To jsou přikázání, která dal Bůh Izraelcům skrze Mojžíše, svého služebníka. Viděl, jak se lidé k sobě navzájem chovají a bylo mu líto, když věděl, že jsou to právě tyto věci, které je od něho oddělují a kvůli kterým si zaslouží smrt a které jim nedovolují žít šťastně. Měl vymyšlený dokonalý plán záchrany, díky kterému může být každému odpuštěno a stát se svobodným. Než se ale tento plán uskutečnil v podobě Krista obětovaného na kříži, rozhodl se udělat ještě jednu věc.

Bůh věděl, že člověk sám z vlastní síly nemá na to, aby žil správně. Lidé si ale mysleli, že tím, že jim Bůh dá soupis příkazů a zákazů, bude věc vyřešena. A tak jim dal Bůh tato přikázání.

Lidé v té době nebyli o nic lepší nebo horší než my. Sice neměli takové prostředky a technické vymoženosti jako my dnes, ale jinak se od nás v ničem podstatném nelišili. Řešili stejné problémy jako my a radovali se z věcí, které těší i nás. Viděli, že něco není v pořádku a trápili se tím. A Bůh jim slíbil, že pokud všechna tato přikázání budou dodržovat, nic nebude bránit tomu, aby mohli být s ním a žít šťastně.

Ale jak můžeme vidět svět kolem nás a pokud se podíváme dál do Bible nebo i jiných historických knih, zjistíme, že i přes veškerou snahu a nejlepší úmysly není možné všechna tato přikázání dodržet. Ať se člověk snaží sebevíc, neustále buď úmyslně, nebo neúmyslně dělá věci špatně.

Tato přikázání můžeme najít v jiné podobě také v Novém Zákoně. Miluj Hospodina, svého Boha celým svým srdcem, duší i myslí a svého bližního jako sebe samého. Když se na to člověk podívá blíž, může vidět, že všechna přikázání daná za doby Mojžíše se dají shrnout do těchto dvou. Jsou to nová přikázání, která dal Ježíš lidem, když přišel sem na svět. Bůh chce, aby se lidé navzájem měli rádi, žili v lásce, v míru a v jednotě s ním. Sami od sebe toho ale nejsou schopní. Války, nenávist, zabíjení, rozvody, nevěra, pornografie, lži, podvody, promiskuita, neposlušnost, krádeže, nadřazování jednoho nad druhého, pomluvy, korupce, znásilňování, lhostejnost a spousta a spousta dalších věcí jsou jen důsledkem toho, že lidi Bohu nevěří a odmítli ho a chtějí si řídit život sami podle sebe - a důsledky vidíme všude.

Bůh ví, že si na věci sami nestačíme. Proto poslal na svět svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl s ním věčný život v nebi. Ježíš tady nebyl proto, aby nám ukázal dokonalý model morálních zásad, ale aby jednou provždy vyřešil problém každého člověka. Nepřišel proto, aby svět odsoudil, ale aby ho spasil. Ten, kdo patří Bohu a miluje ho, se už nemusí snažit dělat věci správně. Bůh mu všechny svoje zákony dá do srdce a pak už pro člověka není problémem nehřešit, ale je pro něj těžké jednat špatně, protože ví, že se to Bohu nelíbí a nechce ho zklamat.

Věci, které Bůh dal před tisíciletími, jsou platné i v dnešní době. Nehledě na společenské normy nebo názory lidí. I když se člověk bude snažit sebevíc, nikdy nemůže dosáhnout takového výsledku, jakého může dosáhnout, když je s Bohem. Ačkoliv dnešní ateistická společnost Boha popírá a odmítá, On sám ji neodmítl a čeká, kdy k němu přijde a nechá ho, aby ji mohl změnit a pomoct jí.

Desatero bylo dáno proto, aby si člověk mohl uvědomit, že potřebuje Boha, který všechny tyto věci mění v realitu. On jediný může nabídnout šťastný život ve svobodě a v radosti.

Bára Burešová,

AC Polička