Milý čtenáři,
s přáním Božího pokoje tě vítám na stránkách našeho časopisu. Dnes bych se chtěl zamyslet nad tématem duchovního boje. Je pravdou, že toto téma bylo v nedávné minulosti velice populární, zejména v letničně-charismatických kruzích. Současně se ale domnívám, že pohled na duchovní boj byl a koneckonců stále ještě je chápán poněkud zúženě. Cílem tohoto mého zamyšlení však není napravovat učení, spíše bych chtěl hovořit o tom, co je pro mne osobně velmi důležité a co vnímám jako prioritní pro budoucnost naší církve.
Úvodní verš nám ukazuje, jak se apoštol Pavel díval na praktický křesťanský život. Často a s oblibou používal vojenskou i sportovní terminologii, aby trefně popsal život služebníka. Nikterak se v tom neliší od Pána Ježíše, který pro změnu používal podobenství, v nichž dobývání království Božího často souviselo s usilovnou prací. Usilovná práce dělníka, nasazení vojáka, disciplína sportovce - to jsou charakteristiky, jak Nový zákon vidí život křesťanů, Ježíšových učedníků. Toto vše mám na mysli, mluvím-li o duchovním zápase. Chci to zdůraznit, protože máme sklon duchovní boj zúžit pouze na určité, speciálním způsobem pojaté modlitby.
Ano, je to skutečně tak, duchovní boj není víkendová akce, ale způsob a charakter života. Na příkladu Krista modlícího se v getsemanské zahradě vidíme, jak těžkým zápasem může modlitba být. Také apoštol Pavel chce seznámit křesťany v koloském sboru s tím, jak on sám za ně těžce bojuje (Ko 2,1). Z Nového zákona známe i jména méně známých bojovníků: například Epafras, který zápasí na modlitbách (Ko 4,12), Euodia a Syntyché (Fp 4,3), které vedly stejný zápas jako Pavel, a další. Naproti tomu Démas byl jedním z těch, kteří zápas odmítli, neboť více miloval tento svět. Nemyslím si, že to byl křesťan, který odpadl od víry, jak se někdy vykládá. Prostě byl příliš pohodlný na to, aby za evangelium bojoval. Jednoduše volil snazší variantu života. To, co se zde snažím ukázat, je důležité pravidlo: „Boží království roste pouze tehdy, když jsou lidé, kteří za něj bojují." A jak tedy můžeme bojovat my, aby Boží království rostlo? Klidně můžeme říci, že ne každá námaha je prospěšná: Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé (Ž 127,1). Ale toto není odpověď. Co tedy s tím?
Dovolte mi příklad ze Starého zákona: Biblická kniha Jozue popisuje generaci lidí, která pod vedením stejnojmenného vůdce obsazovala Zaslíbenou zemi. Ve svém počínání byli úspěšní; podařilo se jim během jedné generace podrobit velkou část obyvatelstva Kanánu a obsadit většinu území. Ve dvanácté kapitole je uveden seznam jedenatřiceti králů, které Izraelci pobili a jejichž zemi obsadili.
Kniha Soudců se již zdaleka nenese v tak optimistickém duchu. Hned první kapitola uvádí seznam národů, které si Izrael pro změnu nebyl schopen podmanit. To je zásadní změna! Vždyť i tato generace bojovala v Hospodinově jménu! I oni se (alespoň na počátku) doptávali na Boží vůli! Přesto nejsou úspěšní, a generace, které následují, pak jen krizi dále prohlubují. Vstup Izraele do Zaslíbené země provází čtyři velkolepé zázraky: Rozdělení rozvodněného Jordánu, pád hradeb Jericha, balvany padající z nebe a zastavení slunce na obloze. Naproti tomu kniha Soudců uvádí sedmkrát výrok Izraelci se dopouštěli toho, co je v Hospodinových očích zlé.
Toto není jen studium historie! Vlastností Bible je, že skrze pochopení minulosti nám dává správné porozumění přítomnosti i nahlédnutí do budoucnosti. Historie naší církve se již také dá počítat na generace. Generace lidí, která vyrostla za komunismu a sloužila Bohu v podmínkách nesvobody, je odlišná od generace, která se narodila ve svobodné společnosti. Podotýkám, že není lepší nebo horší, pouze jejich boje jsou jiné. Symbolickým mezníkem výměny generací bude zcela určitě výměna biskupa naší církve v dubnu příštího roku. Zdůrazňuji slovo „symbolický", neboť generace se prolínají, zcela jistě tedy nepůjde o okamžitou změnu. To, na čem mi opravdu záleží, je - aby nastupující generace byla ve svých bojích úspěšná. Bylo by velikým zklamáním, pokud bychom toto období později srovnávali s obdobím popisovaným v knize Soudců.
Pokud se podrobněji podíváme, v čem spočíval rozdíl mezi těmito dvěma zmíněnými generacemi, objevíme, v čem bylo tajemství úspěchu jedné a neúspěchu následujících. Když Jozue nastupuje do úřadu, Hospodin mu opakovaně klade na srdce, aby dodržoval Boží zákon a rozjímal nad ním ve dne i v noci (Joz 1. kap.) Tím se Jozue - generál a politický vůdce stává úspěšným, neboť Hospodinův zákon se nevzdálil z jeho úst a srdce.
Druhá generace je ovšem jiná: Toto pokolení ...neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal (Sd 2,10). V praxi to znamenalo, že činili přesně to, před čím je Jozue za svého života varoval (Joz 24,14nn; Sd 2,1nn). Ano, i tato generace bojuje a dobývá zaslíbenou zemi. Obsazují to, co zbývá obsadit a podmaňují ty, které zbývá podmanit. Jejich úspěšnost ale rapidně mizí. A je otázkou krátké doby, kdy oni sami budou podmaňováni a jejich území bude zpětně zabíráno.
Zde můžeme jasně vidět, že základem jakéhokoli duchovního boje je boj za svatost. Izraelci bojovali pouze s nepřítelem, nikoli však se svými hříšnými sklony. Před několika lety jsem se připravoval na jedno vyučování o duchovním boji. Studoval jsem tehdy pojetí duchovního boje v Novém zákoně a došel jsem k jednoznačnému závěru, že podstatou duchovního boje v Novém zákoně je zápas o zachování zdravé víry. Zde jsou tedy obě části Bible ve shodě. Bůh, který rozdělil vody Jordánu a zbořil hradby Jericha, jednoho dne řekl: „Pro vaše hříchy nevypudím vaše nepřátele před vámi". Tentýž Bůh dává či nedává zdar práci a úsilí dnešní církve. Ano - my jsme povoláni bojovat, ale to samo o sobě ještě nestačí. Naše základní povolání spočívá v tom, abychom se líbili Hospodinu a chodili po jeho cestách.
Toto mám přesně na mysli, když uvažuji nad příštími léty. Vím, že naše církev je vcelku aktivní a horlivá. Pracujeme na mnoha věcech, termíny „boj", „práce" nám jsou vesměs blízké. Trend, ke kterému docházelo po Jozuově odchodu, totiž bojovat bez důrazu na svatost, začal přicházet velice nenápadně. Oni stále bojovali, jen se jim už nedařilo tak jako na počátku. Zapomněli, že „zákon Hospodinův nesmí zmizet z jejich úst". Nám hrozí stejné nebezpečí. Přál bych si, abychom měli dostatek sebereflexe, zda chodíme po Božích cestách, či jenom dřeme s mizivými výsledky. Zdůvodnit se dá totiž všechno.
Martin Moldan,
zástupce biskupa
