Chtěl bych se dnes sdílet se slovem z Pavlova listu Filipským, tedy s veršem, jenž jsem přijal jako slovo od Pána na rok 2013. Tento verš obsahuje řadu velmi silných myšlenek a já se chci postarat o to, aby nezůstalo jen u tohoto článku. Věřím, že Duch svatý nás chce na něco upozornit. Chce, abychom na určité věci zaměřili svou pozornost. Proto bych si přál tomuto tématu věnovat i program na některých církevních setkáních v tomto roce.

Ve verši 17 téže kapitoly Pavel vyzývá čtenáře slovy Bratří, napodobujte mne. Vybavuje se mi podobné slovo, které vyslovil Ježíš: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec (Mt5,48). Máme před očima zcela zvláštní situaci. Něco, co nalezneme jen v křesťanství. Muž, obžalovaný a odsouzený římskou říší, sedící ve vězení, dává svůj život jako vzor k následování. Je učedníkem Mistra, který byl odsouzen a popraven tou samou velmocí. I on nás vybízí k hledání dokonalosti a k následování sebe sama. Svět obvykle hledá takové typy hrdinů, které symbolizují sílu, úspěch, vítězství. Není divu, že křesťanství bylo (nejen) v prvních staletích své existence vystaveno posměchu. Nicméně netrvalo dlouho, a Římská říše musela pokleknout před tímto dříve vysmívaným jménem. Svět akceptoval tento nový typ hrdinů. Jak kdosi poznamenal, jména Ježíšových následovníků dáváme svým dětem, jména římských císařů, kteří pronásledovali křesťany, dáváme dnes svým psům.

V čem bychom tedy měli Pavla napodobovat? Podívejme se ještě jednou na tohoto hrdinu s okovy na rukou a na nohou. Z lidského pohledu mohl být rád, že ještě dýchal. Rozhodně si nemohl být jistý svou budoucností. Nicméně on spřádá smělé plány do budoucna. Tento Pavlův list je snad tím nejradostnějším dopisem Nového zákona. Vůbec se nechová jako člověk, jehož život je v rukou Římanů. Naopak – vidíme jej, jak spřádá další plány, jak si stanovuje cíle. Nemyslím si, že bych již byl u cíle – tato slova můžeme vyložit jak jeho jistotu, že bude ze žaláře osvobozen, tak i konstatování, že ještě není dokonalý. Věřím, že obojí je správné. Fascinuje mne, jak Pavel žije vírou a z moci Ducha svatého. Kolik dnes vidíme lidí, kteří jsou zcela vyhořelí na to, aby si kladli do života další cíle a jen tak přežívají? Náš hrdina, ačkoli nemá žádné záruky, zda se dožije příštího týdne, směle plánuje. V tom je nám inspirací.

Dále Pavel píše o dokonalosti. Myslím, že usilování o duchovní dokonalost je dobrý cíl. Dá se říci, že je to celoživotní cíl, neboť v pozemských podmínkách nikdy dokonalí nebudeme. Pravidla managementu cíl definují jako něco, čeho lze dosáhnout. O tento typ cíle můžeme pouze usilovat s nadějí, že v Kristu skrze vzkříšení k věčnému životu dokonalosti dosáhneme. Co ale stojí za pozornost je to, že Pavel si nekladl cíle typu „kolik sborů založí každý rok". Alespoň o tom nemáme doklad. Přesto misie a zakládání sborů bylo něco, v čem byl úspěšný a pro co byl ochoten položit svůj život. Nesouvisí to náhodou s tím, jaké typy cílů on osobně preferoval? Podstatou křesťanství není to, co dělám nýbrž to, kým jsem v Kristu. Věřím tomu, že správné zaměření na duchovní růst musí přinést jasné a měřitelné výsledky i v oblasti konkrétní služby. Dokonalost není abstraktním pojmem, musí souviset s nesením konkrétního ovoce v podobě výsledků mé služby.

Třetím důležitým pojmem našeho verše je slovo běžím. Jak může běžet člověk, který je rád, že učiní sotva pár kroků ve své cele? Vidíme, že Pavlovo tělo je spoutané, ale duch je svobodný. Zatímco se mocní tohoto světa dohadují o jeho dalším bytí, Pavel běží vstříc své odměně v Pánu. Slovo běžím ukazuje na čerstvost jeho ducha, na vnitřní sílu, s jakou čelí svému osudu. Ukazuje nám na dynamiku víry, která není svázána a omezena vnějšími okolnostmi. Každý z nás žije v jistém slova smyslu v určitém vězení: pro někoho je to zdravotní stav, pro jiného neutěšená finanční situace rodiny, další žije v manželství s nevěřícím partnerem. Dokonce si myslím, že je to určitý duchovní zákon: Vždy bude něco, co nás omezí. Záleží na tom, zda tato naše různá vězení budeme chápat jako výmluvu, proč nic neděláme, anebo příležitost k osvědčení své víry. Je náš život během za dokonalostí, zápasem o dosažení nejrůznějších cílů, anebo jsme rezignovali a jsme rádi, že žijeme? Člověk nemá nikdy nárok říct „Já už to do nebe nějak dožiju". Pokud jsme zde na zemi, stále se můžeme něčemu učit, o něco usilovat, někam směřovat.

Konečně čtvrtým a nejdůležitějším pojmem je Pavlovo tvrzení Protože mne se zmocnil Ježíš Kristus. Tato slova dávají smysl i vysvětlení celému verši. To, že patří Ježíši, je jediný důvod, proč se dále o něco snažit v podmínkách věznice i příčinou jeho vnitřní síly. Jak je to s námi? Myslím, že je mnoho křesťanů, kteří se stěží drží Krista. Menší skupina je schopna vyznat, že Kristus drží je. A ještě méně je těch, kteří vědí, že se jich Kristus zmocnil. Už slyším některé čtenáře, jak říkají: „Jó, to byl Pavel, ale co já?" Když si pozorně přečteme kontext, uvidíme, jak Pavel horlí pro život z milosti a víry. Jinými slovy, nejde o Pavlovu lidskou dokonalost. Nejde o to, že Pavel byl holt Pavel, kdežto my jsme my. Vědomí skutečnosti, že Kristus se nás zmocnil, je základem vítězné spirituality. Odtud musíme začít. Pavel byl vzdělaný člověk, ale veškerá jeho síla spočívala v poznání Toho, který za něj položil život. Ostatní bylo druhořadé. Co mohl Pavel, můžeme také. Usilujme o lepší poznání Pána Ježíše Krista!

Máme zde obraz hrdiny, s nímž se můžeme ztotožnit. Možná nedosáhneme míry milosti a pomazání, která spočívala na Pavlovi, na druhou stranu také nekonáme službu jako Pavel a v podmínkách, kterým čelil on. To, o co jde, je abychom si v životě dávali cíle, abychom si dávali správné cíle, abychom dokázali o tyto cíle usilovat i v podmínkách, které nám nepřejí. Abychom žili své životy jako ti, kteří jsou zcela uchváceni Kristem.

Přeji Vám Boží požehnání

Martin Moldan