K dnešnímu dni má Apoštolská církev 54 sborů a přibližně stejně velký počet misijních stanic. Původní záměr, totiž očekávání, že ze stanic časem povstanou sbory, se nedaří. Ukázalo se, že pro vznik sboru je zapotřebí strategického úsilí. Bez něj jsou stanice často navázány na mateřský sbor a početně ani organizačně neaspirují na vznik sboru. Sbory nevznikají samy od sebe, na tom je třeba usilovně pracovat.

Již nějakou dobu jsem v sobě nosil myšlenku pro vznik jakési platformy v rámci církve, která by sdružovala jedince, jimž zakládání sborů leží na srdci. Toto se díky Bohu v loňském roce podařilo – vznikla „Platforma pro zakládání sborů“. V ní jsou zapojeni pastoři a vedoucí, kteří mají dlouholeté zkušenosti se zakládáním sborů. V druhém pololetí 2017 Platforma uskutečnila hned dvě akce: „24 hodin pro zakladatele sborů“ a „BootCamp.“ Obě aktivity byly určeny zakladatelům sborů – těm, kteří již pracují na konkrétním místě, anebo mají o danou službu zájem. Pro rok 2018 připravuje Platforma konferenci pro pastory a služebníky, zaměřenou speciálně na zakládání nových sborů.

Přál bych si, aby se zakládání sborů stalo součástí života církve, součástí našeho myšlení a usilování, jakousi naší DNA. S tím souvisí mnoho praktických kroků, ale vše začíná u modlitby. Nevolá náhodou Bůh právě tebe, abys začal (začala) práci na novém místě?

Revitalizace

Slovo „revitalizace“ znamená „oživení něčeho“ a používá se v různých souvislostech: Revitalizovat můžeme kulturní menšiny, vodní toky stejně jako ekonomiku. Tento termín se již řadu let používá i v církevním prostředí a znamená znovuoživení místního sboru vědomě řízeným procesem. Tento proces bývá pojímán komplexně, týká se jak duchovního života (cílených modliteb), tak i konkrétních kroků, jako je třeba stanovení vize a promýšlení nejrůznějších způsobů, jak pracovat na daném místě.

Revitalizace není jednoduchou záležitostí. Zkušenosti ukazují, že na jejím počátku panuje nadšení (kdo by nechtěl mít živý sbor, že?), ovšem v jejím průběhu dochází ke značnému vystřízlivění až odmítnutí. Pastor, starší a celý širší tým si musí zodpovědět řadu nelehkých otázek a někdy jednoduše dojdou k závěru, že sbor tak, jak je, pro ně představuje snadnější alternativu. Revitalizace se neobejde bez často zásadních změn, a k těm nebýváme vždy ochotní.

Albert Einstein prohlásil: „Problém nikdy nevyřešíte, budete-li uvažovat jako ten, který jej vytvořil.“ Jinými slovy, stav našich sborů je výsledkem dlouhodobého myšlení. Chceme-li změnit situaci, musíme jít opravdu do hloubky. Nepomůže pouhé „Budeme se více snažit, více modlit.“ Modlitba je důležitá, ale musí nás vést ke změně.

Důležitost revitalizace dokazuje i statistika růstu církve: Počet rostoucích sborů rok od roku klesá. Za minulý rok vyrostlo 23 sborů, kdežto 29 jich stagnovalo či ubývalo. Růst církve byl 1,3 %, přičemž dlouhodobý průměr je okolo 3 %.

Uvolňování mladých služebníků

Mladí lidé sloužící v církvi představují další rychlostní stupeň. Generace, která dnes stojí na místech pastorů a dalších vedoucích, před dvaceti a více lety začínala jako mládež (a někteří se tak cítíme dodnes). Průměrný věk našich pastorů je již 51 let. Pravda je ovšem taková, že myšlení společnosti se mění více a rychleji, než dokážeme postřehnout, natož porozumět. Co dříve fungovalo, dnes může překážet. Na práci se proto musí podílet všechny generace.

Skutečností také je, že generace dnešních vedoucích během krátké doby začne odcházet do důchodu, a ne vždy jsou připraveni ti, kteří jejich službu převezmou. Příprava nových vedoucích musí začít s dostatečným předstihem.

Když jsem na jaře loňského roku navštívil Austrálii a cestoval po místních sborech AoG, zkoumal jsem příčiny jejich úspěšného růstu církve (rostou asi o 7 % ročně po dobu již deseti let). Jednou z příčin (bylo jich více) byla právě důvěra projevená mladé generaci. V 70. letech minulého století tehdejší vedení církve projevilo velkorysou důvěru mladé generaci. Nebylo to vždy snadné, problémů byla řada, ale dnešní pastoři a vedoucí jsou lidé, kteří pocházejí právě z té generace.

„Okrasou mládenců je jejich síla, ozdoba starců šediny.“ (Př 20,29)

Věřím v synergii všech generací. Prostor pro mladé (jde o muže i ženy, tedy nejen mládence) je víc než samotná příprava nových pastorů, patří do samotné podstaty církve. Když se podaří spojit „sílu a moudrost“, vznikne něco úžasného.

Praktickým krokem může být třeba to, že se do staršovstva přizvou mladí – ať již jako řádní starší, nebo jako hosté s příležitostnou účastí. Je důležité, aby si obě generace dokázaly naslouchat. Je bezpodmínečně nutné, aby fungoval dobrý vztah mezi pastorem a vedoucím mládeže. Konkrétní kroky děláme také na úrovni Rady církve – od 1. ledna má Odbor mládeže v RC trvalé zastoupení.

Církev, která je „třetím prostorem“ pro život

Církev je více než bohoslužbou

Když jsem po pádu komunismu poprvé vycestoval na Západ, byla řada věcí, které mne v životě církve šokovaly. Jednou z nich byly modlitebny. Nejde o to, jak vypadaly na pohled, ale spíše o to, co všechno se v nich nacházelo. Evangelizační kavárny – to jsem ještě rozdýchal. Když jsem ale po cestě Švédskem zjistil, že skoro každá modlitebna má i tělocvičnu, bylo to na mne trochu moc.

Dnes to vidím jinak. Co je pro nás církev? Mnohdy ji chápeme příliš svatě. Myslíme si, že je pouze pro bohoslužby a aktivity úzce příbuzné. Chodíme se tam modlit, poslouchat kázání – ale bavit se? Odpočívat? Přijde nám to nemístné. Ale kde jinde by člověk měl mít prostor k životu než v církvi? Uměle tak život rozdělujeme na sakrální a profánní. Přitom svaté může být všechno – ať se modlím, piju kávu, cvičím aerobic nebo slavím s přáteli narozeniny. Církev se tak po rodině a zaměstnání stává třetím místem, kde člověk tráví nejvíce času. Nemluvě o tom, že pozvat své přátele na kávu nebo nějakou jinou aktivitu do církve může být snadnější, než je pozvat hned na bohoslužby.

Aktivity pro všechny generace

Církev jako třetí prostor umožňuje pořádat aktivity pro všechny generace a zájmové skupiny. Scházet se můžou ženy, muži, mládež, děti i senioři. Mnohé z toho již probíhá, církev jako třetí prostor není úplnou novinkou (nové je pouze pojmenování).

V loňském roce proběhla první regionální konference pro muže v naší církvi, letos by měla být celocírkevní. Tím chceme oficiálně odstartovat službu mužům v rámci církve.

Lidé milující svůj sbor

Zdá se být samozřejmostí, že lidé svůj sbor milují. V praxi se však setkávám s tím, že zdaleka ne vždy je to samozřejmost. Někteří mladí lidé by se styděli pozvat své kamarády na nedělní bohoslužbu. Někteří dospělí jsou na „válečné stezce s pastorem“. Někteří lidé si myslí, že pro jejich přátele není sbor tím pravým místem. Mluvil jsem s člověkem, který se v rámci svého zaměstnání pohybuje mezi vrcholovými manažery velkých firem. Podle jeho tvrzení je tam mnoho lidí „zralých k obrácení.“ Jen je prý není kam přivést.

Aby lidé mohli milovat svůj sbor, musí mu věřit. Aby mu mohli věřit, musí vidět, že sbor může být prostorem pro různé skupiny lidí. A to mnohdy není. Je nutné si přiznat, že občas je vina i na naší straně.

Budovat sbory, které budou lidé milovat, je otázka vnitřní kultury. Je to snadné u mladého sboru, ale časem, kdy sbor prochází různými těžkými obdobími, je to stále složitější. Lidé ztrácejí ideály, mají sklony vidět věci kritičtěji než dříve. Ale „láska bratrská“ (2 Pt 1,7) je něčím, oč bychom měli stále usilovat.

Církev, která je užitečná

Podpora komunity

Užitečná církev je rovněž něčím více než bohoslužbou. Zatímco pojetí církve jako třetího prostoru vykresluje charakter společenství, ve kterém se odehrává život jeho členů, užitečná církev dělá něco pro město, v němž žije. Nejde o novinku, většina našich sborů dělá různé užitečné věci – například aktivity pro děti, seniory, maminky na mateřské, cizince a mnoho dalšího.

V dějinách byla církev často užitečná: Stavěla nemocnice, sirotčince, starala se o slabé a lidi na okraji společnosti. Proto si i dnes musí najít prostor pro svou angažovanost. Lidé ze světa lépe rozumí řeči skutků než teologii.

Tento rozměr užitečné církve se promítá i do misie: Většina misijních aktivit v zahraničí má rámec praktické pomoci, jako například pekárna v Severní Koreji, stavební projekty v afrických zemích, podpora vzdělávání dětí v Africe, pomoc dětským domovům na Ukrajině a mnoho dalšího – stačí se podívat na stránky www.nehemia.cz.

Být viděn a slyšen

„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16)

Ježíš v tomto verši neříká, že máme dělat dobré skutky. Prostě to konstatuje jako něco samozřejmého. Důraz v jeho slovech je položen na to, aby tyto skutky byly vidět. Na rozdíl od almužen, které máme dělat ve skrytu, jsou skutky, které mají být viditelné. Dobré skutky mají evangelizační potenciál.

Řeč je tedy o tom, jak dobré skutky zviditelnit. Žijeme ve světě, který komunikuje jinak než před deseti, dvaceti lety. Komunikace má svá pravidla: Kdo dnes není na internetu, jako by neexistoval. Ale ani to už nestačí. Na internetu jsou všichni. Je třeba se tam prezentovat správně. Musíme se učit pohybovat ve světě médií, který má svá pravidla.

Někdy se setkávám s názorem, že církev a marketing jsou neslučitelné pojmy. Samozřejmě, i mizerný výrobek lze zabalit do lákavého obalu. Ale o tom není řeč. Řeč je o tom, jak být vidět a slyšet ve společnosti, která je zvyklá si všechno „vygooglit“. Tady se musíme mnohému učit.

Podpora zbožných profesionálů

Podpora odborníků všeho druhu, kteří milují Ježíše a zároveň vynikají v určité oblasti, je nedílnou složkou užitečné církve. Už jen časopis, který držíte v ruce: U každého čísla redakce znovu a znovu zápasí s tím, kde shánět přispěvatele, kteří by rozuměli konkrétním problematikám. Velice by pomohlo, pokud by měla přehled o obdarovaných (a ochotných) lidech mezi křesťany.

Podporou zbožných profesionálů rozumím dvojí: Jednak získávat přehled o odbornících, které v církvi máme, abychom mohli využít jejich potenciál a více je zapojit do života církve. Dále si uvědomuji, že tito lidé mohou vnést světlo evangelia právě tam, kde se pohybují: mezi lékaře, právníky, policisty, vědce, učitele a podobně. Protože jde často o lidi velmi vzdělané, je zapotřebí přinést jim evangelium jejich jazykem. Za druhé, podpora profesionálů spočívá v modlitební podpoře a zájmu ze strany církve. Zároveň také bude užitečné, pokud se tito profesionálové budou navzájem znát, jedině tak se budou moci mezi sebou povzbuzovat a stanou se srozumitelnějším svědectvím ve svém oboru.

Závěrem

Představil jsem stručně svůj sen o církvi. O církvi, která jede na více rychlostí (zakládá sbory nebo se revitalizuje, dává prostor mladým), o církvi, která je třetím prostorem pro život (je více než bohoslužbou). Taková církev poskytuje prostor pro všechny generace a skupiny, lidé ji milují. Užitečná církev, která dělá spoustu skvělých věcí doma i v zahraničí na oslavu Boží. Církev, jež je vidět a slyšet a dokáže zapojit profesionály z různých oblastí.

Mnohé z toho není nové; řadu prvků tohoto snu dokonce úspěšně realizujeme. Co ale potřebujeme, je cílevědomě pracovat dále – posilovat, co je slabé, pečovat o to, co je úspěšné. Nestačí být dobrý jenom v něčem. Komplexnost je zárukou úspěchu.

„Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.“ (Zj 2,2–4)

Martin Moldan, biskup