Ne, nechci rozebírat to, co každý den na sobě nosíme. Spíše se chci zaměřit na oblečení jako takové. Oblečení má totiž nejen praktický význam, ale také i význam symbolický. Vzpomeňme třeba na Adama a Evu. Poté co zhřešili, se oba oblékli. Bůh ale z nějakých důvodů neseznal jejich oblečení jako vhodné a vyměnil fíkový list za koženou suknici. Podobně i kněží, kteří přistupovali k Hospodinu, museli být zvláštním způsobem oblečeni. To vše ukazuje na to, že Bohu na oblečení velice záleží.
Vysvětlení nalezneme v první větě našeho textu: „Aby zakryly nahotu jejich těla." Že nejde pouze o nahotu jako takovou je snad jasné. Nejde o to, že by se Bůh nemohl dívat na nahé lidské tělo. Koneckonců, vždyť je sám stvořil. Nahota totiž symbolizuje přirozeného člověka, padlého do hříchu. Takový člověk nesmí přijít do Boží přítomnosti, aby nezahynul.
Nejde tedy jen o to, aby člověk byl oblečen, ale i o to, jakým způsobem měl být oblečen. Zmínil jsem Adama a Evu, starozákonní kněze, podívejme se nyní, co k tomu říká Pán Ježíš:
Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: 'Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?' On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.' Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán." Matouš 22:11-14
Mohlo by se zdát nepochopitelné, že člověk v Ježíšově podobenství je posuzován podle šatů, zejména když mezi pozvanými byli lidé z ulice. Být svatebně oblečen ale neznamenalo být draze oblečen. Ten člověk byl podle podobenství jediným nevhodně oděným, ostatní byli schopni si nějaké svatební šaty opatřit. Nesprávné oblečení ukazuje spíš na postoj ke králi než na chudobu. Nevhodně oblečený člověk ignoruje obecná pravidla tehdejší doby a staví se na roveň těch, kteří pozvání na svatbu odmítli.
Jak rozumět tomuto podobenství prakticky? I my jsme pozváni na svatbu, tedy ke společenství s Bohem a Jeho synem, Ježíšem Kristem. Víme již, že do Boží přítomnosti nesmí přijít žádná nahota, tedy ne doslovná, ale jako výraz tělesnosti, padlé lidské přirozenosti. Jednoduše řečeno, k Bohu nemůžeme přijít jen tak. Musíme se obléknout podobně, jako se oblékali starozákonní kněží. Pochopitelně nejde o lněné spodky v doslovném významu. Důležitý je důraz: „Aby zakryly nahotu jejich těla." Toto je velice závažné téma. Jak máme přistupovat k Bohu, aby nebyla vidět naše nahota?
Nový zákon nás na řadě míst nabádá, abychom „oblékli Krista," popřípadě „oblékli nového člověka" (Řím13,14; Ef4,24; Gal3,27; Kol3,9). Obléknout Krista neznamená nic mystického. Je nutné být v Krista pokřtěn a jako Kristus žít. Obojí předpokládá víru: Křest bez víry nic neznamená a bez víry nemůžeme činit žádné skutky, které by se Bohu líbily.
Obléknout Krista může tedy být jinými slovy vyjádřeno, že máme chodit jako On. Barvitý jazyk starověku pro běžné záležitosti občas volil květnatou formu vyjádření. Na druhou stranu ten důraz na správné oblečení, který se nese celou Biblí, naznačuje, že zde se jedná o cosi více. Pro lepší objasnění se zamysleme nad tím, co v běžném civilním životě znamená uniforma. Například policista, bez ohledu na to, jakým je člověkem, je v uniformě oprávněn jednat „jménem zákona." Může zastavit auto na silnici, žádat prokázání totožnosti od civilního obyvatelstva a mnoho dalších věcí. Nečiní tak z titulu toho, kým sám je. Podstata také není v uniformě jako takové, ale v tom, co uniforma symbolizuje. Policista jedná jménem státu a státem je chráněn. Podobně obléknout Krista znamená víc, než jen snažit se o spořádaný život. Znamená to ztotožnit se s Ním jako vykupitelem, který za nás zemřel a získal nám spravedlnost. Znamená ztotožnit se s hodnotami království, které představuje. Znamená to přijmout Ducha, kterého On nabízí. Znamená to stát se novým člověkem, vnitřně, ne jen navenek. Myslím, že „ztotožnit se" je to pravé slovo, které vyjadřuje oblečení v Krista.
Kniha Zjevení rovněž používá výraz „obléknout."
... a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Zj19:8.
Tento verš nám uzavírá toto malé zamyšlení nad oblečením. Můžeme vidět, že smyslem oblékání ve vztahu k Bohu je zakrytí nahoty – tedy porušeného, hříchu zaprodaného lidství. Starozákonní obrazy nás vedou k Ježíši Kristu, který jediný nám poskytuje dokonalé zakrytí. Oblečení v Kristu tedy popisuje naprosté ztotožnění se jak s dílem jeho vykoupení (zemřel za nás) tak i s Ním jako osobou (žije v nás). Oblečení v Kristu však není jen jakýmsi soukromým přesvědčením, ale má vyústění v konkrétních skutcích: Máme si obléknout ...milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost (Kol3,12). V konečném důsledku je církev Kristova popisována jako nádherná nevěsta v zářivém rouchu.
Drazí čtenáři, na konci března budeme slavit velikonoce. Přeji Vám, aby ty letošní pro nás představovaly nové setkání s Kristem. Kéž Duch svatý mezi námi oslaví Ježíše! Jenom On zakryje dokonale naší nahotu.
Martin Moldan, biskup