Opakovaně jsem byl v posledních letech dotazován pastory i členy sborů na některé okultní jevy především v souvislosti s medicínou. Na některých setkáních naší církve se již podrobně hovořilo o nebezpečí věštby, čarování, pověr apod. Proto jen ve zkratce a všeobecně: Za viditelným materiálním světem je skryt svět duchovní, který zaplňují svým působením dvě moci: buď moc Boha a jeho služebníků, nebo moc satana a jeho služebníků. Neutrální půda neexistuje! Tolik z Bible. Závěr? Naleznu-li jev či metodu evidentně duchovní, stojí za nimi přímo svým působením buď Bůh, nebo satan. Proto se především v minulosti satan pokoušel lidi přesvědčit, že některé takovéto jevy a metody jsou čistě vědecké, nemají duchovní podstatu. Převlékal se za anděla světlosti. Ambicí tohoto textu je dát vám obecný návod k rozeznání duchovní podstaty u takových jevů a metod.

V praxi se názory a přístupy křesťanů včetně pastýřů liší. Jako ve všech oblastech duchovního života i zde můžeme nalézt dva extrémy: Někteří se veškeré obtíže snaží řešit rozvazováním či svazováním duchovních sil - normální lidské povzbuzení, poukaz na sebezapření či trpělivost se takřka v jejich službě nevyskytují. Druzí odmítají se touto oblastí jakkoliv zabývat s tím, že „nové stvoření" je automaticky osvobozeno od všech duchovních svázaností a následně nás krev Ježíše Krista dokonale ochraňuje. Tím ztrácí opodstatnění řešení jakýchkoliv nejasných otázek či osobních problémů z této perspektivy.

Výše uvedený verš z epištoly Římanům hovoří o poznání Boha. Někteří nevěřící nám namítají: „Víra je dar, a proto, až mi ji Bůh dá, uvěřím. Do té doby o Bohu nechci slyšet." Bible je usvědčuje z falešného postoje. Pokud se lidé zamýšlejí nad stvořením světa, nutně poznávají moc a božství Stvořitele, které jsou jinak neviditelné. Všichni myslící lidé tedy nemají výmluvu. Nemohou s čistým svědomím říci: „Bůh se mi nezjevil, proto mne nezajímá." Zjevil se jim ve svém stvoření a je na nich, aby jej hledali.

Věřím, že obdobná situace se týká i působení mocností temna. Skutečně někteří křesťané včetně pastorů říkají: „Nechci o tom nic slyšet. Čistému vše čisté." Jestliže však o některých metodách či jevech nezaujatě přemýšlejí, zákonitě objeví některé záchytné body, které je upozorní na duchovní pozadí. Je potom na nich, aby se modlili a hledali, zda se jedná o duchovní pozadí dané Božím působením či působením satana. Nemají výmluvu! Je pohodlné a falešné tyto skutečnosti odbývat slovy: „Nemám dar rozlišení duchů, tak mne to nezajímá." Nemáš-li ty, má druhý. Na tobě je se chovat rozumně a zodpovědně.

Některé společné rozpoznávací znaky duchovního pozadí za určitou činností si můžeme demonstrovat na akupunktuře, která je v této oblasti snad nejčastěji diskutovanou věcí. Poslední upozornění: Jde o znaky pochopitelné rozumem! K následné četbě nepotřebujete speciální duchovní zjevení! První tři znaky jsou obecně společné jevům s duchovním pozadím, nicméně je neodlišují od jevů ryze materielních. Další znaky jsou již pro duchovní praktiky typické.

Funguje to!

Navzdory níže zmíněným specifikám, která uvádějí většinu lidí do rozpaků, bylo racionálně uvažujícím lidem vždy jasné, že akupunktura a jí podobné jevy mají reálný podklad. Ať již ho hledáme v sugesci či čemkoliv jiném. V době, kdy akupunktura zasáhla podstatnou část lékařského světa, je směšné tvrdit, že jde pouze o lidskou fantazii. Výsledky tu opravdu jsou, byť podstatně slaběji doložené, než je v dnešním vědeckém světě zvykem.

„Satan se převléká za anděla světla."

Akupunktura a jí podobné praktiky jsou většinou prezentovány s tím, že se zde nabízí pomoc pro člověka. Ať již upevnění zdraví, prevence onemocnění či rozšíření duševních schopností. Tento trik toho zlého je účinný od dob ráje: „...Nikoliv, nepropadnete smrti...,otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." (Gn 3,4-5)

Propojenost okultních praktik

Akupunktura, homeopatie, iridologie, makrobiotika, akupresura - tyto metody nalézáme často společně ve sbornících, na sjezdech a ve sféře zájmu těch, kteří je aplikují. Již tato skutečnost sama o sobě poukazuje na společný kořen.

Vývojová stagnace

Všechny vědy a následně praktické konání člověka prodělávají úžasný vývoj. Matematika, lékařství, technika jsou dnes nesrovnatelně rozvinutější, než před pár staletími. Akupunktura vývojově stagnuje. Praktikuje se stejně jako před tisíciletím. Její modifikace - dráždění akupunkturních bodů elektricky, magnetickým polem, laserem jsou jen vesměs méně účinné obměny původní metody vpichů jehel a požehování akupunkturních bodů. Léčebná metoda jako celek žádný vývoj v důsledku rozvoje vědy neprodělala (na rozdíl od jiných léčebných metod).

Vědecká neobjasněnost podstaty

Věda dnes již proniká do mikro i makrosvěta. Jak do úrovně elementárních částic, tak do úrovně seskupení galaxií. V době, kdy věda vystopovala a objasnila již celou plejádu biochemických i fyzikálních pochodů a jevů v našem těle, zůstává objasnění podstaty působení akupunktury jen v oblasti teorií a dohadů. Skutečnosti, že akupunkturní body lze dnes měřit elektricky a akupunkturní dráhy zobrazit termovizní kamerou, dokládají jen vývoj vědeckých metod, které jsou schopny akupunkturu lépe popsat a zdokumentovat její působení, nikoliv však ji vysvětlit. Stejně tak jsme schopni dnes lépe detekovat některé tzv. geopatogenní zóny, ale opět nevysvětlujeme jejich podstatu.

Dvojakost lidského postoje

K akupunktuře stejně jako k ostatním jevům s duchovní podstatou se lidé staví způsobem: buď v ni věřím, nebo nevěřím. Pokud by šlo o vědecky seriozně popsaný jev, bylo by to zcela směšné. Nikdo vám neřekne, že nevěří v transplantaci srdce. U jevů s duchovní podstatou je to běžné. Na telekinezi (pohybování předmětů vůlí člověka) také lidé buď „věří nebo nevěří". Dnes, kdy tento jev byl již opakovaně vědecky zkoumán a dokumentován (podstata zůstává opět nevysvětlena), se to zdá z hlediska logiky směšné. Ve vztahu k duchovnímu světu však běžné.

Neobvyklá neserióznost

Drtivá většina dnes uveřejňovaných pojednání o lécích a léčebných metodách se opírá o statisticky signifikantní soubory pacientů, pokusů atd. Pojmy jako „dvojitý slepý pokus" a další již v odborné literatuře zdomácněly. O to více překvapuje, jak nesmírně zřídka můžeme narazit na seriózní a objektivní zhodnocení působení akupunktury. Doklady o jejich léčebných účincích se můžeme nejčastěji dozvědět způsobem „že sousedce to snad trochu pomohlo". Málokdy se setkáváme s takovou plejádou falešných a subjektivně zkreslených údajů, jako v této oblasti. Zcela pravidelně se setkáváme s tvrzením lékaře či pacienta, že došlo k výraznému zlepšení či vyléčení choroby, ale rodina či okolí pacienta vám řekne opak. Běžně jsou také pacienti léčeni standardními metodami a jako doplnění je ordinována akupunktura. Dojde-li ke zlepšení, je připsáno akupunktuře. Tím nechci nikterak popřít některé léčebné úspěchy akupunktury, kterých jsem byl sám svědkem.

Svého času se jeden náš ministr zdravotnictví vyjádřil k homeopatii asi takto: „Podstata metody mi sice uniká, ale mám rád všechno nové." Kdyby se podobným způsobem vyjádřil k nové řadě antibiotik uváděných na náš trh, byl by pravděpodobně považován za zcela nekompetentního k výkonu své funkce. V době, kdy byly na náš trh uváděny tisíce homeopatických přípravků, vůbec nevadilo, že argumentem pana ministra bylo to, že „má rád nové věci". Stejně tak nevadilo, že jiní renomovaní odborníci vyjadřovali naději, že homeopatie brzy zmizí z našeho zdravotnictví spolu s dalšími šarlatánskými metodami.

Něco tu nesedí

Z rozumového hlediska, na které apeluji, velmi zvláštní formulace, viďte? Ale přesto: Dle některých experimentů jsou akupunkturní body detekovatelné elektricky (mají nižší odpor než okolní pokožka). Při jejich histologickém zpracování pod elektronovým mikroskopem však nebyly nalezeny žádné (!) struktury, které by je odlišovaly od okolní tkáně. V době Jana Evangelisty Purkyně nebylo zvláštností, že se předpokládaly vodivé struktury v srdci rozšiřující elektrický vzruch, které byly teprve později mikroskopicky objeveny. V případě elektronové mikroskopie jsme se však dostali z pohledu anatomie tak říkajíc na dno. Jsme totiž schopni rozlišovat nejen molekulární ale i některé atomární struktury. Jejich nepřítomnost tam, kde je logicky předpokládáme, nám přinejmenším naznačuje, že zde opravdu „něco nesedí". Stejnou absurditou je léčebný účinek homeopatické látky, která je však zředěna tak, že roztok neobsahuje ani jednu (!) její molekulu. Léčí se tedy něčím, co neexistuje! „Vědecké" vysvětlení tohoto jevu je tak odvážné, že nebylo všeobecně přijato. Makrobiotika, stejně jako akupunktura operují pojmy „jing" a „jang", které jsou opět nehmotné, nelze je vědecky definovat či podchytit. Irisdiagnostika, diagnostika chorob prostřednictvím změn na oční duhovce není schopna poskytnout jejich funkční mapu! Každý „diagnostik" změny „vidí" jinde a jinak, podle „zjevení", kterého se mu dostává. Tak můžeme pokračovat od jedné metody k druhé. Principielně se tu setkáváme s něčím „nehmotným, nedefinovatelným", o což se ale metoda přesto opírá.

Ovoce

Po ovoci poznáte působení Boha i satana. Zda ovoce života člověka je nějak ovlivněno tím, že praktikuje akupunkturu, jógu či jiné metody s duchovním pozadím, je lidským rozumem nezhodnotitelné. Tyto věci zjevuje Duch svatý. Neviděl jsem doposud jogína či psychotronika chodícího v moci a pod pomazáním Ducha svatého - to je snad jediná objektivní skutečnost.

Všechny výše uvedené body platí pro jógu, psychotroniku, astrologii atd. Nelze je však z negativního působení na život člověka usvědčit vědecky.

Závěrem: Byl jsem tázán, jak se projeví v našem životě skutečnost, že jsme přišli do styku s mocí temnosti. Obecně: Takovým případným pošpiněním svého života blokuji Boží požehnání, která jsou pro mne připravena a otevírám do svého života dveře satanu a jeho služebníkům. Proto i projevy mohou být různé. Na jedné straně nejistota spasení, neschopnost se modlit nahlas, nemožnost přijmout křest Duchem svatým a jeho dary atd. Na druhé straně deprese, uzavřenost, neschopnost navazovat mezilidské kontakty, nespavost, nevysvětlitelné zdravotní potíže, především povahy vegetativní nerovnováhy - často bez objektivního lékařského nálezu atd. Závažnější projevy spadající do oblasti posedlosti nezmiňuji.

Jaká je pomoc? Obrať se na svého duchovního pastýře.

Jak proti moci temna?

Tento stručný přehled se zabývá skupinou hříchů, jejichž podstatou je navázání kontaktu s mocnostmi temna. Písmo svědčí o jejich existenci na mnoha místech. Proto jen jeden verš za všechny: Ef 6,11-12. Má pomoci křesťanu nebo nevěřícímu, který chce vydat život Ježíši Kristu, aby si tyto hříchy uvědomili, pokud byly v jejich životě a skrze Pána Ježíše je ze svého života navždy vymazali.

Mají dvě zvláštnosti: 1) Velká část křesťanů netuší, že jde o hřích. (Zvláště zde platí slovo z 2K 11,14-15).

2) Zkušenost ukázala, že tyto hříchy mnohdy i desítky let znesnadňují člověku cestu k Bohu, či plné společenství s ním, aniž by si toho musel být vědom. Často hledá příčinu duchovních problémů všude jinde a marně. Ve svém Slově však o nich Bůh neustále hovoří a velmi důrazně před nimi varuje:

Lv 19,31; Lv 20,6; Ex 22,17-18; Dt 18,9-13; Zj 21,8; Zj 22,15; Jr 27,9; Sk 16,16-18; Ga 5,19-22; Dt 23,1-3

Co je těmto hříchům společné?

Snaha dosáhnout něčeho duchovními prostředky, aniž bychom se obrátili výhradně (100%) na Boha (tj. Boží trojici). Jde o modloslužbu, tj. obrácení se k jakékoliv duchovní mocnosti s výjimkou Boha z mojí vlastní iniciativy.) Jiná je situace, když iniciativy vychází od Boha a on kupříkladu pošle k člověku anděla. Ovšem i zde stojí za povšimnutí, že tito andělé nedovolili člověku ani před nimi pokleknout - i tento projev uctívání patří výhradně Bohu. Taktéž používání předmětů a praktik, za kterými stojí ne Bůh, ale jiná duchovní mocnost. Princip je vždy týž: Dal jsem přednost někomu (nebo něčemu) před přímým obrácením se k Bohu.

Pokud jsme uvěřili slovu z 1J 2,6: „Kdo praví, že v něm (tj. Kristu - pozn. pisatele) zůstává, tenť má, jakž on chodil tak choditi." následujme Ježíše i v této věci. Ježíš se v modlitbě výhradně obracel na Boha, proti mocnosti temna bojoval Božím slovem. Stejně tak jeho učedníci.

Do této oblasti patří také snaha přijít k Bohu, či se na něj obracet skrze prostředníka, kterým je někdo jiný, než Ježíš Kristus. Slovo Boží nám říká v 1Tm 2,5: Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk, Kristus Ježíš.

Seznam:

1) snaha o zjištění budoucnosti: celá plejáda vánočních zvyků - odlévání olova, pouštění ořechových skořápek, řezání jablka, házení papučem apod., vykládání karet, věštění z usazeniny kávy, astrologie, předpovědi z ruky, fyziomantika - předpovídání z tváře, snáře, horoskopy, proroctví a výklady z usazeniny kávy, skleněné koule, pozor na tahání biblických veršíků či ukazování prstem v Bibli (pokud tě nevede konkrétně k této věci Pán), proutkaření, kyvadélka apod.,

2) obrácení se k jiným bohům a duchovním mocnostem (včetně zemřelých): přejímání prvků z náboženských kultů včetně vlastnictví sošek, obrazů, knih, modlitby k zemřelým, spiritismus, čarování, víra v reinkarnace (viz. Žd 9,27-28), vzývání satana,

3) snaha o zachování zdraví, získání štěstí, majetku, ochrany apod.: víra v čísla, šťastné dny, víra v lidi (kominík), podkova, čtyřlístek, nošení amuletů (někdy i křížek, pokud se na něj spoléhám v krizi), rozesílání dopisů (odepiš jinak tě stihne neštěstí), klepání na dřevo, mnozí lidoví léčitelé (kteří se mohou modlívat, citovat Slovo Boží), oční diagnostika, operace rukama (Filipíny), magnetizování rukama, spirálou, jóga včetně hathajógy (jako vedlejší účinek je získání magických schopností a sil, vždy s určitým vztahem k indickým božstvům), akupunktura, akupresura, makrobiotika, zaříkávání, diagnostika kyvadlem, virgulí, (senzibilové), používání svěcené vody (ne vždy), svatých předmětů apod.,

4) tzv. vědecké snahy o probádání duchovního světa: parapsychologie, telepatie, materializace, telekineze, (pohybování předměty vůlí) apod.,

5) vzdání se své vůle (bez vůle totiž nelze věřit, protože víra je vědomé rozhodování se vždy pod volní kontrolou): hypnóza, užívání drog, některé druhy meditace, snaha o ztrátu vlastního já,

6) vnitřní se ztotožňování s věcmi (duchovní povahy), které nepocházejí z Boha: umění (především literatura, film, hudba).

Pokud jsi s některou z výše uvedených věcí přišel do styku, byť jen z žertu (účast na spiritistické seanci, někdo ti četl z ruky, horoskop v časopise), poraď se o této věci se svým pastýřem. I když ti tvůj rozum říká, že vlastně o nic nešlo. Mnohdy jde o věci závažné se zcela konkrétními důsledky pro tvůj křesťanský život.

Chceš-li získat v některých výše uvedených věcech jasno, být z některých vysvobozen a zůstat svoboden, nestačí ti číst tento spis, nestačí ti rada tvého pastýře, ale potřebuješ, aby samotný Bůh k tobě v těchto věcech konkrétně promluvil a ve tvém životě jednal. K tomu je třeba:

1) Jan 8,31-36 Být učedníkem Ježíše Krista, abys poznal pravdu a ta tě vysvobodila.

2) Při četbě míst z Písma, které se těmito věcmi zabývají, prosit o zjevení Ducha svatého - 2Pt 1,20-21. Buď v tom vytrvalý a Pán ti dá zjevení - Mt 7,7-8.

3) Věřit, (nebo si tuto víru vybojovat na modlitbě), že Jan 16,13 platí i pro tebe.

4) Abys mohl úspěšně bojovat proti moci temna, musíš ve svém životě naplnit Jk 4,7-8.

5) Jako upozornění: Nepitvej tyto věci a nezabývej se jimi víc, než je nezbytně nutné.

Úkol křesťana je Mk 16,15. Když si přečteš evangelia, zjistíš, že text zabývající se hříchem a mocí temna tvoří jen malý zlomek této zvěsti. Evangelium je radostná zvěst hlásající především Krista, jeho zaslíbení a jeho příkazy pro nás. Proto také ty hledej především Krista, jeho vůli ve tvém životě. Nedej se svést k tomu, že se budeš utápět v hledání hříchu ve svém životě a životě ostatních, kázat jen o hříchu a proti němu. To je cesta zahynutí.

Pán ti žehnej

MUDr. Aleš Navrátil

Dovětek:

Tento článek jsem napsal již před léty pro potřeby pastorů a nebyl tedy určen pro veřejnost. Nyní ho uveřejňujeme na výslovné přání bratra emeritního biskupa.

I „První kroky" (výukový materiál AC pro začátečníky) vyučuji zásadně „tváří v tvář", protože možnost diskuse je nenahraditelná. Tím spíše u výše uvedeného materiálu, který tedy neberte jako konečné slovo ale inspiraci k diskusi.

Jsem velmi rád, že jak na internetu tak na knižním trhu dnes již existuje řada kvalitních publikací k tématu. Doporučuji dvě knihy, jejichž autory jsou mí kolegové, dílem přátelé:

Štěpán Rucki: Alternativní medicína (nabízí naše nakladatelství)

Heřt a kol.: Homeopatie: clusterová medicína, anthroposofická medicína: medicína pro třetí tisíciletí?