Když se řekne „Pokoj vám"

Drazí čtenáři,

napadlo vás někdy zamýšlet se nad něčím tak banálním, jako je pozdrav? Slova, jimiž se v dnešní době zdravíme, jsou spíše společenskou frází vyjadřující něco ve smyslu „vnímám vás", „rád vás vidím", popřípadě odráží respekt a vzájemnou úctu. V původním významu byly tyto fráze více přáním – lidé si skutečně přáli dobrý den, přáli si Boží požehnání, přáli si zdar a podobně. Chtěl bych se zamyslet nad pozdravem „pokoj vám", který je mezi křesťany hojně používaný, a tak trochu mu navrátit původní význam.

Apoštol Pavel používá pozdrav pokoje důsledně ve všech svých listech (v listech ostatních autorů je tomu až na pár výjimek obdobně). Věřím, že užití právě tohoto pozdravu má hluboký teologický význam. Autoři mohli použít jiné pozdravy (například Jakub „zasílá pozdravy dvanácti pokolením"), ale většina z nich se drží výrazu „pokoj". Jsem přesvědčen, že je to záměrné, pozdrav pokoje odráží něco důležitějšího než jen kulturu první církve. Je pozdravem nadčasovým, a pokud jej i dnes používáme, sluší se vědět něco o jeho významu.

Hebrejské slovo Šalom, jež se překládá jako „pokoj" znamená více než jen „Mít se fajn, cítit se dobře". Podle slovníku znamená „dokončenost", „neporušenost", „blahobyt". Od nepaměti se používalo jak formou pozdravu, tak i jako výraz přání do života druhých. Mohlo jít o vzájemný pokoj mezi lidmi, pokoj pro město nebo jako předmět smlouvy mezi dvěma stranami – šlo o tzv. smlouvu pokoje (viz např. Joz 9,15).

Výraz Šalom ve své podstatě představuje ideál, neboť pro lidský hřích a propast mezi člověkem a Bohem lidstvo tento pokoj ztratilo. Vyhnáním Adama a Evy z rajské zahrady je pro život na zemi charakteristický více nepokoj nežli pokoj. Pokud lidé mohli prožívat pokoj, bylo to díky Boží milosti a netrvalo to většinou příliš dlouho. O to naléhavější význam mělo přání pokoje nebo modlitba za pokoj.

Takovýto pokoj byl rovněž velkým otazníkem. Lidé tak nějak věděli, že pokoj spočívá tam, kde je Boží bázeň a spravedlnost a vyhýbá se hříchu a bezbožnosti. Proto vždy způsobovalo údiv a mnohé otázky, když se bezbožným dařilo dobře a spravedliví tento pokoj postrádali. To je námětem například Žalmu 73 (třetí verš obsahuje doslovně výraz „pokoj ničemů"). I v dnešní době nás nikterak nepřekvapuje, když míra pokoje neodpovídá míře Boží bázně a spravedlnosti, ale je třeba zdůraznit, že to není normální situace. Správné je, když spravedliví pokoj prožívají a nespravedliví nikoli.

Důležitou skutečností je, že ideální pokoj Šalom byl spojován s příchodem a vládou Mesiáše. Pokud studujeme prorocká zaslíbení o této době, uvidíme, že zaslíbení pokoje tvoří jejich neoddělitelnou součást. Vláda mesiáše má na zemi přinést dokonalý pokoj – nejen mír mezi národy, ale smíření celého stvoření, materiální prosperitu, zdraví a Boží slávu. Mesiáš, kterého Židé očekávali, byl nazván „Knížetem pokoje" (Iz 9,5). On sám měl být ztělesněným pokojem (Mi 5,4 ČSP).

Není proto divu, že první lidé, kteří v chlapci, jež se narodil Marii, rozeznali Mesiáše, hovořili o pokoji. Můžeme tento důraz vidět v chvalozpěvu Zachariáše, modlitbě Simeona i prohlášení andělů, kteří se zjevili pastýřům. V příchodu zaslíbeného Mesiáše, i když byl ještě novorozenětem v plenkách, viděli počátek vlády pokoje – naplnění ideálu Šalom.

Pokud budeme sledovat Ježíšovo působení, nepřekvapí nás, jak často používá výraz „pokoj". Byl si vědom toho, že starozákonní proroctví se v něm naplnila, a systematicky prohlašoval tento pokoj. S požehnáním pokoje propustil ženu, kterou právě uzdravil nebo jí odpustil hříchy, pokoj přinesl svým učedníkům a nabízel jej i Jeruzalému, slovy „pokoj vám" pozdravil, když po svém vzkříšení přicházel zavřenými dveřmi mezi své učedníky. Byl to sám Bůh, kdo zvěstoval skrze Ježíše Krista pokoj – nejprve Izraeli, a pak celému světu (Sk 10,36).

Ježíšovi učedníci si byli vědomi všech těchto souvislostí. Věděli, že v Ježíši Kristu přichází na svět vláda pokoje, onoho proroky zvěstovaného ideálu Šalom. Přestože museli ještě „nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek", ten zaslíbený pokoj byl zde. Byl to pokoj vítězný, který měl obstát proti všem nepřátelům, svým charakterem zcela odlišný od toho, co nabízel tento svět. Učedníci si dobře pamatovali na svou první misijní cestu, před níž jim Pán nařídil: „Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!'" Věděli, že pouze ti, kteří působí pokoj, mohou být nazváni Božími syny (Mt 5,9). Nyní tedy můžeme rozumět pozdravu „pokoj vám", jimiž je uvedena většina novozákonních listů. Autor vyjadřuje přesvědčení, že v Kristu přišel na svět (nejprve mezi Ježíšovy učedníky) onen slibovaný Šalom. Pozdravem vlastně prohlašovali naplnění proroctví o Mesiáši a jeho věku. V tomto kontextu tedy nešlo jen tak o nějaký pozdrav, jakousi variaci na dnešní „dobrý den", ale hluboce promyšlený výraz odrážející zásadní přelom věků a nadcházející vládu Mesiáše.

Stejně jako první křesťané, i my jsme nositeli pokoje. Pokračujeme v této linii, když si navzájem přejeme pokoj. Nepoužívejme tedy tento pozdrav jako jakousi bezmyšlenkovitou frázi (k čemuž někdy dochází), ale buďme si vědomi obsahu tohoto vzácného prohlášení. Ježíš řekl: „Bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine. Ne-li, navrátí se k vám." Těmito slovy je pokoj popsán jako něco téměř hmatatelného, měřitelného. Pokoj je tedy něčím, co mohu předat druhým nebo sám od druhých přijmout. V této souvislosti si vybavuji situaci, která se mi občas stane, když druhému popřeji pokoj: Dotyčný mi poděkuje. Zpočátku mne tato reakce zarazila, ale pak jsem si uvědomil, že je vlastně zcela na místě. Jak jinak by měl dotyčný reagovat než poděkováním? Vyjádřil svou víru tím, že nabízený pokoj přijal.

Uvědomme si, že pokoj je podstatou evangelia. Naše zvěst nespočívá v nějakém novém náboženství či zvláštním učení, ale je vyhlášením pokoje. „Jak krásné jsou nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré noviny" (Ř 10,15). Zde Pavel cituje Izajáše 52,7 a jen potvrzuje tuto myšlenku. Možná se mnou někteří budete nesouhlasit s poukazem na vyrovnanost – evangelium přeci hovoří také o soudu! Samozřejmě. Důležité je ovšem, co je podstatou, hlavním důrazem. Písmo mne učí, že je to Boží pokoj, vyhlášený z nebes skrze Ježíše Krista celému světu – všem, kteří uvěří.

Přál bych si, abychom byli skutečnými nositeli pokoje. To, co světu nejvíce chybí, je právě pokoj. Možná si někteří užívají domnělého pokoje, pokud jsou dobře existenčně zajištěni, ale ten nemá nic společného s tím nebeským pokojem Šalom. Nebuďme proto lidmi, kteří druhé „bijí Biblí." Nebuďme těmi, kteří se snaží druhé za každou cenu přesvědčit o své pravdě. Buďme šiřiteli pokoje. Jedno úsloví říká „nemůžeš přinutit koně, aby se napil, ale můžeš mu dát do jídla sůl." Věřím, že ryzí pokoj v dnešní, stále více nejisté době, je tou pravou solí.

Pokoj vám,

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno úterý, 02 prosinec 2014 08:30

zpátky nahoru