Před necelými dvěma tisíci lety se totéž přihodilo v jediný den třem tisícům lidí najednou. Když Pán Ježíš odcházel do nebe, přikázal svým učedníkům, aby se odebrali do Jeruzaléma a tam v očekávání setrvali, dokud nebudou pokřtěni Duchem svatým (Sk 1,4-5). Byli poslušní a asi sto dvacet jich bylo shromážděno v modlitbách, když se náhle naplnilo Ježíšovo zaslíbení - do místnosti zavanul Duch svatý, což se projevilo velice dramaticky. Strhl se hukot, jako když se žene prudký vítr, nad každým v místnosti se objevil ohnivý jazyk a učedníci byli naplněni Duchem svatým. Obdrželi přitom dar mluvit jinými jazyky.

Tito dosud bázliví a ustrašení lidé směle vyšli do ulic a začali lidem, kteří se kolem nich shromáždili, kázat dobrou zvěst o Ježíši Kristu a novém životě v něm. Byl svátek letnic a Jeruzalém byl přeplněn návštěvníky ze všech koutů tehdy známého světa. Mnozí z nich, ač Židé, a rozuměli nejlépe jazyku země, ve které žili již léta či desetiletí a jím také mluvili. Přesto slyšeli zvěstovat Ježíše Krista v řeči, která jim byla vlastní. Divili se tomu, protože v nich rozpoznali lidi prosté, nevzdělané. Někteří posluchači se jim posmívali a říkali: „Jsou opilí."

Tu vystoupil Petr spolu s ostatními apoštoly a oslovil všechny shromážděné. Popřel, že by byli opilí (vždyť bylo teprve devět hodin ráno!), a poukázal, že se naplnilo zaslíbení dané již prorokem Jóelem, že nastane čas, kdy Bůh sešle Ducha svatého na všechny lidi. Dále jim ukazoval z Písma, že Ježíš Kristus je ten Spasitel, kterého Židé očekávali již tisíce let. On je mocen změnit jejich životy, dát jim vše, co potřebují k plnému a nádhernému životu s Bohem! (viz Skutky 1. a 2. kapitola)

Ti, kteří apoštolům naslouchali, byli touto řečí zasaženi ve svých srdcích a ptali se: „Co máme dělat, bratři?" (Sk 2,37) – Možná jsi ve stejné situaci a ptáš se: „Co mám dělat?" Jednou můžeš sloužit dalším lidem, kteří se tě budou ptát podobně. Pro sebe i pro ně potřebuješ jasnou a konkrétní odpověď. Apoštol Petr ji tehdy dal třem tisícům shromážděných lidí. Oni ji přijali a jejich život byl proměněn.

Pojďme se na tuto odpověď podívat. Je aktuální i dnes, pro tebe a pro každého dalšího člověka. Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" (Sk 2,38-40)

V této odpovědi jsou obsaženy čtyři základní věci, jedno zaslíbení a tři úkony, které máme udělat, abychom se stali v plnosti křesťany.

Máme se obrátit

Bůh nám v Bibli říká, že každý člověk je hříšník. Prvním hříchem je to, že žijeme bez Boha, nehledáme jeho vůli pro svůj život a neposloucháme ho. Všechny ostatní hříchy se od tohoto prvního odvíjejí. Výraz „obrátit se" je výstižný. Písmo přirovnává náš život k cestě. Jdeme-li po ní bez Boha, pak ať se snažíme sebevíc, jdeme přesně obráceně, než jak pro nás zamýšlí Bůh. Je potřeba se zastavit a udělat obrat o sto osmdesát stupňů a vydat se opačným směrem, tentokrát pod Božím vedením. K tomuto obrácení patří neoddělitelně odvrhnutí všech hříchů v našem minulém i současném životě. Bible to nazývá pokáním. Náš nový život by měl být již zcela podřízen normě Bible, a tedy oproštěn od vědomých hříchů a naplněn hledáním Boží vůle.

Tento krok je možný jen přijetím oběti Ježíše Krista, která smazává všechny naše hříchy, když mu odevzdáme svůj život. Jeho smrt, vzkříšení a panování v nebesích jsou nám zárukou následného plnohodnotného a požehnaného života.

Křest ve vodě

Spolu s Večeří Páně jsou to jediné dva obřady, které nám Pán Ježíš ustanovil. Jinak je život křesťana značně pestrý a neformální. Písmo nám jasně ukazuje, že pokřtěni máme být na potvrzení naší víry v Ježíše Krista. Jestliže odevzdáme Bohu svůj život, uzavíráme s ním vpodstatě smlouvu - přijímáme Kristovu oběť, která nás očišťuje od hříchu, a dáváme se Bohu zcela do rukou. Tento krok můžeme učinit v soukromí, bez mnoha svědků, a Bůh jej přijímá se vší vážností. Trvá však následně na veřejném stvrzení smlouvy křtem ve vodě ponořením, jak je nám popsán v Písmu.

Toto ustanovení lze přirovnat k manželství. Když se snoubenci rozhodnou, že vstoupí do manželství, dají si slovo, které je pro obě strany maximálně zavazující. Přesto manželství vzniká až obřadem v církvi nebo na úřadě. Do té doby ani před Bohem ani před lidmi nejde o právoplatný manželský svazek. Stejně tak křest ve vodě potvrzuje naši smlouvu uzavřenou s Bohem, kterou bere i před křtem jak Bůh, tak my se vší vážností.

Křest Duchem svatým

Každý, kdo vydá svůj život Bohu skrze oběť Ježíše Krista, přijímá zároveň do svého života Ducha svatého, třetí osobu Boží trojice. Ten nás uvádí do života s Bohem podle Písma, jeho slova. (J 16,5-15) Bůh má pro nás ale připraveno ještě mnohem víc. Chce nás uvést do ještě těsnějšího obecenství s Duchem svatým a dát do našeho života své dary. To se děje křtem Duchem svatým, který prožili Ježíšovi učedníci na letnice, jak jsme si řekli na začátku této lekce. Toto zaslíbení je určeno všem, které si Bůh povolává. (Sk 2,39)

Jako poslední věc říká Petr „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení." Jasnější je kralický překlad „Oddělte se od tohoto pokolení zlého". Jde o to, abychom se oddělili od hříchu, který nás obklopuje. Ne abychom se vyhýbali lidem a stáhli se do samoty, ale abychom se již nenechali dále vtahovat do věcí, které Bible označuje za hřích.

Těmito čtyřmi kroky se stáváme v plnosti křesťany. Není to konec naší cesty, ale naopak začátek. Jsou to přelomové, vesměs jednorázové události. Ve 2. kapitole knihy Skutků dále čteme ve verších 41-42, že se k církvi připojily 3 000 lidí. Tito členové církve pak dělali další čtyři věci. Ne už jednorázově, ale jako program na celý život.

Vytrvale poslouchali učení apoštolů

Staré úsloví říká: „Řekni mi, s kým se stýkáš a já ti řeknu, jaký jsi." Nově obrácení lidé si vybrali dobrou společnost - společnost apoštolů. A dobrou duchovní stravu - jejich vyučování. Učíme se nejen poslechem kázání, četbou Bible a dobrých křesťanských knih, ale také společenstvím s křesťany staršími ve víře. Základem však má být zdravé učení těch, které Bůh postavil do apoštolského úřadu, ať již předávané jimi samotnými či zprostředkované dalšími učiteli v církvi.

Byli spolu

Potřebujeme společenství ostatních křesťanů. Kromě „duchovní" činnosti - modliteb, nedělního shromáždění atd. máme mít také neformální společenství, nalézat mezi křesťany přátele, společně se bavit, pracovat i odpočívat. To vše buduje naše vzájemné vztahy a umožňuje to, aby církev fungovala dobře, jako jedno tělo.

Lámali chléb

Scházeli se k Večeři Páně. Již jsme si řekli, že spolu se křtem ve vodě se jedná o jediné dva obřady, které Pán Ježíš ustanovil. Když se dělíme o chléb a víno, připomínáme si tak Krista (Lk 22,14-20), zejména jeho oběť za nás. Skrze Večeři Páně působí v našich životech Boží moc. Někdy jsou naše životy během ní i viditelně proměněny např. uzdravením z nemoci. Na druhé straně apoštol Pavel varuje, abychom nepřijímali Večeři Páně, pokud ve svých životech trpíme nějaký hřích: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1Kor 11,29-30).

Modlili se

Společná modlitba je pro křesťany velice důležitá. Udržuje každé společenství - náš osobní vztah s Bohem, naše manželství, sbor, církev. Tam, kde schází modlitba, vztah odumírá.

Před lety se bratr biskup modlil a ptal se Pána, proč se mnozí křesťané odvrací od Boha a vracejí se do světa. Bůh mu ukázal těchto osm bodů. Děje se to proto, že je lidé nenaplnili či nenaplňují.

Během své pastorační praxe jsem mluvil s řadou křesťanů, kteří trpěli nejrůznějšími problémy. Velice často jsme po společném hledání odhalili, že jejich kořenem byla absence některého či některých z těchto bodů v jejich životě.

V dalších lekcích tyto jednotlivé body rozvedeme a přidáme k nim několik dalších. Vstup do nich co nejdříve.