Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Moc slov

Milí čtenáři,

mám rád příběh Tomáše A. Edisona, geniálního vynálezce a úspěšného podnikatele. Jeho jméno je spojováno zejména se žárovkou (kterou však nevynalezl, pouze ji zdokonalil). Na kontě toho měl mnohem více, jako první například dokázal nahrát a archivovat lidský hlas.

Málo známý je příběh jeho dětství. Narodil se totiž nemocný, takže lékaři pochybovali o tom, zda vůbec přežije. Od dětství měl také vadu sluchu, která se časem natolik zhoršila, že byl prakticky hluchý. Jednoho dne přinesl matce ze školy dopis. Ta ho otevřela a se slzami v očích četla: „Váš syn je geniální. Naše škola je příliš malá a nemáme tu učitele, kteří by byli schopni ho něčemu naučit. Prosím, vzdělávejte ho doma.“ O 23 let později (to již byl známým vynálezcem) si prohlížel rodinný archiv a nalezl v něm i tento dopis: „Váš syn je duševně zaostalý. Nedokážeme ho ve škole, kde jsou i jiné děti, ničemu naučit. Doporučuji vám proto věnovat se synovu vzdělání doma.“

Edison po přečtení několik hodin plakal. Uvědomil si, že to bylo hrdinství jeho matky, co mu umožnilo neobyčejný rozvoj a životní úspěch. Odmítla v něm vidět to, co vnímali profesionální pedagogové, a rozhodla se rozvíjet to, co v něm viděla ona sama. Tak umožnila, aby povstal jeden z největších technických géniů z přelomu 19. a 20. století.

Malý Tomáš Edison jistě měl nadání, ale to pro jeho mnohé hendikepy lidé nevnímali, a proto dostal nálepku „duševně zaostalého dítěte“. Pouze vnímavé matčino srdce a její láska v něm viděla to, kým byl doopravdy: velice nadaným dítětem. Proto zvolila malou lest a zatajila chlapci skutečný důvod vyloučení ze školy. Malý Tomáš mohl vyrůstat s pocitem, že je šikovnější než ostatní, a svobodně své nadání rozvíjet. Kdyby se dozvěděl pravdu, s největší pravděpodobností bychom jeho jméno dnes vůbec neznali.

Že slova mají obrovskou moc, můžeme vidět i na Ježíšově životě. Slovem utišil bouři, slovem vítězil nad ďáblovým pokušením, slovem uzdravoval i křísil mrtvé. Lidé jej obdivovali především jako toho, který káže s mocí a autoritou.

Osobně mám rád moment, kdy potkává rybáře Šimona, zahledí se na něj a dává mu jméno Petr. Zatímco „Šimon“ bylo běžné a oblíbené jméno v izraelském prostředí, aramejské „Kéfas“, stejně jako řecké „Petros“ znamenalo „skála.“ Pán Ježíš tedy v určitém okamžiku začal svého učedníka Šimona nazývat Skálou. Bylo běžné, že rabíni dávali svým učedníkům přezdívky, i Bůh ve Starém zákoně mnohdy někomu změnil jméno, aby vyjádřil jeho nový charakter. Věřím tedy tomu, že změna jména pomohla, aby se z rozkolísaného a nestabilního Šimona skutečně stala Skála, tedy muž, který byl schopen nést spoluzodpovědnost za rodící se církev. Ježíš vědomě použil stejnou metodu, již zvolila intuitivně i paní Edisonová, totiž pomocí správných slov utvářet nitro člověka.

Celá věc má ovšem i svou odvrácenou stranu – stejně jako jsou slova schopna budovat, mohou i ničit. Právě proto staví Pán Ježíš zlá slova namířená proti bližnímu na úroveň vraždy. Taková slova možná nezabijí fyzicky, ale mají potenciál zabít v člověku mnoho dobrého a snížit tak jeho potenciál. Kdo z nás nezažil pocit pochyb o sobě poté, co se o nás někdo jiný vyjádřil s despektem? Slova tedy mají moc jak pozdvihnout naše dary a schopnosti, tak je i zabít. Mají moc rozvíjet zdravou důvěru a jistotu, stejně jako sebedůvěru podlomit a vychovávat nejistého, vnitřně zlomeného jedince. Tato moc slova je zřetelná nejen ve vztahu k dětem, platí v každém věku.

Letmý pohled na izraelský národ dá za pravdu tvrzení, že Židé jsou „národem slova.“ Bůh je vychovával a kultivoval skrze slova proroků od počátku po celou dobu jejich existence. „Bohové“ okolních národů byli možná ze zlata a stříbra, ale pouze Bůh Izraele mluvil. Právě důraz na slovo spolu se zákazem svého Boha jakkoli zobrazit způsobil, že izraelský národ již ve starověku vykazoval vysoký stupeň abstraktního myšlení. Není divu, že národ, který byl takto formován slovem, v historii vyprodukoval tolik výjimečných osobností (například mezi nositeli Nobelovy ceny jsou Židé ve více než 20 %, což vzhledem k jejich celkovému počtu na zemi je obrovské zastoupení).

Význam slova si uvědomují i lékaři a vědci zabývající se činností lidského mozku. Říkají, že pro jeho rozvoj je důležité, aby člověk četl. Přemýšlení nad abstraktním textem totiž rozvíjí mozek takovým způsobem, jak to zjednodušená komunikace skrze SMS nebo sociální sítě nedokáže. Nenahradí to ani obrazová komunikace v televizi či videoklipech, pouze čtené slovo zajišťuje rovnoměrný rozvoj lidského mozku.

Důraz na slovo by měl být nám křesťanům jasný: o každodenním čtení Bible jako užitečném zvyku snad nikdo nepochybuje. Slovo však můžeme používat jako nástroj, jako „meč Ducha“ v každodenním boji s negativismem dnešní doby. Podívejme se okolo sebe, kolik zla je vyjádřeno slovy: kritika a pomlouvání, nadměrné používání záporných a negativních slov, nadměrná konzumace bulváru s převahou negativně laděného obsahu, zloba a nenávist. Za pozornost stojí i slova nevyslovená nahlas: jde o vnitřní kritiku, kdy často negativními slovy promlouváme k sobě samým. A to je jen zlomek všeho zla vyjadřovaného slovy.

„V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.“ (Př 18,21)

Co bychom tedy měli dělat pro to, aby se jazyk stal zbraní přinášející život, a ne smrt, přinášející povzbuzení, a ne ubíjení?

Na prvním místě kultivujte svou schopnost používat slovo – především skrze čtení Božího slova, které „… pochází z Božího Ducha a má moc nás připravit ke každému dobrému činu.“ (2Tm 3,16–17) Jedna z věcí, které apoštol Pavel oceňoval na svém mladším spolupracovníkovi Timoteovi, byla skutečnost, že „…od dětství znal svatá Písma.“ (v. 15)

Pokud trávíte více času na internetu a často používáte sociální sítě, snažte se to vyvážit čtením dobrých knih. Pamatujme, že vše, co do sebe vpouštíme, nás nějakým způsobem ovlivňuje a formuje.

Kultivujte svůj jazyk s ohledem na Jakubovo varování: jeden pramen nemůže vydávat současně sladkou i hořkou vodu (Jk 3,11). Snažme se, aby naše mluva odrážela hodnoty, které vyznáváme.

Přemáhejme negativismus dnešní doby slovy vyjadřujícími vděčnost, naději, víru, optimismus (já vím, že to není snadné tváří v tvář tomu, čeho jsme dnes svědky).

Oceňujme v lidech to dobré a dejme jim to vědět.

Kéž Vás Bůh milosti zmocní ke každému dobrému skutku!

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno pátek, 02 listopad 2018 08:43
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.