Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Velikonoce a vězení

„Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. ‚Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.‘ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země. ‚Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody. Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně.‘“ (Za 9,9–12)

Milí čtenáři,

napadlo vás někdy, jak častým tématem je v Bibli vězeňství a otroctví? Jistě vás nepřekvapí, že téměř všichni vězni, o kterých se Písmo zmiňuje, byli zbaveni svobody neprávem. Prvním vězněným byl Josef, jeden z dvanácti synů Jákobových, jehož do otroctví prodali jeho vlastní bratři. Branami vězení prošli mnozí proroci, apoštolové, pronásledována byla i první církev. Vězení se tedy úzce pojí s tématem utrpení svatých a klade naléhavou otázku, jak se na to všechno dívá Pán Bůh. Věznění je rovněž zmiňováno ve spojitosti s příchodem Pána Ježíše a jeho smrtí na kříži. Právě velikonoční události, ke kterým došlo před dvěma tisíciletími v Jeruzalémě, otevřely novou svobodu vězněným. Pojďme se na to podívat z biblické perspektivy.

 

V úvodu je však třeba zdůraznit, že nespravedlivé věznění a novodobé otroctví je rovněž tématem dnešní doby. Podle webových stránek organizace Amnesty International je otázka nespravedlivě odsouzených výsadou nejen nedemokratických režimů, ale jsou evidovány mnohé případy i ve vyspělých zemích. S tím se pojí i opačný problém – záležitosti, v nichž se stala někomu křivda, nejsou spravedlivě vyšetřeny a odsouzeny. Nejčastějšími důvody nespravedlivého jednání jsou důvody politické, rasové a náboženské.

Pokud jde o otroctví, podle renomované organizace Walk Free Foundation je počet dnešních otroků odhadován na téměř 36 milionů lidí. To je zhruba půl procenta světové populace. Otroctví je chápáno jako „kontrola nad lidmi, která jim upírá svobodu a využívá je k dosažení zisku či pro sexuální účely, a to obvykle pomocí násilí, nátlaku a podvodu.“ Z celkového počtu takto zotročených lidí je údajně jen na evropském kontinentě 566 200 jedinců.

Organizace Open Doors vydává každoročně seznam 50 zemí, kde je největší pronásledování křesťanů (zpráva ve formě pdf volně ke stažení na stránkách Apoštolské církve). Nikoho nepřekvapí, že nejkrutější pronásledování věřících lidí je již řadu let v Severní Koreji. Nejčastěji jsou zastoupeny státy s muslimskou většinou, na druhém místě pak komunistické režimy. V otázce pronásledování křesťanů ovšem nemusí jít o většinu – například v Etiopii, která je v seznamu zemí s pronásledováním na 17. místě, je muslimů „pouhých“ 34 %.

Ve světle těchto faktů se můžeme zamýšlet nad tématem vězeňství z hlediska Písma. Mnohá prorocká zaslíbení (citované verše z proroka Zachariáše jsou jedny z řady) poukazují na spojitost Ježíšovy smrti na kříži s vysvobozením z vězení a otroctví (nepochybujeme o tom, že se jedná o nespravedlivě stíhané.) Zachariášovo slovo se zdá být jasné: „Pro krev smlouvy propustím…“ Pán Ježíš, těsně před tím, než položil svůj život, zvolal: „Dokonáno jest!“ Proč tomu tak není? Uvedu pět důvodů, které mne v této souvislosti napadají.

Za prvé zaslíbení musíme chápat v eschatologické perspektivě. Pán Ježíš sice na kříži zvítězil, ale ne všechny aspekty jeho vítězství jsou viditelné v současnosti. Jeho vítězství přináší vítězství a svobodu do našich osobních životů, s obnovou společnosti je to ale problematičtější. Svět bude zcela obnoven až při jeho druhém příchodu, tehdy se v plnosti naplní i Zachariášovo proroctví.

Za druhé nepochybujeme o tom, že Bůh může z vězení nadpřirozeně vysvobodit již nyní. Vzpomeňte například na zázračné vysvobození apoštola Petra, které je popisováno ve Skutcích 12. kapitole anebo vysvobození Pavla a Silase popisované v 16. kapitole Skutků. Dějiny znají i novodobá svědectví – nám bude asi nejznámější zkušenost bratra Juna, čínského křesťana, který několikrát navštívil i naší republiku. (Svědectví o jeho vysvobození si můžete přečíst v jeho knize Nebeský muž). U všech svědectví tohoto typu je ale jasné, že jde o mimořádný Boží zásah do přirozeného běhu událostí. Bůh to sice může učinit, ale činí tak pouze ve výjimečných, vybraných případech.

Za třetí je třeba zdůraznit Boží pohled na věznění. Bible nám ukazuje, že je výsadou trpět pro jméno Pána Ježíše. Když byli apoštolové poprvé potrestáni a uvězněni, radovali se, že smí trpět pro jméno Pána Ježíše (Sk 5,40). Stejný postoj měl i apoštol Pavel. Je zajímavé, že nejradostnějším listem, který napsal, je list Filipským, psaný právě ve vězení.

Za čtvrté pod slovy „vězení“ nemusíme chápat pouze kamennou budovu. Existuje spousta duševních a duchovních forem vězení, ať již jde o různé druhy závislostí, duševních emocí až po démonické spoutanosti. O ďáblu je napsáno, že „nikdy nepropouštěl vězně domů“ (Iz 14,17). Ježíšova smrt na kříži však zlomila jeho moc. Evangelium přináší naději a radostné poselství všem lidem, kteří čelí jakémukoli duchovnímu či duševnímu útlaku.

Za páté je třeba poukázat i na angažovanost církve v této oblasti. „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi“ – těmito slovy vyzývá autor listu Židům církev, aby všemožně pomáhala uvězněným. Nejde o nic nového, neboť stejný požadavek vyslovil i Pán Ježíš (Mt 25,36). Jde tedy o to, aby křesťané pomáhali těm, kteří pro svou víru trpí a jsou vězněni. I v naší zemi existují organizace, které se v této oblasti angažují a skrze které se můžeme zapojit i my (Nehemia, Hlas mučedníků). Pamatujme rovněž na všechny ostatní, kteří jsou předmětem nejrůznějších persekucí, byť nejde o křesťany. Bůh je Bohem spravedlnosti!

V této souvislosti chci zmínit i duchovní službu ve věznicích. Cílovou skupinou v tomto případě nejsou nespravedlivě odsouzení, ale skrze poselství evangelia mohou nalézt odpuštění hříchů a nový život v Pánu Ježíši i ti, kteří spáchali trestné činy. O této službě se dočtete více na stránkách dubnového čísla Života v Kristu.

Na závěr chci znovu připomenout prorokova slova: „Pro krev smlouvy propustím vězně“. Pamatujme na to, že po celém světě je mnoho těch, kteří na naplnění proroctví čekají v často nelidských podmínkách. Modlitba za církev v pronásledování by měla být pravidelnou součástí našeho modlitebního života. Tím spíše nyní, když si připomínáme Velikonoce, zkusme se zamyslet nad slovy „krev smlouvy“ v nových souvislostech: Pro někoho jde o svátek s pár dny volna, pro jiného jde o naději, jejíž naplnění v bolestech očekává.

Přeji Vám požehnané velikonoční svátky,

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno středa, 01 duben 2015 09:57
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.