Tato charakteristika se určitě netýká Boha, ale docela dobře by se mohla vztahovat na nás. To my býváme celí vyjevení, když zjistíme, jak laskavě s námi Bůh jedná. Koukáme jako spadlí z nebe, když poprvé přicházíme na letniční shromáždění, kde všichni zvedají ruce a hlasitě chválí Pána. Jsme zcela zmateni, když se v Boží blízkosti zhroutí naše sebechvála a je nám zdarma přičtena spravedlnost.

O někom se nelichotivě říká, že spadl z měsíce a všichni rozumí, že ten člověk je naprosto mimo životní realitu, že je jako náměsíčný.

Ani tento význam nevystihuje království živého Boha. Mohl by se použít leda tak o křesťanovi, který se stále a donekonečna oddává náboženským prožitkům, chválám, modlitbám a tzv. duchovní službě, a přitom zanedbává, co mu Bůh uložil: pilné studium ve škole, péči o rodinu, tvrdou a poctivou práci v zaměstnání, plnění svých povinností.

Spadnutí z nebe taky může znamenat, že jsme dostali něco zcela zadarmo a bez námahy, přišli jsme k něčemu jako slepý k houslím, získali jsme to po haluzi zadarmo, něco nám spadlo do klína.

To je pravda. Občanství v Božím království jsme získali zcela zadarmo, bez vlastního přičinění (Ef 2,8-9 a 19). Bůh se svrchovaně rozhodl, že nás duchovně zrodí slovem pravdy (Jk 1,18a). Vysvobodil nás z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna (Kol 1,13). Nazval nás dětmi Božími, a jsme jimi (1J 3,1). Haleluja!

Lidové pořekadlo praví: „Žádný učený z nebe nespadl." Platí to dokonce o Pánu Ježíši. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel. Tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy. (Žd 5,8-9)

Ovšem nejvíce mne zaujalo, že spadnout z nebe znamená někde se znenadání objevit, z ničeho nic někam bez ohlášení přijít, dostavit se někam proti všemu očekávání. U tohoto významu jsem dospěl ke třem závěrům:

Království Boží nespadlo z nebe, ale bylo předem zvěstováno proroky Starého zákona.

Království Boží nespadlo z nebe, ale přišlo k nám v Ježíši Kristu a je přítomno tady a teď.

Království Boží nespadlo z nebe, ale už brzy sestoupí z nebe sám Pán, aby nastolil Boží království v plném rozsahu.

Dříve než se budeme věnovat jednotlivým závěrům, dovolte mi malou poznámku k pojmu Boží či nebeské království.

V synoptických evangeliích najdeme oba pojmy: nebeské království i Boží království (či království Boží).

V evangeliu podle Jana, v knize Skutků a v epištolách je použito jen termínu Boží království (s výjimkou 2Tm 4,18). Avšak mezi oběma termíny není žádný významový rozdíl. Jsou navzájem zaměnitelné (srov. Mt 5,3 a L 6,20).

Matouš psal své evangelium pro Židy, kteří se pečlivě vyhýbali použití Božího jména a nahrazovali je opisnými tvary Nejvyšší, Požehnaný, Věkovitý, případně používali metaforu Nebesa mluví aj. Je pochopitelné, že z těchto důvodů najdeme u Matouše převážně termín království nebeské.

Marek a Lukáš používají termínu Boží království (či království Boží), jelikož byl srozumitelnější pro jejich nežidovské posluchače.

Království Boží nespadlo z nebe, ale bylo předem zvěstováno proroky Starého zákona.

1.1. Očekávání věčné Boží vlády bylo u Židů hluboce zakořeněno ve starozákonních zaslíbeních.

Bůh totiž slíbil, že navěky obnoví davidovský trůn (Iz 9,6; L 1,33) a že Mesiáš se ujme vlády nad všemi lidmi různých národností a jazyků (Da 7,14). Přečtěme si tři starozákonní proroctví:

(Zaslíbení Mesiáše) Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. (Iz 9,5-6)

(Výklad Nebúkadnesarova snu o veliké soše) Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky. (Da 2,44)

(Danielův sen o čtyřech velkých zvířatech) Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno. (Da 7,13-14)

Myslím si, že k těmto starozákonním zaslíbením můžeme přidat také andělské zvěstování Marii:

Ten (Ježíš) bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. (L 1,32-33, srov. též Mt 28,18)

1.2. Jan Křtitel začal jako první kázat, že se přiblížilo Boží království. Po jeho zatčení ho nahradil Pán Ježíš.

(Jan kázal:) „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 3,2)

Od té doby (co byl Jan uvězněn, v. 12) začal Ježíš kázat. Říkal: „Čiňte pokání, protože nebeské království se přiblížilo." (Mt 4,17 NBK)

V době, ve které žili Jan Křtitel a Ježíš Nazaretský, byl pojem Božího království spojován s toužebným očekáváním, že Bůh zasáhne do života Izraele, ujme se vlády, osvobodí svůj lid z moci římských okupantů a navěky obnoví jeho prosperitu.

1.3. Království Boží tedy nespadlo z nebe - neobjevilo se z ničeho nic, ale bylo předem ohlášeno proroky Starého zákona.

Věřící Židé ho už toužebně vyhlíželi. Když Jan Křtitel i samotný Ježíš kázali, že Boží království je blízko a Bůh se ujme světové vlády, znamenalo to pro jejich současníky něco úžasného a burcujícího. Dlouho očekávaný bod obratu v dějinách, velkolepá nepředstavitelná Boží obnova se blíží!

Království Boží nespadlo z nebe, ale přišlo k nám v Ježíši Kristu a je přítomno tady a teď.

2.1. Jan Křtitel a Pán Ježíš měli při vysvětlování Božího království své kazatelské důrazy.

Z kázání Jana Křtitele zaznamenaného v Mt 3,1-12 vidíme, že Jan kladl hlavní důraz na blížící se Boží soud:

„Sekera už je přiložena ke kořeni stromu a každý neplodný strom bude vyťat a spálen," říká Jan Křtitel ve verši 10.

Příchod Hospodina Krále znamená především očistu, tříbení a soud, jemuž se žádný nemůže vyhnout. Nepomůže ani odvolávat se na Abrahama jako otce (verš 9).

Jan Křtitel s úctou poukazuje na toho, kdo přijde po něm - na Mesiáše. Ale i ten přijde jako soudce a bude mít v ruce lopatu (věječku), aby oddělil zrno od plev (verše 11-12).

Proto lidé musí před jeho příchodem činit pokání a pokřtít se na obmytí hříchů (verše 5-6).

Pak se budou moci podílet na spasení a křtu v Duchu svatém, který bude vylit při příchodu Božího království (verš 12).

Na rozdíl od Jana Křtitele, Pán Ježíš vyhlašoval království Boží nejen jako budoucí soud, ale také jako přítomnou skutečnost, která tady a teď přináší lidem spasení, uzdravení a osvobození od démonů.

Přečtěme si, co říká Pán na dvou paralelních místech v evangeliu podle Matouše a podle Lukáše:

Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. (Mt 12,28)

Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. (L 11,20)

Ježíš Kristus kázal, že Boží království se nejen přiblížilo, ale už zastihlo jeho současníky v prvním století.

2.2. Co Ježíše opravňovalo k tomu, aby mluvil o Božím království v přítomném čase?

Možná že Ježíšovo pojetí království tady a teď zaskočilo i samotného Jana Křtitele. Když nějakou dobu z dálky pozoroval jeho veřejnou službu (Mt 11,2n), poslal za ním své učedníky.

Ti muži ... přišli (k Ježíši ) a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. Odpověděl jim (Ježíš): „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (L 7,20-23, viz také Mt 11,2-6)

2.3. Z toho, jak Pán odpověděl Janovým učedníkům, vyplývá, že přítomnost království se hmatatelně projevuje v zázračném uzdravování a ve vyhánění démonů (srov. Mt 12,28).

Ježíš odpověděl na Janovu otázku jednoduše tím, že poukázal na to, co se právě odehrálo na jeho shromáždění: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají.

Přítomnost Božího království se demonstruje uzdravováním nemocných a osvobozováním posedlých.

Ježíš vpadl do domu siláka, spoutal ho a může plenit jeho majetek (Mt 12,29).

Skrze narození a službu Mesiáše se království Boží už vlomilo do panství satana a zmařilo jeho moc.

Pán Ježíš prohlásil, že vidí satana padajícího jako blesk z nebe.

Ježíš má moc pošlapat satanovo panství a tuto moc udílí také svým učedníkům (L 10,18n; srov. Gn 3,15).

A přesto nejdůležitější demonstrací Božího království tady a teď není převaha nad démony, ale jistota spásy, když tady a teď uvnitř svého srdce víme, že jsou naše jména zapsána v Knize života, když Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti (Ř 8,16).

Poslechněme si tyto myšlenky ještě jednou z úst samotného Pána Ježíše:

Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (Lk 10,18-20, srov. Zj 20,15)

2.4. Z toho, jak Pán odpověděl Janovým učedníkům také vyplývá, že přítomnost království se projevuje kázáním evangelia chudým.

Ježíš Janovým učedníkům nepoukázal jen na zázraky, které se staly v jeho shromáždění. Řekl jim také, že chudým se zvěstuje evangelium.

Evangelium - dobrá zpráva, že Bůh nám odpouští hříchy, už není jen budoucí nadějí, která se naplní jednou v nebi.

V Kristu se prominutí hříchů nabízí teď a tady!

V Mk 2,1-12 čteme: Synu, (dcero) odpouštějí se ti hříchy, protože Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy! Z těchto mocných slov o přítomném odpuštění hříchů je zřejmé, že Ježíš Kristus je Syn Boží a království přišlo v něm a s ním.

On sám je Boží království.

Království Boží tedy nespadlo z nebe, ale přišlo k nám v Ježíši Kristu a je přítomno tady a teď. Kde je Pán Ježíš Kristus, tam je i jeho království.

Království Boží nespadlo z nebe, ale už brzy sestoupí z nebe sám Pán, aby nastolil Boží království v plném rozsahu.

3.1. Z toho, jak Ježíš odpověděl Janovým učedníkům dále vyplývá, že Boží království zatím nebylo nastoleno v plném rozsahu.

V citovaném oddílu z Lukáše 7,20-23 jsme si přečetli, že Ježíš vykonal nesmírné divy a tím demonstroval, že Boží království je přítomno na zemi už teď. (Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.)

Nesmíme však opomenout závěrečnou větu Ježíšovy odpovědi ve verši 23:

A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.

Co to znamená? Znamená to, že navzdory mocnému působení v dnešním světě musíme přijmout, že Boží království se zatím plně nerozvinulo.

Divy a zázraky potvrzují přítomnost Boží vlády, a přesto ještě nenastal čas, kdy satana a jeho démony navždy pohltí temnota (Mt 8,29).

Ačkoliv se království mocně projevuje již teď a tady, současně představuje jakousi prozatímnost, jen závdavek budoucí slávy (srov. Ef 1,13-14).

3.2. Boží království působí mocně už tady a teď, ale zatím ve skrytosti.

Jeho moc působí skrytě, jak o tom Pán vyučuje ve svých podobenstvích o rozsévači, koukolu a pšenici, o hořčičném zrnu nebo o kvasu.

Království se zatím projevuje jen jako rozsévané semeno (Mt 13).

Rozsévačem je Syn člověka, který rozsévá Boží slovo. Bible ho líčí jako muže závislého na okolnostech: jeho dílo mohou překazit ptáci nebo trní.

Tento rozsévač musí čekat, aby viděl, co z jeho setby vzejde.

Ačkoliv je to Král králů, přichází jako služebník (Mk 10,45).

Je chudý (L 2,7; 2K 8,9).

Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil (L 9,58).

Aby všechno získal, musí se napřed všeho vzdát a dát svůj život jako výkupné.

Jako trpící služebník z Izajáše 53 má být počten mezi přestupníky.

Jeho království přichází cestou kříže (Fp 2,5nn).

Než Syn člověka nastolí svou autoritu nad všemi královstvími světa, musí jít cestou poslušnosti Otci, aby naplnil všechno, co Bůh žádá (Mt 4,6; 28,18; Mt 3,15).

Boží království už přišlo. Divy, zázraky a především vnitřní jistota odpuštění hříchů demonstrují, že království Boží působí už teď a tady.

Ale kompletní zjevení Božího království se zatím odkládá do budoucnosti. Nejdříve budou věřící, mrtví i živí, uchváceni vzhůru vstříc Pánu:

Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1Te 4,15-17)

Potom Kristus definitivně zruší vládu všech mocností a odevzdá království Bohu Otci:

Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´. (1K 15,24-25)

Potom bude soud před velikým bílým trůnem a kdo nebude zapsán v knize života, navěky zahyne:

Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před Boží tváří, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. (Zj 20,11-15 NBK)

Teprve potom bude aktivována kompletní verze Božího království a přinese nám nové nebe a novou zemi.

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zj 21,1-4)

Poznámky na závěr:

Během Kristovy pozemské služby ba i po jeho vzkříšení se okamžité nastolení Božího království na zemi jevilo jako hotová věc:

Synové Zebedeovi si už zamlouvali ministerská křesla (Mt 20,20nn).

Učedníci se Pána těsně před jeho nanebevzetím zeptali, kdy že obnoví království pro Izrael (Sk 1,6).

Také po Ježíšově vzkříšení jeho učedníci doufali v brzký konec světa a nastolení Kristovy moci:

Někteří možná čekali, že Kristus přijde ještě před smrtí apoštola Jana (J 21,23).

Apoštol Pavel pevně počítal s tím, že on sám bude účasten vytržení církve (1Te 4,15).

Ovšem jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den (2Pt 3,8).

Společně s apoštoly Pána Ježíše Krista se i my musíme učit, že naše věc není znát čas a lhůtu, kdy Otec nastolí svou definitivní vládu. Nám přísluší přijmout moc Ducha svatého a stát se svědky jeho království až do nejzazších končin země (Sk 1,6nn). Bůh totiž nechce přivést pod svou vládu jen židovský národ, ale všechny národy světa (Da 7,14; Ef 1,10). Boží království se neobjevilo z ničeho nic, ale každou chvíli bez varování sestoupí z nebe sám Pán, aby aktivoval plnou verzi svého království. Do té doby budeme zakoušet střípky budoucí slávy.

Když se zasvětíme Bohu, uvidíme: jak slepí vidí, chromí chodí, jak jsou malomocní očišťováni, jak hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.

A jestliže jsou střípky království tak slavné, dovedete si představit, jak slavná bude plná skutečnost Boží vlády?!

Amen.

Milan Buban,

ředitel VOŠMT