Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Opravit oltář

„Tu řekl Elijáš všemu lidu: ,Přistupte ke mně!‘ Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael.“ (1Kr 18,30)

Milí bratři a sestry,

text dnešní úvahy nás vede do Izraele v časech působení proroka Eliáše. Tento Boží muž se právě chystá přinést oběť Bohu a krokem, který tomu bezprostředně předcházel, byla oprava pobořeného Hospodinova oltáře. Dívejme se na příběh jako na historický záznam skutečných událostí. Autoři a zapisovatelé událostí byli zpravidla struční – zachycovali jen podstatné rysy a klíčové informace. Tak si můžeme být jisti, že pokud popis události obsahuje určitou, konkrétní zmínku, není v textu náhodou. Můžeme si být jisti, že oběť byla provázena řadou dalších, méně podstatných událostí. Proč autor zaznamenal takový detail, že Eliáš opravil oltář? Tento oltář nebyl používán, přednost se dávala sousednímu oltáři, který byl zasvěcen Baalovi. Prorok chce obnovit službu Hospodinu.

Oltář byl více než jen kamenným stolem. Šlo o svaté místo, symbol Boží přítomnosti, prostor, kde Hospodin přijímal dary od člověka. Oltář nesmí být poškozen – zde jde víc než jen o pouhou funkčnost tohoto zařízení. Jde o vyjádření úcty k Bohu.

Naše životy jsou obětí Bohu. Náš život, naše osobní bohoslužba, vše, co děláme je obětí Bohu. Nepotřebuje náhodou i náš oltář, obrazně řečeno, občas poopravit?

Eliáš byl prorokem, který v jistém smyslu celou svou službu zaměřil na obnovu Hospodinova oltáře. Žil v době, která byla pro Izrael obzvlášť náročná, neboť u vlády byl slabošský král Achab a jeho zvrhlá manželka Jezábel. Eliáš se potýkal s odporem z jejich strany i ze strany pohanských kněží, kteří byli královským trůnem podporováni. Příběh popisuje vrcholný okamžik jeho působení: Eliáš se má střetnout se všemi těmito představiteli Baalova kultu. Během střetu se má rozhodnout, který bůh je tím pravým Bohem.

Pravidla hry jsou následující: Jsou připraveny dva oltáře a na každém z nich je oběť. Na který z nich sestoupí oheň z nebe, ten zastupuje jediného správného Boha. Aby si to Eliáš ještě trochu ztížil, poleje svůj oltář i oběť vodou. Voda byla v tom čase dosti vzácná, neboť již tři roky nezapršelo. Nešlo tedy jen o projev víry, ale současně i o jistou provokaci, po níž, v případě neúspěchu, hrozilo odvážnému proroku ukamenování. Přizná se Hospodin ke své oběti? Eliáš hraje vabank, buď všechno, anebo nic. Je si hluboce jist tím, že slouží živému Bohu, který se k jeho oběti přizná. Podmínkou je, aby oltář byl v pořádku. Aby každý kámen byl na svém místě.

Oltář je místem obětování Bohu. Nový zákon nám ukazuje, že každý z nás, myšleno jak jednotlivě, tak i celá církev, jsme Božím domem. Když apoštol Pavel psal toto přirovnání, záleželo mu na tom, aby tento chrám byl svatý a zcela v pořádku. „Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh,“ napsal tenkrát apoštol. To jsou tvrdá slova.

Ve dvanácté kapitole listu Římanům Pavel rovněž vybízí církev, aby měla toto myšlení oběti: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1)

Biblické verše je zapotřebí číst ve vzájemných souvislostech. Celý text hovoří o duchovních darech a jejich správném používání. Být „živou obětí“ tedy znamená sloužit Bohu skrze duchovní dary, kterých se každému jednotlivě dostalo. Výčet darů Pavel provází konkrétními pokyny k jejich správnému používání. Našemu příběhu o pobořeném oltáři můžeme tak rozumět na pozadí Pavlových instrukcí ohledně vztahů a služeb v církvi. Opravit oltář tedy znamená dát do pořádku vše, co by jakkoli ohrožovalo či narušovalo naší službu. Může jít o nesprávné postoje, vlažnost, neupřímnost, přetvářku a další aspekty, které v této kapitole nalezneme v souvislosti s používáním darů.

Ještě jeden detail stojí za zmínku: Je uvedeno, že základ oltáře tvořilo dvanáct kamenů, dvanáct pokolení Izraele. Oběť Bohu je záležitostí, která se vztahuje k celému společenství Božího lidu. Ani křesťanství není soukromou záležitostí. Každý kámen musí být na správném místě, společně pak tvoří oltář. Opravit oltář tedy souvisí se vzájemnými vztahy ve sboru a církvi.

Oprava oltáře je přípravnou prací. Poslední měsíc je časem, kdy jednak hodnotíme uplynulé období a jednak se i připravujeme na rok, který je před námi. Toužíme po tom, abychom do nového roku vstoupili bez restů a nevyřešených osobních problémů. Obraz opravy oltáře, na němž má být přinesena oběť, je vhodným symbolem této přípravy. Můžeme se zamýšlet sami nad sebou ve vztahu k sobě samému, k Bohu, vlastní rodině, církvi i okolnímu světu.

Vztah k sobě samému naznačuje, že každý z nás je Božím chrámem, v němž se přináší oběti. Nabízí se otázka, jak o tento chrám dbáme? Do čeho investujeme čas, energii a prostředky? Myslíme na odpočinek? Dbáme na osobní rozvoj a duchovní růst? Otázek je celá řada.

Vztah k Bohu nám klade otázky ohledně našeho duchovního života. Jak je to s naším modlitebním životem? Jsme zapojeni ve sboru, jehož jsme členy? Prožíváme v srdci Boží pokoj, který svědčí o Boží přítomnosti, nebo se životem řítíme chaoticky, aniž bychom se starali o Boží vůli? A co naše svědomí? Nesignalizuje náhodou již delší dobu, že bychom měli některé věci změnit?

Vztah k rodině souvisí s atmosférou v našem domově, se vztahem k manželovi či manželce a dětem. Je můj domov místem pokoje? Zde se „testuje“ naše duchovnost – jsou někteří lidé, kteří dokáží excelovat ve sboru před druhými, ale jejich vlastní domov je v neutěšeném stavu. Má rodina je prvním místem, kde musím budovat Boží království. Možná právě zde budeme muset poopravit oltář a dát nějaké ty kameny na správná místa.

Dalším místem je můj sbor. Na téma vztahů ve sboru je v Novém zákoně tolik připomínek, že nemá smyslu je zde všechny vyjmenovávat. Můžeme si ale položit kontrolní otázku: „Je můj sbor místem, kam se těším?“ Pokud odpovím váhavě nebo záporně, něco není v pořádku. Kameny na oltáři asi nebudou srovnány tak, jak mají být. Je problém na mé straně nebo jej mohu nějak ovlivnit? Pak bych určitě měl něco dělat.

Posledním místem je společnost, v níž žiji. Zahrnuje mé spolupracovníky v zaměstnání nebo spolužáky ve škole, sousedy, přátele a příbuzné, kteří jsou nevěřící. Jsem jim dobrým příkladem? Známý křesťanský bonmot říká, že jedinou Biblí, kterou čtou nevěřící lidé, jsme my sami.

Toto bylo několik oblastí, které nás mohou motivovat k „opravě oltáře.“ Oheň z nebe nesestoupí na jednotlivé kameny zvlášť, ale na celistvý, opravený oltář s obětí. Modlím se, aby vám toto zamyšlení pomohlo vstoupit do následujícího roku s požehnáním.

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno pátek, 04 prosinec 2015 15:07
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.