V Bibli se můžeme setkat s dalším jazykem, o jehož existenci mnozí nemají tušení. Je zaznamenán v úvodním textu. Apoštol Jan popisuje situaci, v níž byl Pán Ježíš konfrontován jeruzalémskými Židy ohledně svého mesiášství. Mnoho řečí o něm chodilo; pro některé byl Mesiášem, pro jiné velkým prorokem, jiní jej považovali za podvodníka a hříšníka. Jednu věc mu ovšem nemohla upřít žádná strana: Byly to zázraky, co činil.
Když jednou Ježíš opět navštívil Jeruzalém (stalo se tak ve svátek, který je dnes známý jako Chanuka), vrhli se na něj Židé a chtěli slyšet jasné slovo: „Jsi Mesiáš, nebo nejsi? Řekni nám to otevřeně!“ Pán Ježíš totiž o svém mesiášství zpravidla otevřeně nehovořil. Jedinou výjimkou (kromě soukromých hovorů s učedníky) bylo svědectví samařské ženě u studny v Janovi 4. O to překvapivější je jeho reakce: „Řekl jsem vám to, a nevěříte.“ U tohoto prohlášení se čtenář Bible může zastavit a zkouší si vybavit příslušnou pasáž, která by něco takového dokládala. Ježíš však pokračuje: „Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.“ Jeho řečí byly jeho skutky.
Před dvěma lety jsem se podrobně zabýval Janovým evangeliem. Všiml jsem si, že jeho záměrem je dokázat, že Ježíš je Boží Syn (Mesiáš). Autor tento záměr uvádí v kapitole 20,30–31. Doslova píše, že „ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží.“ Struktura evangelia – rozhovory i Ježíšovy skutky – jsou koncipovány s konkrétním záměrem, totiž odhalit Ježíšovo Božství. Pro nás je důležité pochopit, že Ježíš nepoužívá jen jeden jazyk. Svými slovy často mluvil v obrazech a podobenstvích. Když čelí dotazu, zda je Mesiášem, odkazuje nikoli na slova, nýbrž na skutky. Tak se skutky stávají zcela regulérním jazykem, jímž vyjadřuje důležitá fakta ohledně toho, kým je.
Ježíšovy zázraky tedy nejsou jakýmsi „božským chvástáním“, předváděním jeho neomezené moci před užaslými diváky, ale mají své specifické poselství, totiž ukazovat na jeho Božství v konkrétních aspektech. Proměnění vody ve víno, nasycení zástupů, uzdravení slepého, vzkříšení Lazara a další – vše může kromě prvního účelu, jímž je konkrétní pomoc (uzdravení, nasycení a podobně), sloužit rovněž k rozjímání nad otázkou, kým Ježíš byl. Každý z těchto zázraků o něm vypovídá jedinečným způsobem.
Řeč skutků není jen zajímavým postřehem ze čtení Bible, má zcela zásadní praktický význam. My totiž skutky dost podceňujeme. Minimálně od dob Martina Luthera jsou skutky zcela neprávem odsunuty na vedlejší kolej. Veliký reformátor odmítl skutky, aby vyzdvihl význam víry, ale to vše vzhledem k našemu spasení. Určitě nechtěl říci, že skutky nemají význam. Jsme spaseni proto a jenom proto, že věříme evangeliu. Ale nesmíme zůstat u pouhé víry – ta se má projevit ve skutcích.
Jasně o tom mluví ve svém listu Jakub (Luther měl s tímto listem trochu problém). Jakub píše, že víra bez skutků je mrtvá. Někteří křesťané v té době špatně pochopili evangelium milosti, které kázal Pavel, a mysleli si, že stačí věřit – bez ohledu na to, co děláme a jak žijeme. Jakub proti tomuto mylnému pochopení argumentuje příklady ukazujícími, že nic jako čistá, abstraktní víra neexistuje. Vždy se projeví skrze konkrétní skutek. Dále pak povzbuzuje své čtenáře, aby tyto skutky co nejvíce maximalizovali: Lidí v nouzi je dost a je zapotřebí konkrétní pomoci, nikoli jen planých slov.
Domnívám se, že řeč skutků je jazykem, který bychom si měli osvojit i dnes. Často jsem svědkem diskuzí o tom, jak oslovit dnešního člověka. Církev hledá stále nové způsoby, které by určitě „zabraly“ a přivedly lidi k víře. Jenomže to se zdá stále složitější. Není čas na to, abychom se začali učit nový jazyk, a to jazyk skutků? Ježíš ve svém kázání na hoře řekl: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Lidé uvěří, až spatří naše skutky.
Církev někdy evangelium redukovala na pouhá slova. Zapomněli jsme, že jistá kniha Nového zákona se jmenuje „Skutky apoštolů“, nikoli, ač se to jakkoli může zdát, „Slova apoštolů.“ Někdy si stýskáme, že je mezi námi málo Boží moci. Zázraky a znamení jsou ale jen jedním „dialektem“ v rámci „jazyka skutků“.
Kdysi jsem slyšel vyprávět svědectví o růstu letniční církve ve Švédsku. Bylo to v době velké hospodářské krize v první polovině 20. století. Letniční tehdy rozpoznali historickou příležitost a začali se starat o chudé a hladové. To v důsledku vedlo k obrácení velkých zástupů. Není i dnes čas k tomu, abychom začali více používat řeč skutků? Staňme se užitečnou církví, užitečnými lidmi pro své okolí. Tomuto jazyku bude svět dobře rozumět.
Bůh vám žehnej,
Martin Moldan, biskup