Úvodní verš velmi stručně, a přitom jasně ukazuje, oč tu běží. Ježíš na prvním místě vyvolil učedníky, aby byli s ním. Nešlo o žádný online kurz ani samostudium. Důraz nebyl položen ani na vyučování či kázání. Nejdůležitější bylo, že učedníci byli s Ježíšem. Jen tak si mohli všimnout, kdy byl smutný, kdy se rozradostnil, kdy byl unaven, kdy se rozhorlil v Duchu. Sledovali jeho vztah k zástupům i jednotlivcům. V soukromí mu kladli otázky. Řešili problémy, jako například co a kde budou jíst, z čeho zaplatí daně nebo jak se chovat na lodi v bouři. Všechno se jim později hodilo. Základem vyučování byl tedy čas trávený v blízkosti Ježíše.
Zároveň je ve verši ukázáno, že toto vyučování a duchovní formování mělo jeden cíl: učedníci měli jít kázat, a to v přemáhající moci Ducha svatého. Tento model je nadčasový, platí stále. Bůh má plán pro naše životy, který začíná tím, že se učíme být s ním. Formuje nás pro konkrétní záměr, ale ať už budeme v životě dělat cokoli, musí to vycházet z přebývání v Boží přítomnosti. To se musíme naučit.
Napadlo vás někdy, proč různí problematičtí lidé, jako například prostitutky a celníci, rádi přebývali s Ježíšem? Na to je jednoduchá odpověď: bylo jim s ním dobře. Kdyby tento čas zahrnoval moralizování, kárání a napomínání, tak by jej nevyhledávali. Nevíme přesně, o čem se bavili, ale víme, že je uměl oslovit. Samozřejmě si to nesmíme idealizovat – ne každý celník a ne každá prostitutka Ježíše vyhledávali. A také je jasné, že Ježíš měl na lidi nároky a požadavky. Jen to podával jinak, než bylo v tehdejší době zvykem.
Pokud by se nám podařilo atmosféru těchto setkání přenést do našich bohoslužeb, lidé by nás sami vyhledávali. Neměli bychom nouzi o návštěvy z různých vrstev naší společnosti, včetně těch nejnižších. Pokud se tak neděje, znamená to, že jim nemáme co nabídnout. Musíme sami nejprve hledat Boží přítomnost. Lidé sami poznají, zda je Bůh s námi.
„Být s ním“ – je odvěký Boží plán. Zdá se, že v Bibli skoro o nic jiného nejde. Od okamžiku, co byli Adam s Evou vyhnáni z ráje, hledá Bůh cestu k tomu, aby byl opět se svým lidem. Na mnoha příbězích Starého zákona to můžeme vidět: veškeré smlouvy, nařízení o obětech a očišťování, bohoslužebné předpisy a zákony měly sloužit k tomu, aby Bůh byl se svým lidem. Když lidé tato nařízení porušovali, Bůh se od nich vzdaloval.
Starý zákon měl za cíl prokázat, že přes veškerou Boží iniciativu člověk není ve své síle schopen trvale žít v Boží blízkosti. Dříve nebo později lidé vždy něco pokazili. Proto Bůh připravuje příchod Spasitele, který by tuto lidskou slabost překlenul a zajistil lidem trvalé přebývání se sebou samým. Jedno z jmen tohoto Spasitele zní Immanuel – „Bůh s námi.“ Ježíš tedy přišel proto, aby Bůh a člověk mohli být opět spolu. Z tohoto úhlu pohledu slova „Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním…“ získávají nový, symbolický význam. Nejde jen o formu vyučování, ale o prožitek Boží přítomnosti, který měli apoštolové dále zprostředkovávat ostatním lidem. To je cíl evangelia.
Navzdory Ježíšovu jasnému vyučování lidé neustále projevovali talent, jak od cíle – setrvání v Boží přítomnosti – poodejít jiným směrem. Nejznámějším příkladem je příběh o Martě a Marii.
Tyto dvě sestry bydlely spolu se svým bratrem Lazarem v Betánii, malé vesnici nedaleko Jeruzaléma. Ježíš je během svých cest rád navštěvoval. Ačkoli nepatřili mezi nejbližší učedníky, měli dobré vztahy – Ježíše milovali a On miloval je.
Jednoho dne je opět navštívil. Zatímco Marie si sedla co nejblíže k němu, Marta měla plné ruce práce, aby je všechny obsloužila. Která z těchto dvou sester se zachovala správně? Ač se to zdá neuvěřitelné, Ježíš dal za pravdu Marii.
Tady musíme něco pochopit: pohostinnost je důležitá. Jako taková je vyjádřením lásky k Bohu a představuje požadavek jak Starého, tak i Nového zákona. Marta nedělala nic špatně. Avšak v tuto chvíli šlo o mnohem víc: přišel ten, jehož jméno je „Bůh s námi“. Zatímco mladší sestra si tuto chvíli užívá, starší pobíhá po domě nervózně sem a tam, vaří, uklízí, a přitom všem se na svou sestru zlobí. To ukazuje na nepochopení situace. Znovu si připomeňme, že služba začíná přebýváním v Boží přítomnosti. Ježíš sestrám prokázal milost tím, že přišel do jejich příbytku, ale postoj Marty byl jiný: „Já prokazuji službu vám, protože se o vás starám.“ V danou chvíli nepochopila, o co jde. Ale buďme bez obav, Ježíš ji přesto miloval.
Pamatujme tedy, že jsme v první řade povoláni, abychom byli s ním. Teprve když jsme plni jeho lásky, můžeme jít a něco dělat. V opačném případě bude naše služba plná nervozity a podrážděnosti, jako tomu bylo v případě Marty.
Kéž jsou naše životy, rodiny i sbory místy Božího přebývání!
Martin Moldan, biskup