Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Příběh o Milosrdném Samařanu trochu jinak

Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." Lukáš 10,37

Drazí bratři a sestry,

příběh (nebo přesněji: podobenství) o Milosrdném Samařanu je velmi známý i za hranicemi křesťanské víry. Vyprávění o muži z opovrhované etnické skupiny, který poskytl pomoc na místě, kde před ním selhali dva náboženští profesionálové, patří právem ke klenotům světové literatury a kultury. Obraz Samařana (podle starších překladů Bible: Samaritána) se stal v průběhu dějin symbolem nezištné pomoci bližnímu, tímto jménem se zaštiťují dodnes různé humanitární a charitativní organizace. V internetovém on-line slovníku nalezneme pod heslem „samaritánství" vysvětlení, že jde o „prokazování milosrdenství a pomoci druhým". Lidé dodnes slovo „Samaritán" spojují se skutky pomoci druhým lidem více, než s dodnes existující etnickou skupinou.

Podobenství z jiné perspektivy

Děj je všeobecně známý: jistý muž je na své cestě přepaden a těžce zraněn. Postupně jej míjí kněz a Levita, tedy představitelé náboženského života v Izraeli. Pomoci mu dokáže až teprve nejmenovaný obyvatel Samaří, tedy oblasti, která nebyla právě v nejlepším vztahu s Izraelity. Poskytne mu základní lékařskou pomoc a na vlastní náklady jej ubytuje v hostinci, aby se zotavil. Hlavním cílem příběhu bylo ukázat, kdo je to bližní.

Dnes bych se chtěl nad tímto příběhem zamyslet z poněkud jiné perspektivy: v širším kontextu se jako hlavní hrdina příběhu jeví někdo zcela jiný než zmíněný Samařan – totiž zákoník, židovská náboženská autorita, muž, který chtěl Ježíše zkoušet z teologických otázek. Příběh skutečně začíná slovy: „Tu vystoupil jeden muž a zkoušel ho ..." Jenomže to dopadlo stejně jako v ostatních příbězích, kdy někdo chtěl Ježíše z něčeho zkoušet. Tím zkoušeným byl nakonec on sám.

Lidé vždy za Ježíšem přicházeli s různými motivy: někteří hledali pomoc, jiní chtěli Ježíše na něčem nachytat, další byli jen zvědaví. Jenže každé setkání s Ježíšem bylo svým způsobem neobvyklé, vždy se něco odehrálo. Podle skrytých motivů, setkání s Božím synem bylo inspirující, zavazující a někdy i nebezpečné.

Setkání s Ježíšem jako inspirující zkušenost

Díky jistému člověku, který chtěl Ježíše „nachytat na švestkách", máme jeden z nejkrásnějších příběhů Bible. Náš Pán ve své odpovědi nemyslel jen na tazatele, ale poskytl příklad milosrdenství pro celé následující dějiny. Pokaždé, když příběh čtu, obdivuji mlčky šíři a univerzálnost Ježíšovy odpovědi. Poskytl jasné vysvětlení tazateli na jeho dotaz, formuloval učení církve o tom, co je základem pomoci bližnímu (schopnost překonat náboženské, rasové i kultické hranice) a současně poskytl funkční vzor, který inspiroval a stále inspiruje další generace. (Zadejte se do internetového vyhledávače heslo „samaritán" a uvidíte).

Setkání s Ježíšem byla vždy inspirací. Člověk se dozvěděl něco o sobě, o Bohu i o mnoha dalších záležitostech a souvislostech. Miluji proto evangelia – přesto, že obsahově je již znám (čtu je více než třicet let), pokaždé mne v něčem novém inspirují, na něco nového dokážou ukázat a já mohu vidět Ježíše ještě živěji. A nejen to – takováto inspirace má v sobě i duchovní moc k proměně. Čtení Bible není samoúčelným duchovním cvičením, nýbrž jde o to, abychom se Ježíši podobali. Tím, že nad ním přemýšlíme, stává se nám živým, plastickým, jeho charakter se tak otiskuje i do našeho nitra – pokud Mu to dovolíme. Slovo se pak stává tím duchovním mlékem, kterým rosteme ke spasení (1Pt 1,2).

Setkání s Ježíšem jako zavazující zkušenost

Celý příběh začíná momentem, kdy zákoník chce vyzkoušet Ježíše ze znalosti Mojžíšova zákona a končí tím, že zkoušející se nakonec ocitá v roli zkoušeného. Zpočátku akademická diskuze získává pojednou zcela praktický ráz. Rozumování o tom, co to znamená být bližním, končí jednoznačným příkazem ke konkrétním skutkům. Představuji si arogantního zákoníka, který pod maskou zbožnosti klade Ježíši zdánlivě nevinnou otázku. Dočká se odpovědi – ale mnohem více, než pouhého objasnění dotazu. Po excelentním výkladu slyší odpověď: „Jdi, a jednej také tak". Poznat pravdu znamená být současně zavázán jí žít. Neexistují nezávazné řeči o tom, co je správné, aniž by to přímo ovlivnilo naše jednání.

Toto není jediná situace – momenty, kdy někdo přišel za Ježíšem s podobným dotazem, a které končily vesměs stejně. Vzpomeňme například příběh o bohatém mládenci (Mt19,16-22). „Co mám dobrého činit, abych získal věčný život?" To je trochu zvláštní otázka. Do Ježíšovy přítomnosti často přicházeli různí nehodní lidé, a nalézali odpuštění a povzbuzení. Nyní přišel „dobrý" člověk. Vydal svědectví, že činí vše, co zákon požaduje a chce být ještě lepší. Odpověď, kterou dostal, opět nebyla jen tak nějakou nezávaznou radou, ale zasáhla přímo do jádra jeho problému: majetek. Přes vše dobré, co mladík činil, byl natolik závislý na svém majetku, že nebyl schopen jej opustit. Bible uvádí, že odešel od Ježíše smutný. Naproti tomu celník Zacheus (L19,2n) si na nic nehrál – přichází k Ježíši s vědomím, že je lump. To, co ten večer prožil, změnilo jeho život. Ježíš řekl, že byl spasen.

Nelze přicházet k Ježíši jen tak, nezávazně. Nelze Ježíše zkoumat, kriticky hodnotit či s ním polemizovat. Nelze jej ani na ničem nachytat. Každé setkání s Ním bude mít následky – jsme-li kritici snažící se najít na Něm chybu a dokázat, že je to vše velký nesmyl, nakonec se vše obrátí proti nám. Jsme-li upřímní, přicházíme-li v pokoře a poníženosti, budeme požehnáni. Rozdíl mezi setkáním s Kristem a návštěvou divadla, muzea či koncertu spočívá právě v následcích – setkání s Ježíšem nás vždy k něčemu zaváže. Nejde poznat pravdu a pak jí ignorovat.

Setkání s Ježíšem jako nebezpečná zkušenost

Setkání s Ježíšem může být rovněž docela nebezpečné. Myslím, že pro našeho zákoníka to nebyla příjemná zkušenost. Zcela pravděpodobně nešel za Ježíšem sám – v davu byli skryti další zákoníci a farizeové, kteří sledovali, jak to dopadne. Ježíš jako Boží syn znal každého člověka a dle toho s každým jednal. Prokoukl pokrytectví lidí, kteří měli plná ústa vznešených slov, a přitom byli plní pohrdání druhými. Právě proto použil jako příklad milosrdenství Samařana – člověka, kterému se každý Žid raději vyhnul. Zkoprnělý zákoník slyší odpověď: „Jdi a jednej jako ten Samařan!" Více ponižující odpověď snad ani neexistovala. Byl ponížen před Ježíšem, kterého chtěl zkoušet, ponížen před svými druhy a ponížen i ve svých vlastních očích. Zkoušet Ježíše se nevyplatí!

Ježíš mi připomíná truhlu smlouvy – symbol Boží přítomnosti ve Starém zákoně. Také nebylo možné se k ní přiblížit bez následků. Podle okolností dokázala přinést požehnání, prokletí nebo i smrt. Nemůžeme k Němu přicházet ani jako chytráci, ani jako pokrytci, ani jako ti, kteří by Jej chtěli jakkoli poučovat. Stejně jako rozpálená kamna mohou hřát i popálit, setkání s Ježíšem může nasytit hladovou duši, inspirovat hledající i ztrapnit pokrytce.

Bůh Vám žehnej,
Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno pátek, 24 leden 2014 08:11
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.