Pokoj tobě, drahý čtenáři. Chci tě přivítat při čtení prvního letošního čísla časopisu naší církve. Upřímně a ze srdce ti přeji, aby s tebou i v tomto roce byl Duch našeho panovníka Hospodina a provázel tě. Přeji ti, aby náš drahý Pán a Spasitel byl ve tvé blízkosti jako tvůj vůdce a Pán, abys v tomto roce žil pod ochranou Nejvyššího. Nechť ti Pán požehná k duchovnímu rozmnožení jak ve tvé rodině, tak i ve sboru, aby tento rok byl pro tebe, tvou rodinu i pro naši církev rokem skutečného rozvlažení a probuzení, abychom ještě v daleko větší moci mohli naplňovat svěřené poslání.

Chtěl bych dnes hovořit o tématu, které tě možná po přečtení veršů z počátku úvodníku udiví. Chci totiž hovořit o svobodě.

Slovo „svoboda" se skloňuje ve všech možných pádech při kdejaké příležitosti. Víme, co znamená? Když čtu noviny nebo poslouchám zprávy, někdy si myslím, že lidé pod tímto pojmem chápou něco jiného, než co je skutečně jeho obsahem. Co si pod slovem „svoboda" vlastně lidé představují? U mnohých je to přístup, který můžeme vyjádřit těmito slovy: Žít, jak se mi zachce. Co je dobré pro mne, to je dobré, co je pro mne špatné, to je špatné. S trochou nadsázky: Už se jenom obávám, že to půjde tak daleko, že mě někdo s dobrým advokátem obviní, že omezuji jeho svobodu tím, že mu nedovolím, aby si každodenně prohlížel obsah mé peněženky (ani se neodvažuji použít známé české slovo zloděj, abych se nedotkl cti takového vyznavače svobody).

Jak je to tedy se svobodou? Zvykl jsem si hledat odpověď na každou otázku v Bibli. Hned na začátku je napsáno, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, a to plně svobodného. Ovšem ke svobodě mu dal ještě jedno: zodpovědnost za skutky. Jeden český novinář citoval ve svém článku na toto téma novodobého amerického filosofa, který se snažil strefovat do Hospodina, a nakonec napsal: „Víš Bože, když už ses rozhodl dát nám svobodu, proč jsi nám dal i zodpovědnost? Vždyť to je tak těžké! To není možné unést."

Právě tady je jádro problému: chtěli bychom mít svobodu, ale bez zodpovědnosti. Jenže svoboda a zodpovědnost jsou neoddělitelné. Není možné nárokovat si jedno a odmítat druhé.

Bůh usadil člověka v ráji a jasně mu ukázal: „Jsi svoboden, můžeš žít v ráji a bude ti dobře." Zároveň však upozornil na omezení, které se jmenuje strom poznání dobrého a zlého. Dobrý, mocný, vševědoucí, všudypřítomný Bůh, o kterém Bible říká, že v něm není zlé myšlenky, se o člověka staral a rozhodoval o všem. Jelikož je dobrý, i člověku bylo v jeho blízkosti a péči dobře. Ale pak přišlo poznání, které zprostředkoval ďábel skrze hada: „Využij svou svobodu, vyzkoušej si to. Vyzkoušej si, jak nádherné je být jako Bůh vědoucí, co je dobré a co zlé. Měj svobodu a jednej. Budeš znát obě možnosti a vybereš si."

Ďábel však nikdy neřekne celou pravdu. Bůh byl a je dobrý a co dělal, bylo dobré. Člověk chtěl být jako Bůh, ale neměl šanci být Bohem. Ten filosof právem naříkal, že je to těžké. Bůh však je silný a na rozdíl od člověka to unese.

Lidé v dnešní postmoderní době volají po svobodě. Často a mnozí se vymlouvají na totalitní minulost, že jsme se nenaučili svobodně žít, ale ani v západních zemích to není moc jiné. Na rozdíl od dobrého Boha je člověk deformovaný hříchem, a proto jedná tak, jak jedná - podle svého ega, svých potřeb, svých představ.

Každý člověk vstupuje do života plný mladických představ a elánu. Ovšem celý život musíme čelit nejrůznějším nabídkám: „Jen si to vyzkoušej s tou dívkou nebo s tím chlapcem, zkus si to s cigaretou, alkoholem, drogou... Buď svobodný." Dokonce billboardy nás vyzývají k podobným věcem: „Nevaž se - odvaž se", skoč do té propasti. Bůh však miluje člověka, a proto se rozhodl, že mu pomůže. Bůh mu nabízí spasení. Člověk je svobodný, pokud jde o možnost rozhodnout se. Znovu musím zdůraznit: Měli bychom si uvědomit, že v každodenním životě je nám dána svoboda, ale její nedílnou součástí je zodpovědnost.

Člověk se může rozhodnout. Často v kázáních používám tento příměr. Všechny houby, které rostou v našich lesích, se dají jíst. Ze všech hub, snad kromě hřibů hořčáků, si můžeš udělat dobrou smaženici nebo si je dát do polévky. Můžeš, buď v tom svobodný. Ale pokud použiješ některé druhy hub, jako třeba červenou muchomůrku nebo hřib satan, ještě než sedneš k té voňavé smaženici, napiš raději poslední vůli. Některé druhy hub totiž můžeš jíst jen jednou v životě. V tomto směru jsme moudří a raději se díváme do atlasu hub, radíme se s odborníky, protože zkušenost nás naučila dávat si pozor. Proč si tedy nedáme pozor i v duchovních oblastech? I v nich do sebe mnohdy vsoukáváme jed, i když jeho následky na sebe nechají chvíli čekat.

Vraťme se k veršům v úvodu. Pán Ježíš povolal učedníky, ti se dobrovolně rozhodli ho následovat a jakmile vstoupili do jeho služby, začal jim dávat pokyny a příkazy. A pak je poslal, aby zvěstovali evangelium o království. Starší překlady říkají evangelium království - mně se starší překlad líbí více. Evangelium Ježíše Krista není evangelium nějaké demokracie, je to evangelium království, které bychom měli lidem říkat celé.

Billboardy a jiné prostředky tohoto světa používají různé reklamní triky a lidé jim uvěří. Vzpomeňme si, co dělal Ryder v devadesátých letech. Tam, kde byl představován Ježíš superhvězda, který všechno dá a všechno vyřídí, kde lidé padali a byli uzdravováni, zůstali mnozí na povrchu, u vnějších projevů, které se jim líbily, které chtěli. Byli však zklamáni, právě proto, že se upnuli na nepodstatné. Pán Ježíš nás však poslal kázat evangelium království, které zní: Vezmi svůj kříž na každý den a následuj mě. (L 9,23 a obdobně Mt 16,24 a Mk 8,34). Pak přišli různí léčitelé a jim podobní se svými sliby uzdravení a prosperity, a výsledkem byla skepse, že všichni jsou stejní. Lidé reklamě chvíli věří, ale když zklame, přestanou věřit všemu.

Když se dnes podíváme kolem sebe, můžeme vidět, kolik lidí je znechuceno evangeliem právě proto, že jsme jim je podali jako reklamní tah. Proto přivádějme do Božího království lidi, kterým budeme kázat evangelium kříže Kristova. Nedělejme však agitační střediska, kde budeme mazat lidem med okolo úst a oni pak zjistí, že to, co jim někdo slíbil, nefunguje a pohoršeně odcházejí. Kažme evangelium plné moci Ducha, kažme evangelium v moci a nebojme se lidem říci celou pravdu. Země zaslíbená je země hor a údolí, nad kterou bdí Hospodin.

Budeš mít nádherné okamžiky, ale i zápasy, ale tvůj Bůh bude s tebou a ty zvítězíš. Toto vám přeji do nového roku. Nechť nám Hospodin zástupů dá, abychom se ve svobodě rozhodli ho následovat a svobodně se poddali jeho evangeliu se vším všudy.

Pán ti žehnej.

Tvůj bratr

Rudolf Bubik,

biskup Apoštolské církve