Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

K čemu potřebujeme Starý zákon?

„Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Dt 4,5–7)

Drazí čtenáři,

již nějakou dobu si všímám určité diskuze na téma potřeby Starého zákona. Tato diskuze má dva základní rozměry: jeden je spíše etický a zpravidla se projevuje větou: „To je ale Starý zákon“, popřípadě „My nejsme pod zákonem!“ Tato věta bývá vyřčena v okamžiku, kdy požadavky křesťanské víry překročí hranice milosti a po člověku se něco závazného požaduje. Křesťanství v tomto pohledu představuje pouze lásku a jediným měřítkem správnosti je osobní vedení Duchem svatým, do kterého druzí lidé nesmí mluvit. Druhý rozměr je více teologický a klade důraz na naprostou dostatečnost Nového zákona. Vše, co potřebujeme ke spáse a novému životu, je obsaženo v druhé části Bible. Nač se obtěžovat texty, které měly svůj význam jen pro historický Izrael?

Mohl by se přidat ještě třetí důvod, praktický. Lidé dnešní doby neradi čtou, a proto čím tenčí Bible, tím lépe. Představa, že bych měl pořád dokola číst knihu o více než tisíci stranách, není pro každého lákavá. Normou pro současné sdělení se stává krátké video na sociálních sítích – pokud mne v prvních několika vteřinách nezaujme, přestanu jej sledovat. Studium Bible ovšem vyžaduje značnou časovou investici a čtenář se musí vyzbrojit značnou dávkou vytrvalosti.

Než se pokusím obhájit důležitost první části Bible, podíváme se na něco zdánlivě jiného. Každá civilizace, která kdy pobývala na tváři Země, měla nějaký svůj mýtus. Toto slovo je řeckého původu a znamenalo vyprávění o dávné minulosti. Mýty se týkaly bohů a pomáhaly lidem pochopit celistvost světa. Dávaly odpovědi na základní otázky smyslu existence, vysvětlovaly původ vesmíru a pomáhaly k rozhodování v důležitých životních otázkách. Některé mytologie byly více propracované, jiné primitivní. Role mýtu ale spočívala hlavně v tom, že držela společnost jaksi pohromadě, mýtus definoval její nejzákladnější rysy.

Biblický příběh má stejnou roli jako mýtus, na rozdíl od pohanských mýtů však považujeme Boží slovo za historicky pravdivé. Aniž si to vždy uvědomujeme, příběh Starého (a samozřejmě i Nového) zákona utvářel celou tzv. západní civilizaci. (Ve skutečnosti to nebylo jen Písmo, které mělo vliv na utváření společnosti, ale byla to i řecká filozofie a její mytologie). Platí tedy, že každá funkční společnost potřebuje mít smysluplný mýtus. Pokud tím mýtem nebude biblický příběh, stane se jím něco jiného. A jiný mýtus s sebou přinese i jiné hodnoty. Jiné hodnoty přinesou jiné zákony a jiné zákony zase jiné normy chování.

Podívejme se nyní na některé důležité prvky biblického příběhu. Písmo začíná popisem stvoření světa. Již v tomto vyprávění nalezneme některé důležité prvky charakterizující západní myšlení. Za prvé, dějiny mají počátek i konec. Směřují odněkud někam. Mnoho pohanských mýtů má jiné vnímání času, totiž více cyklické. Čas je dán střídáním ročních období, a tak tyto mýty často neřeší, co bylo na počátku a co bude na konci. Aby se společnost chovala zodpovědně sama k sobě i k okolnímu světu, k tomu je vhodnější biblické pojetí času, které je lineární.

Stvoření člověka v sobě rovněž nese důležité poselství. Nemusíme se pouštět do diskuzí o pravdivosti příběhu o Adamovi a Evě (osobně mu věřím), podívejme se jen na praktické důsledky. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. To mu dává důstojnost a hodnotu. Židé na rozdíl od ostatních národů nepraktikovali lidské oběti, protože si vážili každého života. První projevy, s nimiž se setkáme krátce poté, co společnost tento mýtus opustí a přestane mu věřit, jsou zřejmé. Uzákonění eutanazie, tolerance potratů – to jsou jen některé příklady.

Stvoření člověka k Božímu obrazu v sobě rovněž nese myšlenku, že lidé jsou si rovni. Židovské společenství nedělilo lidi na kasty, jako třeba hinduismus. Byla stanovena jasná pravidla pro zacházení s otroky (starověký svět byl otrokářskou společností, avšak Mojžíšův zákon představoval pro otroky zaručená práva a jistoty. Myšlenka zrušení otroctví v západní společnosti vycházela právě z hodnot rovnosti všech lidí.

Rovnost všech lidí zahrnuje i rovnost muže a ženy – opět je to myšlenka Bible. Forma manželství – jeden muž, jedna žena – má původ v knize Genesis. V počátcích hnutí emancipace žen, dříve než jej převzaly militantní feministky, stáli křesťané. Hnutí za volební právo žen má počátky v polovině 19. století ve Spojených státech. Myšlenka, která za tím stála, byla biblická: muži a ženy jsou si rovni.

Bůh stvořil svět a člověka ustanovil jako správce. Myšlenka, že by člověk měl moudře spravovat Zemi, je rovněž biblická. Možná to jako letniční křesťané neradi slyšíme, ale takzvaná ekoteologie má kořeny v Bibli. Nemluvím zde o žádném extrémismu, jak to vídáme u některých ekologicky zaměřených organizací, základem je respekt k přírodě jakožto Božímu stvoření a udržitelný rozvoj, který bere ohled na dopady na životní prostředí. K tomu jsme my lidé povoláni.

Dalo by se dále pokračovat, chtěl jsem pouze stručně ukázat na to, že mnohé z toho, co v naší společnosti považujeme za samozřejmost, má své kořeny v Písmu. V okamžiku, kdy se společnost začne zříkat biblického dědictví, současně otevírá dveře jiným ideologiím.

Hlavním a nepřehlédnutelným poselstvím Bible je zaslíbení Mesiáše. Biblický příběh nepovažuje současný svět za bezchybný. Je poznamenán hříchem a všechno zlé, s čím se setkáváme, má svůj původ v tomto hříchu. Nicméně od počátku Bible čteme o tom, že jednou přijde někdo, kdo tyto věci napraví. Říká se tomu dějiny spásy. Mají své jednotlivé etapy, které jednoho dne vyvrcholí opětovným návratem Ježíše Krista jako krále.

To, co považuji za důležité zdůraznit, je konzistence tohoto zaslíbení v průběhu celé Bible. Starý zákon představuje velké množství různých menších i větších příběhů, odboček, rozličných literárních útvarů z pera několika desítek autorů. To vše bylo sepsáno v průběhu mnoha století. Všude, doslova v každé biblické knize, nalezneme proroctví, obrazy či typologii onoho Mesiáše, kterého svět čekal.

Franta, Toník nebo Anežka možná ke své víře Starý zákon nepotřebují. Ale civilizace, která jej přestane číst a věřit mu, dříve nebo později zanikne. Čtěme jej, prosím.

Martin Moldan, biskup

Naposledy změněno pondělí, 02 prosinec 2019 14:07
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.