A protože si nepamatuji, co všechno už jsem na sebe řekl, obávám se, abych nedopadl podobně jako onen tatínek ve vtipu. Alespoň má žena mi častokrát, když něco ze svého brožovaného života vyprávím, zcela vážně říká: „Ale tohle já si tedy nepamatuji... A tohle určitě nebylo tak, jak to vyprávíš..."

Vyprávět něco o sobě, a ještě k tomu výstižně, to není zrovna snadný úkol. Můj otec, rodilý Brňák, se služebně jako voják z povolání dostal do Čech, kde se oženil, a já se narodil v České Lípě. Pak následovalo stěhování do Přerova na Moravě, kde jsem prožil jedenáct krásných let. Bydleli jsme tenkrát na zcela nově postaveném sídlišti (psal se rok 1956) u silnice vedoucí směrem na Želátovice.

Po jedenácti letech tu bylo další stěhování za otcovou prací, tentokrát do Lysé nad Labem. Říká se, že člověk je doma tam, na co vzpomíná, a protože dodnes vzpomínám na dětská léta v Přerově, tak se hrdě hlásím k Moravě (tzv. moravské sajtně), i když akcent už mám ryze český. V Čechách, jmenovitě v Lysé, už jsem zakotvil natrvalo jako tzv. „naplavenina." Ale na Přerov stále vzpomínám a už několikrát jsem si říkal, že bych se tam rád podíval, jenže mi to pořád nějak nevychází, i když nedávno jsem ve své tužbě zaznamenal body k dobru. Byl jsem tam chvíli na nádraží.

Ale abych pokračoval, ve dvaaosmdesátém jsem se oženil, v osmaosmdesátém jsem uvěřil, v devadesátém jsem začal vést stanici, v čtyřiadevadesátém jsem byl povolán jako první pastor nově vzniklého sboru v Lysé, a tím jsem dodnes.

Kdysi jsi mi pověděl, jak ses z aktivního člena českého undergroundu stal Božím služebníkem. Mohl bys to trochu popsat?

Otázka toho, jak jsem uvěřil, není na odbytí jednou, dvěma větami. Kdysi jsem napsal do ŽvK své svědectví a myslím, že se ještě někde v některém ze starších čísel dá najít.

Jen tolik chci říci, že dnes při pohledu zpět děkuji Bohu za to, že se mnou měl tenkrát tolik trpělivosti. A děkuji, že ji má dodnes, musím se přiznat, že já bych ji sám se sebou neměl.

Máš poměrně široký záběr služby. V jaké oblasti vnímáš nejsilněji Boží povolání? Je to pastorace, duchovní boj nebo něco úplně jiného?

Nevím, co myslíš výrazem „široký záběr", ale v čem se jako pastor sboru necítím moc silně, je vyučování. Učitel tedy nejsem určitě. Co tedy jsem? Asi to bude znít trochu zvláštně od člověka, který za starého života neměl lidi moc rád, ale nejlépe se cítím mezi ovečkami, které mi Bůh svěřil. Tam, uprostřed nich, mezi nimi, je mi dobře a zatím bych to s ničím neměnil. Bůh mi dal perfektní sbor, mám ho rád a v něm mi dal lidi, na které mohu být hrdý. Je to právě to, o čem apoštol Pavel mluví ve Filipským 2,16, když říká: Držte se Božího slova, abych se vámi mohl chlubit v den Kristův. Ve sboru je mnoho lidí se srdcem pomocníků a já jsem za každého z nich Bohu vděčný.

Duchovní boj, který zmiňuješ... Tady musím říci, že jsem tak trochu na rozpacích. Jako nevěřící jsem se setkal s mocí temna, jako křesťan jsem také prožil několikrát „něco zvláštního". Na jedné z našich konferencí jsem byl bratrem biskupem povolán, abych v této věci sloužil jako poradce pro ty, kteří přijdou, ale že bych se v tom nějak vyžíval, to ne. Vzpomínám na dobu, kdy jsme jako křesťané začínali a svazovali ve svatém nadšení kde co a kde koho, vymítali jak na běžícím páse.... Dnes si říkám, jak je Bůh dobrý a jak moc nás tehdy musel ochraňovat. Ne, nejlépe je mi mezi ovečkami.

Další otázku mám ohledně Východočeské oblasti. Mohl bys zopakovat, které sbory sem patří a nějak nám je přiblížit?

Tak je tu sbor v Českých Budějovicích, který vede Petr Škopek. Druhým pastorem je Pavel Tůma. To je nejvzdálenější sbor v oblasti, a pokud bych chtěl jet do sboru v ČB a pak do jeho stanice, asi bych najel kolem 300 km jen na cestu tam.

Možná proto, že je tak daleko (nejvíc milujeme ty bratry a sestry, které vidíme jednou za čas a kteří nemají tolik příležitostí pošlapat nám kuří oka), mám tento sbor i jeho pastora rád. Sbor má dvě stanice, jednu ve Vyšším Brodě a druhou v Nýrsku. A obě si vedou zdatně.

Další sbor, druhý co do vzdálenosti, je v Hlinsku pod vedením Jirky Malého. Jako druhý pastor je tu Tomáš Řehák, který současně pořádá přednášky ACETu. Tento sbor měl stanici v Poličce, ale dnes už je z ní samostatný sbor. Co říci k tomuto sboru? Mám tam přátele a spolupracovníky z letních táborů, které náš sbor pořádal. Vdala se mi tam jedna sestra ze sboru... Pastor Jirka Malý není vůbec malý, ale narostl dost do výšky, dokonce do takové, že je to jeden z mála lidí v církvi, se kterým si můžeme podívat z očí do očí, aniž by on musel zaklánět hlavu či já se dívat dolů.

Další sbor, třetí co do vzdálenosti, je v Čáslavi, kde je prvním pastorem Mirek Kliment a druhým pastorem Pavel Vavřička. Tento sbor má svou práci rozjetou nejen v Čáslavi, ale i ve Veselí nad Lužnicí, kde bydlí Pavel Dolejší s manželkou, kteří nejenže tam tvoří nové knihy, ale také misijně pracují. Mirka vidím jako svého pomocníka pro práci v oblasti.

Dalším sborem je Kutná Hora. Prvním pastorem je tam v současnosti bratr biskup a druhým pastorem Mirek Papež. Mám někde starou statistiku z let 89-90, kdy byl tento sbor největším sborem naší církve, nebo se k největším počítal. V minulých několika letech si prošel dost těžkým obdobím a nevypadalo to tam moc dobře. Dnes je situace stabilizovaná a sbor zvedá hlavu a rozpíná křídla jako orel před startem.

Začali sem přicházet noví lidé a Mirek jako druhý pastor měl to potěšení pokřtít nové členy sboru. Mají rozjetou práci v Uhlířských Janovicích, pořádají akce v Kutné Hoře, zřídili ve sborovém domě pobočku prodejny našeho nakladatelství, která se má „k světu". Myslím že tento sbor dostal od Pána šanci a že se jí chytil. Kéž ji nepustí a drží se jí dál.

Sbor v Kolíně. Prvním pastorem je tu František Flek a druhým pastorem Michal Beran. Zde také nebyla situace ani trochu jednoduchá. I tento sbor procházel po řadu let těžkými chvílemi. Díky Bohu, že i zde se situace stabilizovala a Boží lid se rozjíždí. František má nově rozdělanou práci v Nymburce, kde mu vzniká skupinka, svou službou míří do Poděbrad, kde kdysi skupinka fungovala. Sbor má svou stanici v Trutnově, která k Františkově a Michalově radosti dobře běží a Michal teď pracuje jako misionář v Praze. Od Pána má poněkud zvláštní zaměření, a to jít k ovcím, které jsou bez pastýře. Není to služba jednoduchá, ale vidím, že k ní Michal dostal pomazání a že mu Bůh tyto ztracené ovečky posílá do cesty. Myslím si, že sbor v Kolíně dělá našemu Pánu radost.

A jaký je tvůj domovský sbor v Lysé?

Je posledním sborem z oblasti, který jsem ještě nezmiňoval. O prvním pastorovi netřeba mluvit a druhým pastorem je tu Petr Kmet, jehož mnozí křesťané po celé církvi znají jako bývalého „vousatého řidiče" bratra biskupa.

Sbor má dvě stanice, v Milovicích a v Čelákovicích, kde situace není vůbec jednoduchá. V Čelákovicích je totiž centrum svědků Jehovových pro celou naši oblast kolem Čelákovic, Brandýsa, Lysé, Nymburka.

V současné době se v našem městě, a nejen v Lysé, potýkáme s nezájmem o evangelium a hledáme způsob, jak lidi v našem okolí oslovit. Do povědomí lidí jsme se už dostali mimo jiné i tím, že již léta pořádáme dětské tábory a tábory mládeže, kde nám Bůh žehná. V Milovicích máme dobře rozběhnutou práci v tzv. křesťanském Klubu Dobré zprávy, který se v současnosti pokoušíme spustit i v Lysé. Chceme jej zaměřit trochu sportovně, budeme dělat tzv. „skorelauf", což je určitá obdoba orientačního běhu.

No, a abych nezapomněl, pak je v naší oblasti ještě jedna nepřehlédnutelná věc a tou je VOŠMT, biblická škola naší církve vedená bratrem ředitelem Milanem Bubanem. Sbor v Lysé se snaží podle svých sil být škole ku pomoci a to, zda se nám daří, musí posoudit spíše vedení školy a studenti. Myslím, že VOŠMT z mé strany nepotřebuje další propagaci.

Jak sbor nese skutečnost, že jsi zároveň pastorem sboru a seniorem oblasti?

Když jsem do práce v seniorátu jako zástupce seniora vstupoval, řekl bratr biskup, že sbor ponese větší zátěž. Teď zjišťujeme, že je to pravda. Jak se čím dál víc zapojuji pracovně v oblasti, tím méně času mám na to být mezi svěřenými ovečkami. Zatím to nesou statečně. (Možná, že si ode mne rády odpočinou.)

Co očekáváš, že Bůh v příštích letech ve Východočeské oblasti učiní?

Modlíme se za to, aby se sbory rozrostly a vznikaly další. Aby oblast duchovně rostla. Říkalo se o nás, že jsme tou nejhorší oblastí církve. Asi to byla pravda, i když bych tady nechtěl posuzovat oblasti v tom, která je nejlepší a která horší a která nejhorší.

Vidím, že se v současnosti situace v mnohém zlepšila, hlavně v oblasti vztahů a vzájemného přijímání. Letos jedeme v rámci Oblastní rady na druhý společný výjezd s manželkami do Jižních Čech. I to samotné už o něčem vypovídá. Modlíme se za to, aby v oblasti Jižních Čech dal Pán milost a mohla tam vzniknou Jihočeská oblast. Vzdálenost je přece jen dost velká.

Máš nějaký názor na to, jak Evropská unie ovlivní českou společnost a církev u nás?

To je problém, já jsem proti EU. Spousta mých nevěřících známých byla volit pro vstup s toužebným přáním, aby se jejich děti měly lépe. To, že tomu tak není a nebude, nechtěli slyšet. Vždyť Bible jasně říká, že je to příprava na nástup vlády satana. Dokud nebudou jednotlivé země sjednoceny pod jednotnou vládou, ať se již jmenuje jakkoli, nemůže přijít jeho chvíle. Četl jsem nedávno v jednom populárně vědeckém časopise, že do roku 2010 budou lidé v zájmu bezpečnosti před terorismem očipováni. Jak je vidět, všechno to směřuje k jednomu cíli, a tím je uchopit neomezenou moc a vládu. To bez sjednocené Evropy nepůjde.

Mám známého, který je nějakým poradcem poradce pro věci EU, a ten nám jednou v rozhovoru řekl, že se jako církev „máme na co těšit", pokud projde to, co se v tajnosti peče. Na druhou stranu si z toho nějak zvlášť hlavu nedělám. Jsem přesvědčen, že se Bohu, kterému věřím, nic z rukou nevymklo. Věřím, že půjdu k němu domů, i kdyby přišel už zítra.

V čem vidíš silné stránky Apoštolské církve a kde bychom měli přidat?

To je fakt otázka přímo na tělo. Silné a slabé stránky Apoštolské církve. Žádná církev není dokonalá a není dokonalá ani církev naše. Jsem v ní proto, že je mi v ní dobře, že se mi v ní dobře žije a pracuje. Samozřejmě je mnoho věcí, na které by šlo poukázat, a pořád je a pořád bude co zlepšovat. Člověk má takovou náturu, a křesťané nejsou výjimkou, že mají tendenci víc kritizovat než pochválit, co je dobré. Je to jako u dětí v určitém věku v rodině. Všude doma u kamarádů je to perfektní, tam by se to žilo. Ale doma, tam není dobrého nic, tam je to hrozné. Nic nesmím, všechno musím, žádná svoboda...

Řekl jsem, že nejsem výjimkou. Co mne velmi znepokojuje, je to, co se ukázalo na celocírkevní konferenci v Nymburce. A vidím, že už to také nese své nedobré ovoce.

O co bych velmi stál, je to, aby skončily ty nekonečné rozbroje, co kdo a jak vidí, kdo koho přijímá a nepřijímá. (Je pro mne hrozné, když na vlastní uši slyším: „Tak to já tohoto bratra jako hlavního neberu, protože pro mne je hlavním tento bratr.) Kéž by místo všech těch třenic a dohadů, různic a vyhlašování častokrát se táhnoucích z dávné minulosti, nastoupilo ono biblické: Můj bratr v Kristu je mnohem důležitější než já. Přál bych si, aby mezi námi, dělníky na Boží vinici, byla vzájemná úcta a láska, a abychom po ní byli poznáni jako Kristovi učedníci. Abychom byli pokorou, vzájemným přístupem a láskou vzorem ovcím, které nás pečlivě sledují a napodobují. Kéž bychom stejně jako apoštol Pavel mohli říci: Ze mne si berte vzor a dělejte to, co dělám já.

Určitě se ti stává, že Pána Ježíše poznáváš z nových a nových pohledů. Je něco z poslední doby, o co by ses mohl podělit?

Nevím, že bych mohl mluvit o nějakém zvláštním vedení Bohem. Pro mne je zvláštní a neobvyklé už to, že si mne Bůh před deseti lety vyvolil a povolal jako pastora sboru. Stále znovu a znovu mne udivuje jeho trpělivost, kterou se mnou pořád má.

Nechápu, proč si mne, právě mne, volá jako seniora do oblasti. (Zatím jsem zastupujícím seniorem). Já bych si sám sebe určitě nevybral.

Přesto mám jednu zkušenost jeho obdivuhodného jednání. Oblast byla v totálním rozkladu, jako pastoři jsme nikdo nikoho k životu nepotřebovali. Michal Beran, tehdy senior, od nás, a jmenovitě ode mne, mnoho zkusil.

Když to v oblasti krachlo a Michal to vzdal, promluvil ke mně Bůh a řekl mi, že mi dává oblast, abych ji dal dohromady. Byl jsem zarputilý odpůrce oblasti a nechtěl jsem s ní mít nic společného. Byl to Bůh, kdo mi řekl, že oblasti nejsou výmyslem žádného člověka v církvi, ale jeho samotného. Tehdy jsem prožil šok. Zjištění, že se peru se samotným Bohem, bylo dost hrozné. Tehdy jsem před Bohem padl na zem a prosil o odpuštění. A Bůh znovu řekl, že mi dává oblast, abych ji pro něj vedl. Tehdy jsem Pánu řekl: Ano Pane, ale já se nikam tlačit nebudu, já se nikam prosazovat nebudu. Pane, mám takové tři věci, které mi leží na srdci:

Do služby v oblasti mne povolá samotná církev, aniž bych cokoli já pro to udělal.

Mám strach z reakce svých bratrů pastorů, mám strach z toho, že mne nepřijmou.

Dáš mi vizi pro oblast.

Neuplynuly dva měsíce a zazvonil telefon. Na jeho druhém konci byl bratr biskup a velice opatrně mi sdělil, že by byl rád, kdybych přijel do Kolína. Hned jsem věděl, o co jde. Bratr biskup chodil kolem problému zdaleka a zeširoka. Evidentně i on měl obavu z mé reakce. Když už jsem se nemohl zdržet úsměvu, řekl jsem: „Mluv rovnou bratře, Bůh se mnou mluvil." Bratr biskup si viditelně oddechl a sdělil mi, že k němu Pán mluvil a že bych měl být seniorem v oblasti.

Po nějaké době mi také bratr biskup sdělil, že na radě církve projednali můj statut zástupce seniora Východočeské oblasti a že to bylo jednání, kde se Bůh oslavil v jednotě bratrů, kteří bez námitek řekli ano, a že tato jednota vůbec není samozřejmostí.

Druhý bod byl jednou z úžasných věcí, které Bůh udělal. Bratr biskup svolal pastory do Kolína a řekl jim, co jsme on a já prožili ve věci oblasti. Podotýkám, že do té doby jsme nikdo oblast, a seniora zvlášť, k životu nepotřebovali. Pak mi postupně volali všichni bratři pastoři z oblasti a jeden po druhém mi sdělili, že mne jako seniora přijímají a že za mnou chtějí stát. A když mi to řekl i bratr, kterého jsem se bál nejvíc, jen jsem zvedl oči k nebi a vzdal Bohu dík.

A věřte mi, nebyla to tehdy slova vypuštěná jen tak. Tito bratři jako by prošli proměnou ve svém myšlení a já jsem poznal, že na nich Bůh ve věci oblasti pracoval jako na mně. Bratři pastoři za mnou opravdu stáli a dodnes stojí a Bůh se oslavuje.

I vizi pro oblast mi Bůh dal. Budovat vztahy nejprve mezi pastory a pak mezi sbory. Přišel jsem s ní tenkrát za bratrem biskupem a ten řekl, že to je opravdová Boží vize.

To poslední, ačkoliv osobně jsem pro to nic neudělal nebo si nejsem vědom, že bych něco výjimečného udělal: Bůh mocně jedná. Ne já, ale Bůh, který to vše udělal, tuto vizi také naplňuje. Já jen stojím a s otevřenou pusou zírám, co se to děje.

A to je to, co mne naplňuje údivem. Předtím jsem nebyl nějak schopen a ani moc ochoten podívat se dál než ke dveřím vlastního sboru. Se službou v oblasti mi Pán dal pohled nový. A že to není vždy k jásání, že není vždy povzbuzující, to je fakt, ale to už by bylo z jiného soudku.

Máš na srdci nějakou potřebu, za kterou by se mohli modlit čtenáři ŽvK?

Myslím, že všichni čtenáři ŽvK mají své modlitební kalendáříky obsazené do poslední řádky. Ale pokud by se přesto chtěli modlit a nějaká ta skulinka by se tam někde našla - modlete se za své pastory. A nejen za ty své pastory. Vyberte si pastora, kterého znáte dobře, nebo toho, kterého vůbec neznáte, třeba jen od vidění. Pastoři vaše modlitby potřebují. Moc je potřebují, víc, než si kdo umí představit. Teprve teď vidím všechny ty tlaky, které na ně jdou, pokušení jimiž jsou vystavováni, protivenství, jimž čelí. Někdy je to tak nenápadné a zdánlivě nevinné. V poslední době je dost pastorů, kteří se kymácejí, protože jsou bez podpory svých lidí, někteří i padli. Modlete se za pastory, oni to potřebují a také si to zaslouží.

A druhou věc, kterou tak mám na srdci. Modlitba je krásný a mocný nástroj, ale bez skutku nenese ovoce. Vlídný úsměv, milé povzbuzují slovo, kouzelné slovíčko děkuji, bratře pastore, poklepání po rameni, natažená ruka ku pomoci, to je to, co vaši modlitbu učiní dokonalou. Až se tedy za pastora budete modlit, nezapomeňte mu také říci, že ho máte rádi, že za ním stojíte a že si vážíte jeho služby. Ani nevíte, jak ho tím povzbudíte.

Moc ti děkuji za rozhovor. Nechť Pán požehná všecko dílo, o kterém jsi mluvil.

Ptal se Karel Káňa