Drazí bratři a sestry, jsem vděčný Bohu, že se tu dnes můžeme spolu zamýšlet nad velkým problémem naší doby. Tímto problémem je zdravé manželství a k manželství samozřejmě patří zdravá rodina. Nejprve se zamyslíme nad tím, co vidíme kolem sebe. Po druhé světové válce se značně rozmohla rozvodovost. V posledních letech tato situace dokonce dospěla do té míry, že lidé volí raději volné soužití. Jeho zastánci tvrdí, že k funkčnímu svazku není třeba žádný papír. To je ovšem klam způsobený sobectvím tohoto světa. A následek? Jen se podívejme, kolik dětí se rodí do neúplných rodin! Jen si povšimněme, kolik dětí žije v rozbitých rodinách! A nezapomínejme ani na spory mezi rozvedenými rodiči ohledně výchovy, které končí až před Štrasburgským tribunálem. Co se to kolem nás děje? Jak pomoci?

Bohuš Wojnar jednou řekl slovo, které jsem si dobře zapamatoval. Použil příklad Josefa v Egyptě a řekl: „Když bylo v Egyptě zle, farao řekl lidu: ‚Jděte za Josefem a dělejte, co vám řekne.'" Myslím, že tato slova mají mnohem širší dosah. Svět by měl vidět kvalitní rodinný život na nás, křesťanech. Jeví se mi však, že místo toho, abychom naplnili místo Písma, kde Pán Ježíš říká: „Vy jste sůl země.", to znamená, že křesťané mají být tomuto světu normou kvality života, tak spíš naplňujeme tu druhou část zmíněného verše, kde Pán Ježíš říká: „Jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali." (Mt 5,13) A tak čím dál víc pozoruji, že spíš svět mění nás a naše názory než my tento svět. Ano, sůl začíná být k ničemu. Lidé dneska šlapou po křesťanství. Ptáte se proč? Inu proto, že svět nevidí na křesťanech naplnění Božích principů. V Americe se dnes už dokonce rozvádějí i letniční pastoři a tentýž trend se začíná šířit i Evropou. Kde je problém? Co se děje? Jak je možné, že člověk, který má ostatní učit zásadám, jež do Bible vložil sám Stvořitel, padá pod pokušením a nástrahami světa?

Aniž si to uvědomujeme, při řešení problémů v našich rodinách je vidět posun spíš k psychologii, filosofii a k jiným podobným naukám než k Bibli.

Křesťanství není psychologie ani filosofie

Bůh ke mně mluví různým způsobem. Nedávno mi jeden bratr montoval na počítač modem. Jako odborník, který své věci rozumí, to měl hned zapojené, problém však byl v tom, že technika nefungovala. Chvíli trvalo, než přišel na jádro problému. Aktivační kód, který bylo nutno zadat, obsahoval písmena i číslice, mezi nimiž bylo i velké „O". Jenže on je četl jako nulu! Vždyť to je tak podobné. Ale pozor, nula není totéž co velké „O". To byl celý problém. Po dlouhém uvažování řekl, že zkusí napsat nulu místo „O" - a všechno začalo fungovat. Ale já, i když se na obrazovku dívám lupou, velké „O" a nulu nemohu rozeznat. Psychologie a rady tohoto světa jsou tak podobné biblickým zásadám křesťanství. Jak to, že jejich doporučení nefungují? Na to je docela jednoduchá odpověď. Právě proto, že jsou jim pouze PODOBNÁ.

Nahlédněme do Písma: „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost." (1K 1,22) Především si uvědomme, že křesťanství bez kříže, zvěsti o poslušnosti, sebeobětování a vzkříšení, křesťanství bez Boží moci, je pouhá filosofie tolik podobná jiným kultům. Křesťanství je na rozdíl od buddhismu, hinduismu a jiných -ismů založeno na Boží moci. A pokud dáme Boží moc stranou, nedivme se, že nám to nefunguje. Proč? No proto, že jsme se vzdali toho podstatného!

K čemu se máme vrátit, jak máme žít, aby svět při pohledu na naše manželství mohl přicházet k nám a říkat: „My to chceme taky. Jak to děláte, že vám to funguje?"

Když byly moje děti ještě malé, obrátila se na nás jedna sestra s dosti zvláštní prosbou: „Měla jsem na vysoké škole kamarádku a svědčila jsem jí. A tato kamarádka se vdala, má dítě, a jak to často bývá, po počátečním nadšení přišlo v jejím manželství ochlazení. Ptala se, jestli bychom dovolili, aby u nás ta kamarádka týden bydlela, aby viděla, jak vypadá život křesťanské rodiny v praxi." „Tak," řekl jsem si, „kážu evangelium, říkám lidem, jak by měli žít, ale oni teď chtějí vidět náš život zblízka." Co dělat? Odmítnout? To nebylo dost dobře možné. Po dohodě s Maňkou jsme souhlasili, ať přijde. Ona měla jedno dítě, my pět. Takže bylo veselo. Týden žila spolu s námi. Po tom týdnu zatoužila po Ježíši, strhla celou rodinu, protože viděla, jak je možné žít podle Bible. Jsi připraven na to, že lidé ze světa budou chtít vidět tvé manželství? Ale pozor: psychologií to nezvládneš.

Biblický základ manželství

Zaujalo mě, že největší rozvodovost ve společnosti je mezi manželskými poradci, lidmi vysoce vzdělanými, odborníky na řešení problémů v manželství. Ti přece dobře znají úskalí manželského života a vědí, jak s nimi naložit. Jak to, že právě v této skupině je tak velká rozvodovost? No protože nula se nerovná velkému „O". My musíme jít ke kořenům manželství. Manželství není filosofický ani psychologický vynález. Bylo stvořeno Bohem: I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte." (Gn 1,26-28)

Počítačový program vytvořený pro windows, bude spolehlivě fungovat jen pod operačním systémem Windows. Jestliže máme na počítači jiný operační systém, program nebude pracovat správně, případně se nerozběhne vůbec. Přestože počítač, monitor a další součásti zůstanou stejné a „operační systém bude přece podobný", výsledek bude proti našemu očekávání zoufalý. Bůh při stvoření řekl: „K svému obrazu a podle naší podoby." To znamená, že manželství bude fungovat jen v Božím systému, v jiném systému fungovat nebude.

Proč tedy dnešní křesťanská manželství nejsou vzorem? Čím ďábel zničil Boží stvoření v ráji? Stačila jediná věta: „Budeš jako Bůh, vědoucí, co je dobré a zlé." Proto člověk chce rozhodovat, co je dobré a co je zlé.

Nedávno jsem četl rozhovor s jednou herečkou. Měla již čtvrtého muže a vyslovila zajímavou myšlenku: „Nic mi nefungovalo a nefunguje. Žena si totiž musí plně uvědomit, že její hlavou je muž, a pokud si to neuvědomí - má problémy." Novinářka se užasle ptá: „A to říkáte vy?" a herečka odpovídá: „Jo, to říkám já. Už jsem to vyzkoušela, není jiný lék. Jen to, že svého manžela přijmu jako hlavu." Je tu něco, co nejde obejít. Byl jsem překvapen, že i nevěřící žena byla nucena říct, že ďáblův výrok „budeš jako Bůh" nefunguje.

Co se stalo? Když Adam s Evou přijali od zlého myšlenku, že budou „jako Bůh", oběma se otevřely oči a oni zjistili, že je zle. A zle bude v každém manželství, kde jeden začne soudit toho druhého, posuzovat jeho skutky, motivaci, názory. Nejdřív tě ďábel přivede k postoji „no tak tohle si od ní nenechám líbit, tohle teda on mi dělat nebude" - to je přístup „ty jsi jako Bůh" a setkáváme se s ním u muže i ženy. A jaký je výsledek? Najednou je zle. Náhle se otevřeně projeví lidské sobectví, neúcta k tomu druhému, neschopnost odpustit. Najednou jsme nazí, a tak honem sháníme různé fíkové listy, kterými bychom zakryli své chyby a svou neschopnost dívat se Božíma očima. Pak z našich úst plynou věty jako: „Za to můžeš ty!", „Jaký já jsem chudáček!". Bůh však hledá tebe i mě, každého. On říká: „Adame, kde jsi?" „No, jsem už nahý. Proto se už nemodlím, proto nemám obecenství s Bohem, v manželství to skřípe, buď máme tichou domácnost, anebo si k potěšení celého sídliště hlasitě vyměňujeme názory." Ne, tudy cesta nevede. Kde hledáš? Odhoď fíkové listí. Bůh našel řešení. On tě oblékl.

Bible nám říká, kterým směrem jít: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4,22-24) Člověk byl stvořen podle Boha. Když obléknu toho nového člověka, uvolním Boží moc a ta najednou začne působit. Bůh ví, kým jsme, a ví, že některé věci nejsme schopni zvládat. Proto nám v Kristu dal tuto moc. Svět hledá moudrost, svět hledá emoce, prožitky, štěstí a jiné věci, ale my máme hledat Boží moc, která způsobí, že život začne být jiný. Musíme si uvědomit, že Bible má ve všem pravdu. Bůh nám dal ve Starém zákoně jasné pravidlo: Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. (Dt 28,1-5) Tento poslední krátký verš se týká manželky a peněženky. Koš a díže. Já to požehnám. Nám všem by na tomto mělo velmi záležet.

Nedávno jsem se zhrozil, když jsem se dočetl, kdo všechno nevejde do Božího obecenství. Je to psáno v páté Mojžíšově 23,2, kde starý kralický překlad uvádí: „Aniž vejde do shromáždění Hospodinova syn postranní (NBK překládá - bastard); také i desáté koleno jeho nevejde do shromáždění Hospodinova." Jsou tam jmenováni různí pohané, a naposledy i nemanželské dítě. Je pravdou, že Kristus i za toto prokletí zemřel, amen, ovšem bez pokání prokletí zůstává. A teď si sečtěte, kolik takových dětí i dospělých v našem národě je. Ten národ je pod prokletím.

Dalším problémem je dnešní výchova. Bůh řekl: „Cti otce a matku, kdo by proti nim pozvedl ruku, bude ukamenován." Nedávno byla v masmédiích informace, že učitelka napomenula žáka, žák ji vynadal a dal jí pohlavek. Učitelka mu facku vrátila, a je souzena. Kam to směřuje? K tomu, že národ si na sebe víc a víc stahuje prokletí. Jednou se ptal jeden politik pana prezidenta Klause, kdo ještě národu může pomoci, a on odpověděl: „Pokud to nebude Bůh Bible, tak už nikdo." Ale ten Bůh Bible může pomoct jen skrze sůl. Chceš požehnání? Pak podmínkou je, že ho budeš opravdově poslouchat.

Klíč ke šťastnému manželství

„Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh." (1K 11,3) Nezačnu od ženy, tam nejraději kazatelé začínají, ale já začnu opačně. Musím mít někde vzor. Bůh mě stvořil ke svému obrazu a dal mi vzor - Krista. Hlavou Krista je Bůh.

Pokud mám být hlavou, musím nejdřív mít v pořádku svou hlavu, jinak bych byl jako pomatenec. Mou hlavou je Kristus, takže já se musím dívat, jak jednal Kristus. Jeho hlavou byl Otec. To znamená, že se musím dívat na jednání Krista ve vztahu k Otci. Až bude můj vztah mezi mnou a hlavou v pořádku, pak budu dobrou hlavou i já. Pak teprve to začne fungovat. Ale pokud já nepřijímám tu svou hlavu, nikdy sám nebudu dobrou hlavou své rodině, a proto nebude mé manželství nikdy šťastné.

Syn miloval Otce a Otec miloval Syna. „Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou." (J 3,35) „Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal." (J 14,31) Na prvním místě je vztah. Miluji svou hlavu? Že mě Kristus miluje - amen, to je pravda. Ale jak já miluji jej? Bible říká, že ho nemohu milovat, pokud nekonám to, co je jeho vůlí. Ježíš mi ukázal, jak tato láska vypadá: Činím vše, co mi (Otec) přikázal. Všímejme si jeho života, jak jednal. „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl..." (Fp 2,6) Způsobem bytí byl roven Bohu. Amen. Muž a žena jsou si rovni, jsou dva rovnocenní lidé. Jenže tady je první problém. Ježíš Kristus byl roven Bohu, ale sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Otec ho k tomu nenutil, Ježíš to přijal dobrovolně. Nevím, jestli jste si někdy uvědomili, že se jednou provždy stal Synem.

Adam s Evou padli, protože neodolali pokušení, ale Ježíš nám ukázal, jak to má správně fungovat. Byl roven Bohu, ale ponížil se a najednou tu byl Otec a Syn. A toto je vzor pro zdravý vztah mezi mužem a ženou. Neznamená to, že jeden nebo druhý by se měl ponížit, ale oba by měli přijmout roli stanovenou Božím slovem. Otec a Syn. Syn přijal, ponížil se, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to krutou a potupnou smrt na kříži. Nevidíme jakékoli reptání, nevidíme jakoukoli nesourodost. On všechno dělal, protože miloval a chtěl to dělat. Proto ho Bůh vyvýšil nadevše a dal mu jméno nad každé jméno.

Ježíš nás miloval. Nejdřív směr k Otci a teď k nám. Miloval nás. „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás." (J 15,12) Všimněte si, že tu je znovu přirovnání. Při stvoření Bůh řekl: „Oni budou jako my." A Pán Ježíš říká: „A tady máš vzor: Budete se milovat tak, jak já miluji vás." A teď si, drahý bratře, uvědom, že máš milovat ženu tak, jak Kristus miloval tebe či mne. Kolik bych já už zasloužil výprasku! Už jsem nadělal tolik blbostí. Kristus mě miloval a zachraňoval mě před následky mých pochybení. On mi neřekl: „Tak, a teď si vypij, co sis nalil!" Svou lásku dokázal tím, že nám sloužil. „Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Mt 20,28) S výjimkou umývání nohou jsem ani jednou nenašel, že by byl poskokem učedníků. Čím tedy sloužil? Celý život žil na této zemi proto, abychom my byli spaseni. „Vezměte na sebe mé jho (týká se bratří i sester) a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Mt 11,29-30) Můj postoj ke všemu, i k manželství, musí být postojem služebníka. To však nikdy nezvládnu, pokud to nebudu dělat v jeho moci, pokud On nebude mou hlavou. To nejde zvládnout psychologií, ale jen tím, že mou hlavou je On a já žiju v jeho moci.

Úkoly pro muže

Na prvním místě si uvědomme, že Ježíš odpustil vše. On odpouští, znovu a znovu. V mnohých manželstvích to ale chodí jinak: „Víš, já jsem ti to odpustil, ale dám si to na půdu, to se mi ještě bude hodit." Na „půdě" toho mám uskladněno spoustu: tehdy jsi mi udělala..., tenkrát jsi řekla... a tam to kvasí. Zlikviduj svůj sklad na té půdě. Nečekej, že to udělá někdo za tebe. Odpusť všechno a už se k tomu nevracej.

Skutečný muž podle Božího srdce miluje svou hlavu - Krista. „Kdo miluje Boha, je od něho poznán." (1Kor 8,3) Víš, jak nádherné je být poznán? Prožil jsi ty nádherné chvíle, kdy On může s tebou mluvit přímo? Miluješ ho? Pak tě zná jménem. Miluješ ho? Pak jsi jím poznán. Neskryješ nic, jsi jako pod rentgenem. Ale On tě miluje, On ti odpustil. Miluješ ho? Pán Ježíš říká v Janovi 14,21: „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat." Nikdy nebudu dobrou hlavou, pokud ho nebudu milovat a žít pro něj. Žít pro něj mi nedovolí nežít pro manželku a děti. To nejde. Jestli ho opravdově miluji, On mě zmocní a já nemohu nemilovat ty, které mi svěřil.

„Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo." (Ef 5,31) Zapomeň, drahý bratře, na to, jak máma vařila knedlíky. Teď ti bude chutnat to, co pro tebe uvaří manželka. Opustíš vše staré. Najednou se tvoje „já" promění v „my".

Sledoval jsem to v mnoha jazycích, všude mají gramatiku stejnou: já, ty, on, ona, ono. Nejdřív „já", a pak někde „ty", a ještě dál „on". Ovšem Boží gramatika je jiná: On, ty, já - jestli zbude čas. To je základ. Opusť lidskou gramatiku.

Opusť svůj egoismus. Opusť postoj: „Ale já to mám rád, mě to baví." Nedávno jeden manžel zavolal policii kvůli hádce, protože se chtěl dívat na fotbal a žena na večerníček. Tak se dohadovali, že musela zakročit policie. Základem dobrého manželství je: Definitivně opusť své zvyky, to „já" utop pod Golgotou, protože najednou jsme „my".

Ježíš miloval mě. A já? „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev." (Ef 5,25) Miluj svou ženu tak, jak tebe miluje Kristus. Nechtěj, aby Kristus tebe miloval tak, jako ty miluješ svou ženu. Asi by to bylo s námi špatné. Miluj svou ženu, jako Kristus miloval církev. „Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe." (Ef 5,28) Proč? Protože jsme jedno tělo. Proto nemám jinou možnost. Nemluvě o tom, že když miluji ženu, miluji tím Boha, protože realizuji na jeho místě to, co chce dělat On. Znovu si uvědomme, že naše manželství má být vzorem pro tento svět. Svět nemá kde hledat vzory. A manželství bude dobré jen tenkrát, když muž bude sloužit Bohu i své ženě. Efezským 4,11: A toto jsou jeho dary: Jedny povolal za apoštoly atd., ale On také povolal jednoho jako muže a druhého jako ženu. Dal jim tělo. On tě povolal k tomu, abys byl hlavou. Proč? „...aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby, k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího a tak dorostli zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti." (Ef 4,12-13) Právě na nás má být vidět, že rosteme v Kristu. Na nás má svět vnímat a cítit, že nepodléháme lžím vládce tohoto světa. Lidé se mají ptát: „Proč je u vás vždy takový pokoj? Proč je u vás vždy taková pohoda?" Sloužit znamená, že žiju pro Boha a pro ni. To je Boží cíl se mnou. Protože Kristus mi je vzorem a na této Zemi žil kvůli mě.

Už jste někdy viděli, že by se Kristus ptal: „Otče, a co já z toho budu mít?" A kolikrát se takto ptáme my? „Co já z toho budu mít? Já si chci užít. Já chci to, já chci tamto..." Vyhoď to „já" a dej tam „my". My chceme. A když moje manželka něco nemůže nebo nechce, tak já to nebudu prosazovat za každou cenu, protože ji miluji. Sloužím. Ne, kafe do postele Maňce nenosím. Ona vstává dřív než já. Ale když něco potřebuje, rád jí pomůžu, protože ji miluji.

Úkoly pro ženy

S láskou přijímat svou hlavu. „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte." (Kol 3,23-24) Sestro, přijímej svého manžela s láskou. Vím, že už dneska není takový, jako když jste zamilovaní chodili po parčíku. Dnes už víš, jak mu páchnou ponožky. Ale miluj ho. Přijímej ho s láskou. Přijímej ho stále jako Krista. Přijímej ho, miluj ho i s jeho slabostmi. I s tím, jak vypadá.

Mnohokrát jsem slyšel, jak sestra říká: „Jo, bratře, já bych se mu poddala, jen kdyby jeho hlavou byl Kristus." A já jí na to říkám: „Honem házej zpátečku! To není tvůj problém, ten problém přenechej Bohu."

Poddávat se svému muži. V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. Uvědomme si, že toto je Boží nařízení. Umět přijmout, ale protože chci. Protože i Kristus naplnil svůj úkol, protože chtěl, ne protože musel. Pamatuj, že když začneš takto jednat, pohneš Boží rukou, která pohne tvým manželem. Ale nefunguje to s postojem: „No, musím to vyzkoušet." Začni to dělat proto, že miluješ Boha a chceš to pro něj udělat. „Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží...tak jako Sára poslouchala Abrahama a 'nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit....Tak vašim modlitbám nebude nic překážet." (1Pt 3,1-2.6.7)

Jedna žena měla velmi těžký život. Její muž byl skutečný alkoholik se vším všudy. Obrátila se a začala chodit s Bohem. Přijala svého muže v biblickém pojetí a milovala ho. Málokdy přišel před půlnocí a téměř vždy pořádně zřízen. Pokaždé vstala, očistila ho a převlékla. Že byl sem tam zuřivý, to patří k alkoholu. Život běžel dál a ona se modlila. A pak jednoho dne došlo v hospodě po půlnoci na divnou debatu. Kámoši se začali dohadovat, co by jejich manželky udělaly, kdyby se vydali společně k některému domu. Jedna by asi vzala paličku na maso, jiná by je hnala válečkem na těsto atd. Přišla řada na tohoto muže a on říká: „Vstane, obleče se, usměje se na nás, nabídne nám kávu, obslouží nás." „No nazdar, jdeme to vyzkoušet!" Číšník už chtěl stejně zavírat, takže teď se celá ta „parta z Mokré čtvrti" vydala k jeho bytu v paneláku. Manželka vstala, oblékla se, s úsměvem je pozvala do obýváku. Ovšem to víte, chlapi v podroušeném stavu mají myšlenky různé a paměť ještě horší. Začali si ji plést se svou manželkou. No a jeho to začalo štvát. Otevřel dveře a bral to po řadě. Ne ona, ale on je shazoval ze schodů, ne ona, ale on je vykopával z bytu, a když vyhodil posledního, zamkl. Sedl si do kuchyně a rozplakal se: „Co mám dělat? Já ti tak závidím. Kde máš tu sílu? Dej mi ji taky! Já chci být jiný! Já jsem otrokem!" Čím ho zlomila? Tím, že žila v Boží moci a Boží moc zlomila jeho. To si velmi často neuvědomujeme, a pak máme problémy.

Být mužovou pomocnicí. I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." (Gn 2,18) Díky Bohu, že nám stvořil ženy. Kde bychom my muži bez nich byli, obzvlášť já. Bůh nám je stvořil a dal. Ale co to je pomocnice? Poskok? Služka? Ne! Je muži rovna. To je ta, která s ním nese život. Maňka nesla život se mnou. Jen proto jsem mohl dělat to, co jsem dělal, protože jsem měl vzornou pomocnici. A když se schylovalo k vězení, kolik lidí, i věřících říkalo: „Tak jsi to pěkně zpackal." Pro mě však bylo nejdůležitější toto: Nikdy mi nic nevyčítala. Ona to nesla se mnou. A nezapomenu na poslední večer před zatčením, kdy už jsem vnímal moc temnoty. Tehdy mi řekla: „Rudku, jen se tam nenech zlomit. Nedívej se na mě ani na děti. Bůh nám pomůže, já tu budu mít bratry a sestry. Ale ty stůj, tebe nesmí zlomit." A když mě na druhý den vyváděli z domu, objala mě a pošeptala mi to do ucha ještě jednou. Nebylo tam žádné: „Co já tu sama s pěti dětmi, z čeho budu žít? Co si to dovoluješ?!" Ne. Její slova zněla: „Nedívej se na mě, ale ty stůj pevně."

Poslali za ní jednoho hochštaplera, který jí přišel říct, že byl ve vězení a že mě viděl, jak sedím zlomený na posteli. Rychle se rozneslo, že mě zlomili. Ona se modlila: „Pane, co je?" Šla za prokurátorem. Prokurátor ji chtěl ještě víc srazit, a tak na ni začal hulákat: „Chlapa, který nám i tady ve vězení říká, že pokud se vrátí, bude dál kázat evangelium, bude dále pracovat, jak pracoval, toho nepustíme ani za deset let." Maňka šla domů a chválila Hospodina: „Pane, haleluja, díky Tobě, že mám informaci od pramene. Takže ho nezlomili." Pak doma klekla a modlila se: „Pane, mě tam nepustili, a já bych ho tak ráda pohladila. Pane Ježíši, udělej to za mě." Nekřičela: „Pane, co já tu budu sama dělat?" Tato modlitba pohnula Boží rukou a o dva dny později můj drahý Pán Ježíš Kristus přišel za mnou do cely. Položila sebe i děti na oltář a Bůh odpověděl. Já ho viděl fyzicky, já se ho dotýkal.

Závěrečná modlitba s výzvou

Jaké je tvoje manželství? Jaká je tvá rodina? Drahý bratře, je skutečně Kristus tvou hlavou? Je On skutečně ten, kterým se řídíš, který je tvým vzorem? Kterého miluješ a přijímáš? Jednáš dle toho, jak se choval On vůči Otci? Drahá sestro, a jak to vypadá s tebou? Je skutečně tvůj manžel tvou hlavou, jako hlavou Krista je Otec? To je vzor. Když půjdeme touto cestou, budeme uvolňovat Boží moc a ta Boží moc bude měnit naše manželství, ta Boží moc změní atmosféru.

Jak chceš zareagovat na toto kázání? Chceš skutečně změnu, anebo chceš dále jít stejnou cestou, kterou jsi šel? Uvědom si, že Bůh nám něco dal. Dal nám mnohé věci a jednou se bude ptát, jak jsme s nimi naložili.

„Otče můj, ty říkáš, že jsme solí, že jsme světlem tomu světu. Otče můj, svět má vidět na nás, na našich manželstvích, na našich životech tebe. Otče, ano, tato Země stahuje na sebe prokletí. Stejně jako Abraham volal za Sodomu a Gomoru, já volám: Pane, pozdrž ještě svou ruku. Dej nám milost začít být solí a světlem, aby naše rodiny byly vzorem života podle tvé vůle. Otče můj, Bože můj, my nemáme sami ze sebe potřebnou sílu. Já taky ne, ale děkuji ti, že mi ji dáváš a že můžeme jít jako jedno tělo. Otče drahý, já tě prosím, dotkni se teď, Duchu svatý. Pane Ježíši, já tě miluji jako hlavu a já chci být Maňce dobrou hlavou, pomoz mi. Otče můj, já žehnám svým bratřím a sestrám, já jim žehnám ve tvém jménu, nechť se tvoje sláva nad nimi zjeví. Amen."

Přepsáno ze zvukového záznamu, zkráceno, upraveno.