Zde si uvědomme, že se jednalo o skupinu dvanácti lidí. Termín „učedníci“, kterým je Písmo označuje, nám říká, že se jednalo o morální, zbožné, vysoce motivované jedince, kteří měli ohledně svého života jasno. Čeho si Pavel všiml, že jim položil tuto otázku? Nabízí se několik možností:

Pavel mohl mít duchovní rozeznání. Duch svatý mu položil tuto otázku na srdce a Pavel jednal pod prorockým vnuknutím. Dar rozeznání duchů je jeden z darů v seznamu uvedeném v prvním listu do Korintu a tato situace se přímo nabízí, aby byl použit. Vždyť kdo jiný než apoštol by to měl poznat a kdy jindy, než když přijde do kontaktu se skupinou nějakých neznámých učedníků.

Pavlova otázka mohla ovšem vycházet z běžného pozorování, v tomto shromáždění mu prostě chyběly běžné projevy, které byl zvyklý vídat v jiných křesťanských sborech. Bohoslužby prvních křesťanů bývaly velmi dynamické, zapojovala se řada lidí, projevovala se radost a nadšení, byly používány duchovní dary. Toto vše zde mohlo chybět. Na jednom místě sedělo dvanáct zbožných mužů a vážným hlasem se bavili o Božím království.

Mohl to dále poznat podle obsahu rozhovoru. Pavel možná pečlivě naslouchal jejich vyučování a vypozoroval, že nejde o plné evangelium. Některé prvky a věroučné důrazy zde chyběly.

Zcela nejpravděpodobněji se mi jeví, že šlo o kombinaci všeho výše uvedeného. Duchovní rozeznání může být pouhým závěrečným verdiktem postaveným na osobním pozorování a naslouchání.

Daleko nejdůležitější ze všeho ale pro mne je zjištění, že Duch svatý se projevuje. „Banální zjištění,“ může někdo namítnout. „Samozřejmě že se projevuje, jak jinak by to mělo být?“ Mně to tak banální nepřipadá. Pavel přijde ke skupině učedníků, nevíme, kolik času s nimi trávil – možná chvíli, maximálně pár hodin – a nenalezl žádné známky působení Ducha. Když přijde do shromáždění křesťanů nový host, neměl by zůstat na pochybách, že tam působí Duch svatý. To je praktický závěr tohoto krátkého příběhu.

Jednou ze základních vlastností Ducha svatého je, že se chce projevovat skrze člověka:

„Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘“ (L 4,16–19)

Všimněte si opakující se spojky abych. Duch Hospodinův, který Ježíše pomazal, má konkrétní poslání: přinést chudým radostnou zvěst, vyhlásit zajatcům propuštění, slepým navrátit zrak a tak dále. Jednoduše řečeno, stejně jako Ježíš, i my jsme přijali Ducha svatého, abychom něco dělali. Duch se chce projevit, vede každého ke konkrétní činnosti.

Jako nově obrácený křesťan jsem musel trávit dva roky na vojně. Neměl jsem žádný kurz osobní evangelizace ani používání duchovních darů. Neměl jsem rovněž pražádné ambice jakkoli vynikat, upozorňovat na sebe či vyvolávat jakékoli problémy. Přes to všechno jsem cítil, že Duch svatý si přeje, abych jako křesťan nemlčel, ale mluvil. A tak, v podmínkách reálného socialismu zostřeného vojenským režimem, jsem na sebe upozorňoval a vyvolával problémy, aniž bych si to sám přál. Přesto jsem se cítil šťastný.

Nacházíme se v době, kdy se křesťané nemohou scházet. Nemyslím si, že toto omezení platí pro Ducha svatého. On není omezen. Chce se projevovat. Je to jeho vlastnost. Církev nesmí spát ani v době karantény. To, že se nesmíme prozatím scházet, nás neopravňuje k tomu, abychom duchovně polevili. Možná někteří z nás čas využijí k většímu osobnímu odpočinku (což je zcela regulérní), zatímco pro jiné to může znamenat pracovní nasazení mnohem větší než obvykle. Nacházíme se v různých životních a pracovních situacích. Nesmíme si ale myslet, že jako křesťané máme dovolenou.

Když byl Pavel ve vězení, psal dopisy. Dokonce ty nejradostnější. Modlil se. Pokud to šlo, přijímal návštěvy. Pavel byl spoután, ale Duch svatý nikoli. To je něco, co si musíme zejména v této době jasně uvědomit. Hledejme tedy nové možnosti, jak můžeme sloužit Pánu, jak být užiteční druhým lidem.