uvědomit, že mnohými modlitbami rovněž připravujeme půdu budoucí generaci.

Když nás satan nemůže zastavit jinak, snaží se nás dostat do pozice, kdy budeme nezdravě zdůrazňovat určité principy, byť dobré a nezpochybnitelné, na úkor jiných, které naopak pozapomínáme. Obrazně řečeno, buď nedosolíme, nebo přesolíme.

Další věc je vlastní nám Čechům. Nemáme rádi, když si Bůh k něčemu vyvolí někoho jiného než nás. „Když jiný může, proč ne taky já?" Bratr Prein mi však zdůraznil: „Ne všichni mohou dělat všechno. Já si nemohu dovolit to, co bratr Annacondia. Nemám stejné pomazání, jako on."

Ve vězení

V prvním odpoledni ve vězení, v cele dvakrát dva metry bez oken, jsem toho dne poprvé měl čas ztišit se před Pánem. Měl jsem za sebou kolotoč výslechů, ke kterým mě předvedli po noční směně, byl jsem plný obav o rodinu.

Můj drahý Pán však se mnou začal mluvit způsobem, jako bych nebyl ve vězení, ale někde na dovolené. Vůbec si nevšímal nové situace: „Na tvém povolání se nic nemění, jsi stále ve vedení církve. Ale máš tu nový úkol - každé ráno se budeš modlit a budeš přinášet oběti jako Áron za lid. Nejdříve se budeš stavět proti knížeti tohoto národa a jmenovitě se přimlouvat za každého člena církve. Nesmíš jít do boje bez mého svolení. Pokaždé si ho u mne vyprosíš. Můžeš stát nebo klečet. Ne sedět nebo ležet." Zeptal jsem se, proč bych měl klečet nebo stát před satanem. Bůh mi odpověděl, že jednám v autoritě, kterou mi dal on sám, a právě kvůli úctě k té autoritě jsem dostal tento pokyn.

Vše, co mi Bůh ukazoval, mělo svůj výklad. V prvních zhruba třech týdnech, vždy když jsem se začínal modlit, jsem měl stejné vidění. Ocitl jsem se v krajině, která byla mrtvá. Tam, kde je ďábel, je i smrt. Viděl jsem krajinu, v ní hlubokou propast a klec otevřenou směrem k propasti. Klec symbolizovala, že satanova moc je omezená. Přistoupily ke mně čtyři bytosti. Když mě dvě z nich vzaly za ruce, připadal jsem si jako pětileté dítě mezi dospělými - tak velkou moc představovaly. Dvě z těch bytostí mne tedy vzaly za ruce a dvě šly před námi. Otevřely mříž a společně jsme vešli dovnitř. Proti mně stála velká bytost podobná žábě černohnědé barvy. Měl jsem ji v autoritě jména Ježíš přikazovat, aby pustila náš národ ze svého otroctví. Věřím, že jsem se tehdy setkal s démonem komunismu. Zprvu nereagoval, ale posléze se na mne chtěl vrhnout. V tu chvíli se dva z andělů se postavili přede mne, takže jsem neviděl, co se dělo, protože druzí dva andělé mne vyváděli již ven.

Kde je to v Bibli?

Když se mnou Bůh v Argentině hovořil o této záležitosti, uvědomil jsem si, že jednou z příčin, proč jsem přestal, byl tvrdý tlak opozice. Mnozí bratři z různých stran po mně chtěli, abych to dokázal z Písma. Tuto otázku jsem svému drahému Pánu předložil i já. Jeho odpovědí byla protiotázka: „Už ses zamyslel, kolik je v Bibli celkem modliteb?" Odpověděl jsem po zvažování, že asi tři, Otčenáš, Velekněžská modlitba a modlitba apoštolů v knize Skutků, páté nebo šesté kapitole. Kromě těch třech v Bibli není citována jiná modlitba. Bůh pokračoval: „Duchovní boj je součástí modlitby. Pán Ježíš se mnohokrát modlil celé noci. Ty víš, jaká slova používal? Víš, jaká slova používal apoštol Pavel i ostatní apoštolové, když se modlili? I ty předkládáš mnohé prosby a oslovuješ mě. Teď v mé autoritě přikazuj démonickým silám!

V 70. a 80. letech jsi ode mne přijal, že máš vyučovat o desátcích. Ani v tomto případně nenajdeš v Novém zákoně přesný návod, ale celý Nový zákon hovoří o desátcích. Musel jsi ovšem použít celý kontext Nového zákona. Tak je potřebné i v této věci použít celý kontext Písma, Starého i Nového zákona."

Jak to bylo v Argentině?

Z Argentiny jsem nepřivezl nic nového. Jen mi Bůh připomněl, co jsem zanedbal. Ukázal mi to na vývoji v Argentině.

V padesátých letech tam nebylo mnoho znovuzrozených lidí. Dnes, po padesáti letech, tvoří asi třináct procent obyvatel. Ti, kteří dnes hodnotí uplynulá léta, se shodují, že největší podíl na této změně má bratr Cabrerra, kterého svého času všichni, včetně letničních křesťanů, kritizovali. Bratr Cabrerra přijal počátkem sedmdesátých let povolání k vedení duchovního boje. Když se k němu posléze připojil bratr Annacondia a všichni viděli, že Cabrerrův sbor rychle roste, začala opozice utichat.

Odkud se vzaly démonické síly

I ony byly stvořeny. V knize Genesis čteme o stvoření nebe a země. Jen mi dříve trochu nesedělo, že vesmír byl stvořen až teprve čtvrtý den, zatímco nebe a země už první. Teď vím, že „nebe" znamená svět duchovní a „země" svět fyzický včetně vesmíru, jak píše apoštol Pavel v listu Koloským: Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,16). A odkud se vzali démoni? I je stvořil Bůh jako anděle a třetinu z nich, jak čteme ve Zjevení, strhl s sebou ďábel při svém pádu.

Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele. (Dt 32,8)

Některé překlady na tomto místě používají výraz „synů božích". Myslím si, že je to výstižnější. Různí teologové tvrdí, že se jedná o božstva neboli ochránce jednotlivých národů. U Daniele i na jiných místech Písma můžeme vidět, že je tomu tak. Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. (Da 10,13) Řekl: „Víš, proč jsem k tobě přišel? Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků." (Da 10,20)

U proroka Nahuma se například píše o zničení města Ninive poté, co padla bohyně Ištar (Na 2,8-9). Nejdřív padl ochránce, aby se to projevilo i na zemi. Bůh přiděloval různá místa různým národům právě dle těchto knížat.

Příběh mého otce

Můj otec nebyl teologicky vzdělaný ani sečtělý, nemohu ho proto podezírat, že byl nakažen nějakým scestným učením. V mládí prožil křest Duchem svatým a Bůh si ho povolal jako proroka. Vyprávěl mi, že za druhé světové války to bylo strašné. Hitler šel od vítězství k vítězství a propaganda Goebbelse jela naplno. Slibovali, že Slovany čeká Sibiř. Otec se modlil a volal k Bohu. Jednou mu Bůh ukázal na nebi dva anděly, z nichž jeden řekl druhému: „Jdi a odstraň ducha hitlerismu." Krátce nato došlo k bitvě u Stalingradu, jejíž důsledky jsou dobře známy.

Ježíš zvítězil

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12)

Jestliže Pán Ježíš už zvítězil, proč ještě máme vést boj? Goliáš dostal od Davida smrtící úder, ale pelištejské vojsko ještě stálo. Jakmile padl Goliáš, Izrael vyrazil k útoku a začali s Pelištejci bojovat a porazili je. Náš nebeský David na kříži rozdrtil satanovi hlavu, srazil ho, ale nám nechal další boj.

V Písmu čteme: „démony vymítejte" (Mt 10,8). Z koho? Běžná odpověď by zněla: „z lidí". V listu Efezským však také čtu: ...v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha (jednotné číslo), působícího dosud v těch (množné číslo), kteří vzdorují Bohu. (Ef 2,2)

Musíme si rovněž uvědomovat, že démony máme vymítat jednak z lidí, ale také z oblastí. Pokud vnímáme, že určitá země, národ, oblast či město je pod vládou moci temna, pak se nebojme proti ní postavit, ale jen tenkrát, je-li nám k tomu svěřeno jednak povolání, jednak dána autorita.

Mocnosti byly poraženy

Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. (Ko 2,15) a (1Pt 3,22)

Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi." (Mt 28,18)

Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ef 1,20-23)

Tato místa nám jasně ukazují, že Pán Ježíš zúčtoval s ďáblem. Ježíši Kristu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, před ním se sklání veškeré koleno. On také rozhodl, že část boje přenechá církvi, aby pokračovala v boji, který On začal.

Jak bojovat?

Nehrňme se tam, kde nemáme co dělat, ale nebojme se postavit tam, kde jsme k tomu povoláni.

Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. Mojžíš rozkázal Jozuovi: „Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce." Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče. (Ex 17,8-13)

Boj může probíhat různým způsobem, ale jedna věc je stejná: Je potřeba všemožně podepírat ruce těch, kteří stojí v čele. „Kamenem" (Ex 17,12), modlitbou a praktickou službou. Co si máme představit pod slovy „podepírat kamenem"? V Písmu konkrétně čteme: Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. Znamená to, že to byl výslovně Mojžíš, kterému byl dán úkol modlitebně bojovat. Nebylo možné, aby jej kdokoliv zastoupil.

Hovořil jsem se svým drahým Pánem o tomto místě Písma. Chápeme dobře boj fyzickou silou proti fyzické síle, šikovností proti šikovnosti apod. Ale toto místo mluví o něčem jiném. Je to poprvé, kdy se Izrael střetává s nepřítelem, první válka tohoto druhu. A co vidíme? Mojžíš vyzval Jozua, aby bojoval fyzicky, a on sám šel na horu, pozvedl své ruce a modlil se. Nevím, jaká slova používal. A záleží na tom? Jeho zvednuté ruce znamenaly, že nemlčel. On volal k Bohu, ale zároveň se stavěl proti nepříteli.

Proč musel mít Mojžíš zvednuté ruce? Když jsem svému Pánu řekl, že k tomu došlo jen jednou, jeho odpověď zněla: „Skutečně jen jednou? Nebo ty to jen jednou čteš?" Pak jsem si uvědomil, že když Izraelci bojovali se Síchonem a Ógem, nečteme, zda byl Mojžíš v první linii nebo na hoře. Zrovna tak nečteme, zda Jozue stál se zvednutýma rukama jen jednou, když vedl boj u Aj. Našli bychom daleko víc míst, kde vidíme dvojí druh boje: boj modlitební, duchovní a boj fyzický v terénu.

K boji je však třeba i vnitřní jednota. Pánu Ježíši se hodně jednalo o jednotu Božího lidu, abychom byli jedno, jako On v Otci a Otec v něm. Jak dosáhnout jednoty? Na toto téma už jsem toho hodně slyšel a četl. Vidím, že jednotu vytvoříme tím, že půjdeme za naším drahým Pánem. Pastýř jde a ovce ho následují. I bratr Prein mi řekl: „Nečekej, až se sjednotíte. Toho nedosáhneš nikdy. Jdi a ovce tě budou následovat."

Oloupit siláka

Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?" Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů." Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům. (Mt 12,22-29)

Je zde závažné upozornění: Každé království (i Boží), je-li uvnitř rozdělené, pustne! Každý sbor vnitřně rozdělený pustne.

Bratr Prein řekl: Jsou tři základní pilíře práce církve - duchovní boj, evangelizace a pastorace. Evangelizace znamená vyloupit dům siláka, duchovní boj představuje modlitba a pastorace znamená nenechat lidi, aby znovu padli do jeho rukou.

Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak 'jezme a pijme, neboť zítra zemřeme'. (1K 15,32)

Nikde nečteme, že by Pavel v aréně zápasil se šelmami. Je to obrazné vyjádření obtížnosti situace. Pavel se usadil v Efezu, zvěstoval tam evangelium a hodně se během těch dvou let modlil. Vedl mnohý boj, zápasil na modlitbách, stavěl se proti mocnostem temna. Je zajímavé, že to, co píše Bible, je dodnes stejné. Všimněme si zlatníka Demetria a pochopíme, že ďábel má stále stejnou metodu. Demetrios nezačal křičet na náměstí, že přijde na buben, bude-li Pavel pokračovat ve zvěstování evangelia. Nepřiznal, že mu jde o vlastní kapsu, ale začal vykřikovat, že je potupována Artemis efezská. I dnes se můžeme podívat, že kdekoliv se začne šířit evangelium a ďábel se cítí ohrožen, okamžitě začne vykřikovat, jenže ne celou skutečnou pravdu. Okamžitě si najde takové argumenty, na které lidé slyší. Sotva by někdo bojoval na náměstí za to, že Demetriovi se snižují příjmy. Ale když připomínal, že veliká je efezská Artemis, to už lidé slyšeli. Tak i dnes můžeme vidět, že kdykoliv povedeme duchovní boj, ne vždy se nám otevřeně budou ozývat démoni, ale lidé začnou argumentovat něčím úplně jiným.

Boj první církve

Vedla prvotní církev duchovní boj? Když někde najdu zmínku, že byl vydán příkaz k omezení rychlosti aut, znamená to, že auta už tehdy byla.

Petr a Juda upozorňují na chyby v duchovním boji. Pokud někdo dělá chyby v jakékoliv práci, znamená to, že tu práci skutečně dělá. V následujících pasážích tedy čteme doporučení, jak se duchovní boj má vést:

Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přílbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo. (Ef 6,11-20)

Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. Ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí nad těmi mocnostmi před Pánem zatracující soud. Ti lživí učitelé však jako nerozumná zvířata, určená od přírody za kořist a na porážku, rouhají se tomu, co neznají; zahynou ve své zkaženosti a dostanou odplatu za svou nepravost. Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují. (2P 2,9-13)

Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. (Ju 1,8)

Podíval jsem se do slovníku, co znamená slovo rouhati se: projevovat hrubou neúctu Bohu, víře, projevovat neúctu, nevážnost, posměch někomu, něčemu, zpravidla ustanovenému, vznešenému, posvátnému apod., neuznávat, opovrhovat, tupit, posmívat se. To je rouhání.

Ptal jsem se Boha, proč je tak zaměřen proti jakékoliv rebelii a vzpouře? Odpověděl velmi jednoduše: „Podívej se kolem sebe na bídu mezi lidmi. Podívej se na jejich utrpení, na utrpení zvířat... Kde a proč to vzniklo, jaký byl důvod?" Odpověděl jsem: „V ráji. Člověk se vzepřel Boží vůli." Položil mi další otázku: „Co bylo třeba, aby se to změnilo?" Musel jsem odpovědět: „Absolutní poslušnost Božího Syna."

Boha bolí, jak jeho stvoření trpí pro skutek člověka. Proto tolik nenávidí vzpouru.

Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. (Ř 13,1-2)

Při stvoření nebyly žádné autority třeba. Když pak člověk upadl do hříchu, staly se nezbytnými. Bylo nutné, aby člověk byl jednak autoritě poddán, jednak aby ji sám uplatňoval.

Do duchovního boje můžeme jít jen tehdy a tam, kde jsme v autoritě. Matka vůči dětem, otec vůči rodině atd.

Kdo sám není poddán autoritě, kdo ji z jakéhokoliv důvodu nepřijímá, nemůže vést efektivní duchovní boj. Pokud se do takového boje přesto pustí, dostává se do velkých problémů a často je zničen.

Co si můžeme dovolit?

Pokud jednám v autoritě svého Pána, pak nejednám já. V Písmu čteme slova: Potrestej tě Hospodin. (Ju 1,9) Petr i Juda varují: Pozor! Nedotýkej se toho, čeho nemáš, ale jednej tak, jak říká Písmo.

Kdy budou autority zrušeny?

Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt. (1K 15,24-26)

Tehdy to teprve skončí. Do té doby budou autority dané Bohem. V nám dané autoritě se tedy můžeme a máme stavět proti démonům: Jděte, kažte evangelium, uzdravujte nemocné, démony vymítejte.

Zapsal Aleš Navrátil