Očekávání na Boha

„Pochází-li spasení skutečně od Boha a je úplně jeho dílem právě tak, jako stvoření, pak je naší první a nejvyšší povinností na něj očekávat a konat všechno tak, aby měl v nás zalíbení. Očekávání se pak stane jedinou cestou k tomu, abychom dosáhli zkušenosti, že jsme dokonale spaseni; ono se nám stane jediným vodítkem, abychom vpravdě poznali Hospodina jako ‚Boha našeho spasení‘. Všecky nesnáze, které nám překážejí v poznání plného spasení, mají příčinu v tom, že nedovedeme opravdově a prakticky očekávat na Boha.“ Andrew Murray

Milí čtenáři,

dnešní zamyšlení jsem nezačal slovy z Bible, jak bývá zvykem, nýbrž citátem z knihy Očekávání na Boha od známého probuzeneckého kazatele. Jde o drobnou knížečku každodenních úvah na jeden měsíc, jež by měla čtenáře vést k osvojení si umění očekávat na Hospodina. I přes datum prvního vydání (Murray žil v letech 1828 – 1917) poselství knihy neztratilo nic na své aktuálnosti. Umění žít v očekávání na Boha patří k základním kamenům tradiční spirituality i duchovní výbavy člověka postmoderní doby. Protože žijeme v době, která je poznamenána hektickou činností pronikající do všech sfér běžného života, očekávání na Boha se jeví něčím zbytečným, nepotřebným. I do slovníku moderního křesťana přibyla slova jako „dynamické shromáždění“, „akční sbor“, preferuje se důraz na „praktické vyučování“ a „jasné a srozumitelné poselství“ (to všechno za určitých okolností může být správné), ovšem výsledkem je, že ztrácíme schopnost na Boha čekat. Čekání je považováno za ztrátu času, který bychom mohli naplnit činorodými aktivitami.

Jsme podobni Saulovi, který propadl panice, když nepřicházel prorok Samuel a obětoval Bohu sám, což mu nepříslušelo. To, čeho se mu nedostávalo, byla schopnost čekat. Byl vojákem, mužem akce, a když věci nešly tak rychle, jak si představoval, vzal je do svých rukou. Tehdy poprvé bylo řečeno, že Bůh od něj vezme jeho kralování (1S 13. kap.). Tak vysokou váhu má v Božích očích umění očekávat.

Abychom ocenili umění očekávat na Boha, musíme pochopit, že Hospodin nefunguje jako úředník na magistrátu – stačí správně vyplněné lejstro a dotyčný zaměstnanec vám dá potřebné razítko. Boží mužové i ženy v Bibli věděli, že na setkání s Bohem se někdy dlouho čeká. Mojžíš byl na hoře Sinaj čtyřicet dní, než obdržel pokyny pro národ. Prorok Eliáš musel ujít velký kus cesty, aby se setkal s Bohem. Jób zápasil v bolesti mnoho měsíců, než dostal odpověď na své otázky.

Teologicky máme sice přístup před Boží tvář otevřen dvacet čtyři hodin denně, ale v praxi to vypadá tak, že Bůh často nemluví hned. Tento fakt působí, že mnozí vzdávají modlitby krátce poté, co začali. Někdy je zapotřebí vytrvat delší dobu.

Očekávání na Boha je vhodné při různých příležitostech: může jít o situaci, kdy potřebujete znát Boží vůli v nějaké naléhavé záležitosti. Nebojte se prosbu Bohu přinášet denně a v tichosti na něj očekávat – vězte, že přijde okamžik, kdy k vám promluví. Může promluvit přímo k vašemu srdci, skrze Bibli či skrze okolnosti, které vás potkají. Očekávání na Boha je nutné rovněž v situaci, kdy se cítíme vyčerpaní a nevíme, jak dál. Někdy Bůh záměrně dopustí do našeho života únavu, vyčerpanost a pocity podobné vyhoření – je tomu tak proto, že nás chce přitáhnout blíže k sobě, promluvit k nám a vnitřně nás obnovit. Myslím, že každý křesťan potřebuje párkrát v životě takový „restart“. Očekávání na Boha je tedy základním předpokladem duchovní obnovy.

Takovéto očekávání ale není jen aktivitou žádoucí v některých specifických situacích. Vlastně celý život křesťana je životem očekávání. Pavel píše, že očekáváme přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Celá Církev očekává zjevení Pána Ježíše Krista (1K 1,7). V očekávání je dokonce celé stvoření (Ř 8,19). Kdybyste studovali Bibli se zřetelem na očekávání, budete překvapeni, o jak důležité téma jde! Od pádu Adama a Evy očekává celé lidstvo na vykoupení. Jednotlivé epochy dějin spásy měly vždy své téma, které bylo předmětem očekávání – Noe očekával potopu, Abraham očekával syna, Izrael očekával Mesiáše, církev očekává jeho druhý příchod.

Věřím tomu, že v očekávání je i tajemství plného života: Každý jedinec má v tomto světě své nezastupitelné obdarování a s tím i poslání. Úkolem každého je, aby objevil své místo v Božím plánu. Tím získá perspektivu pro svůj život. To se však neobejde bez očekávání, neboť stále budeme žít v kontextu Božího jednání. On určuje naše kroky a my hledáme jeho tvář, abychom znali správný směr. Jiné poslání měl Pavel jako apoštol pohanů, jiné poslání měl Titus, který se staral o skupinu sborů na Krétě, jiné poslání měl Lukáš, který doprovázel Pavla na jeho cestách a byl autorem dvou knih Nového zákona; jiné poslání měl Gaius, v jehož domě se scházela církev, a jiné poslání měla Tabita, která šila pro chudé vdovy. Každý z nás má své poslání, abychom jej objevili, musíme čekat na Boha. Vlastně stále na něj budeme čekat, protože Bůh nesděluje naráz celý svůj plán, nýbrž po etapách. Neobejdeme se bez naprosté závislosti na něm.

Očekávání na Boha má i svá zaslíbení: Obecně řečeno, Bůh miluje ty, kdo žijí v očekávání na něj (Ž 147,11). V očekávání na Boha nachází člověk novou sílu (Iz 40,31 ČSP). Kdo očekává na Hospodina, nebude nikdy zahanben (Ž 25,3), nýbrž obdrží zemi (Ž 37,9). Zkrátka, život v očekávání na Boha je jednou z hlavních charakteristik křesťanova života. Prakticky řečeno, očekávat na Boha znamená očekávat na jeho slovo (Ž 119,147).

Život v očekávání představuje i zápas, neboť mohou přicházet různé zkoušky i pochybnosti. Pán Ježíš říká, že církev poslední doby bude zápasit s ospalostí (a ve skutečnosti v době před jeho druhým příchodem mnozí usnou). Znamená to tedy neustále se posilovat (Žd 12,12) a být trpěliví (Žd 6,12). Je rozdíl mezi čekáním světských lidí na naplnění svých tužeb, neboť taková dlouhodobá čekání vysilují (Př 13,12), kdežto očekávání spravedlivých má radostný charakter (Př 10,28).

Milí čtenáři, toto byl jen krátký výčet některých pravd ohledně očekávání na Boha. Ve skutečnosti nejde o nic složitého z teoretického hlediska. Jde jen o to pochopit, že život v očekávání je něčím, k čemu jsme povoláni. Jde o naši vnitřní ochotu žít v době mezi sliby a jejich naplněními.

Veškeré tvorstvo je řízeno nezměnitelným zákonem - „očekáváním na Boha“. (A. Murray)

Přeji Vám radostná setkání s Pánem

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno pondělí, 04 květen 2015 13:20

zpátky nahoru