Někteří křesťané mají zvyk „losovat veršíky“, obvykle na Silvestra, jindy pokaždé, když se dotazují na Boží vůli. Může jít o neškodný folklór, v lepším případě o křesťanskou tradici – pokud tomu nepřikládáme zásadní význam, že Bůh takto „mluví.“ Osobně jsem s losováním veršíků přestal krátce po svém obrácení.

Jde o to, že slova mají význam ve větách, věty v odstavcích a odstavce ve větších celcích. Takovéto namátkové čtení, kdy vytrhnu z kontextu nějaký verš a přisoudím mu význam dle toho, jak to momentálně cítím, vylučuje hlubší porozumění Božímu slovu. Pokud nerozumím celému příběhu, mohu jednotlivé verše nesprávně pochopit.

Jiným příkladem je takzvané „vyznávání veršů“. Aby nedošlo k mýlce, věřím v moc Božího Slova. Občas musím, podobně jako Pán Ježíš, použít Slovo jako meč Ducha v boji proti tomu Zlému. Tak je to správné, pokud chápu smysl celého příběhu, z něhož volím vyznávaný verš. Nesprávné „vyznávání“ ilustruji na následujícím příkladu: První polovina verše Přísloví 12,21 říká, že „spravedlivému se nestane žádné neštěstí.“ Toto tvrzení mohu uchopit dvojím způsobem. Buď se stane jedním z veršů, které „vyznávám nad svým životem“, nebo se budu starat o to, abych byl spravedlivý. Netvrdím, že tuto pravdu nemohu v některý okamžik svého života použít jako meč Ducha, ale jde mi o hlavní způsob, jak s Božím Slovem nakládám. Čtu-li Bibli jako příběh, vím, jak se stát spravedlivým. Je-li pro mne Bible seznamem veršů k vyznávání pro různé životní situace, pěstuji spíše určitou formu magie než biblické křesťanství.

Pokud tvrdím, že máme číst Bibli jako příběh, chci tím zároveň říci, že sám Bůh zvolil příběh jako formu, jíž nám předává věčné pravdy. Příběh je z pedagogického hlediska nenahraditelný, to si uvědomovali velikáni, jako například Jan Ámos Komenský, který svůj výklad křesťanství předložil čtenářům beletrickou formou (Labyrint světa a ráj srdce) nebo John Bunyan (Poutníkova cesta). Z moderních autorů můžeme uvést například C. S. Lewise (Letopisy Narnie).

Jistý odborník zabývající se činností lidského mozku napsal, že „mozek je stvořen pro příběh, a ne pro PowerPointovou prezentaci“. Současný křesťanský spisovatel John Eldredge řekl, že „příběh je řeč srdce“. Jan Hábl ve své knize Učit se příběhem konstatuje, že „v moderních školách se mnoho přednáší a vykládá, popřípadě diskutuje, ale málo vypráví“.

Jednou z vlastností příběhu od pradávna je, že poskytuje výklad světa, v němž žijeme. Již malé děti se na pohádkách učí elementárním principům dobra a zla, spravedlnosti a trestu. Problém ovšem je, že „svět ztratil svůj příběh“ (Eldredge), a proto si vytváří spoustu nových příběhů. Filmoví producenti každoročně chrlí filmy a filmové ságy jako například „Hvězdné války“, „Pán prstenů“, „Avatar“ a mnohé další. Lidé lační po příbězích, jež je nejen pobaví, ale které jim poskytnou výklad jejich vlastního života. Každý z nás má svůj vlastní jedinečný příběh, a pokud se můj životní příběh v některém bodě protne s příběhem, který sleduji nebo čtu, přichází do mého života světlo a můj život nachází smysl. O to spíše je důležité, s jakým příběhem se ztotožňujeme. „Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ (2Pt 1,16)

Opravdu není jedno, jestli vzory pro můj život jsou Harry Potter, mistr Yoda nebo například král David.

Bible popisuje velký příběh, jehož hlavním hrdinou je sám Stvořitel. Tento příběh je vyprávěn na pozadí bezpočtu menších příběhů, všechny ovšem tvoří jednu myšlenkovou linii: Bůh se sklání k člověku, aby jej zachránil pro věčnost. Není samozřejmé, že čtenář Bible tento příběh snadno pochopí, mýlili se dokonce i zbožní lidé Ježíšovy doby: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.“ (J 5,39)

Osobně dělím Velký příběh do pěti tematických celků.

1. Stvoření popisuje, že svět stvořil Bůh a člověk je stvořen k Božímu obrazu. Tím je mu dána jedinečnost a důstojnost, jakou neposkytuje žádné jiné náboženství (o evoluční teorii nemluvě).

2. Pád ukazuje, jak a proč se vše pokazilo. Učení o pádu nám dává rámcově pochopit, proč je na světě zlo. Vysvětluje, že bylo zasaženo i lidské srdce a potřebuje spásu – ne kosmetickou úpravu, ale zcela radikální změnu.

3. Záchrana odkrývá Boží iniciativu vyjít vstříc člověku a obnovit jej. Boží plán záchrany dochází vyvrcholení v příchodu Božího Syna na svět a jeho oběti za hříchy všech lidí.

4. Poslání ukazuje, že Bůh má plán se životem každého z nás. Poté, co jsme zachráněni, nežijeme sami sobě, ale hledajíce Boží vůli, sloužíme Pánu.

5. Naděje hovoří o našem očekávání: Pán Ježíš se jednoho dne znovu vrátí na svět, aby soudil živé i mrtvé a uvedl věčné Boží království.

Těchto pět témat nenalezneme v Bibli systematicky uspořádáno. Jsou rozesety po celém Písmu a tvoří hlavní námět knihy zvané Bible. Tvoří příběh, s nímž se můžeme ztotožnit, v němž nalezneme světlo pro svůj život. Tento příběh má schopnost nás oslovovat znovu a znovu. Může inspirovat každou generaci, každého člověka bez ohledu na jeho vzdělání, rasu či kulturu. Dokáže uzdravit nemocné srdce, obsahuje principy použitelné pro každou životní situaci. Jde jen o to číst tento příběh s otevřeným srdcem.

Bůh Vám žehnej,

Martin Moldan, biskup