Čím jsi byl v civilu?

Vystudoval jsem střední průmyslovou školu železniční, obor elektrická trakce. Během školy jsme mívali praxi v lokomotivním depu. Když jsem od starých strojvedoucích slyšel, kdo kolik přejel lidí a jak potom vypadají, rozhodl jsem se, že nikdy nechci být strojvedoucím. Přesto jsem po ukončení školy uzavřel pracovní smlouvu s lokomotivním depem Břeclav jako strojvedoucí a byl jsem jím patnáct let, až do roku l992. Je to zaměstnání velmi zajímavé a mnohým lidem vně železnice se zdá i hodně romantické. I když je to práce hodně psychicky, ale i tělesně - pro nepravidelnost v denním režimu - náročná, dělal jsem ji rád.

Můžeš popsat svou cestu ke službě zástupce biskupa pro evangelizaci?

Službu zástupce biskupa pro evangelizaci přede mnou vykonával br. Jan Vrzalík. Protože byl hodně vytížen prací v církvi, hledal bratr biskup za něj náhradu. Oslovil mě, zda bych rozšířil svou službu ze sboru na celou církev a stal se jeho zástupcem. Předložil jsem tuto věc Pánu a manželce a od června 1992 přijal tuto službu i jako své zaměstnání na plný úvazek.

Máš na starosti hodně oblastí, početně nejvíce ze zástupců. Jak se ti daří to všechno stíhat?

Takže nejprve k těm oblastem. Mimo to, že jsem členem RC a ÚR, což vyplývá z funkce zástupce biskupa, jsem také ředitelem Diakonie AC. Naše Diakonie je členem organizace s názvem Diakonie v ČR, sdružující diakonie dalších, převážně evangelikálních církví. Katolická charita členem není. Jako ředitel jsem členem výboru této organizace.

Dále pak jsem členem Správní rady Nehemie, národní rady Royal Rangers, národní rady Teen Challenge. Všechny tyto organizace jsou misijně zaměřené.

V jednotlivých radách jsem členem týmu a současně zprostředkovávám kontakt s RC. Je pravdou, že účastnit se jednání rad je celkem dost náročné na čas, ale také je to nárazové. Někdy mám během týdne i tři výjezdy a další týden třeba žádný. Být zástupcem biskupa je pro mě především Boží povolání a ne zaměstnání. Takže to dělám rád.

Letos jsem byl pověřen Radou církve zastupovat AC v PEM - Pentecostal European Mission (Letniční evropská misie).

Také zastupuji církev v Radě evangelikální aliance. To by se však mělo brzy změnit. Pokud to Rada EA schválí, měl by mě vystřídat br. Aleš Navrátil.

Jak konkrétně pracuješ s jednotlivými odbory? Každý z nich má skutečně široký záběr.

V rámci svého odboru se scházím několikrát za rok s vedoucími pracovníky jednotlivých služeb - Petrem Walachem, Danou Navrátilovou, Ditou Targoszovou, Lubo Hlavačkou, Staškem Bubikem a dalšími. Spolu plánujeme, modlíme se za církev, radíme, jak pomoci sborům a lidem a jak v nich získávat učedníky. Asi by se mi nepodařilo obsáhnout vše, čím se zabýváme, ale to podstatné je, že ze srdce nám všem jde o spasení lidí a zakládání nových sborů.

Ve které oblasti vidíš nejvíce slabých míst?

Řeknu to takto - mohli bychom být hodně silní ve službě dětem. Jenže je to běh na dlouhou trať, a proto se do toho mnohým nechce. Rádi vidíme výsledky ihned, ale u dětí se dostavují mnohem později, než bychom si přáli. Toto je pro sbory hodně široká oblast k evangelizaci. Je jednodušší říci, že nejsou služebníci, ale pokud to neleží na srdci vedení sboru a nebude se snažit změnit myšlení členů sboru v této věci, pak služebníky nikdy mít nebude.

Oblast Sborů bez hranic, které pod tebe spadají, je v církvi vnímána poněkud ožehavě. Jak to vnímáš sám za sebe?

Jsem nadšený, že vznikají nové sbory a že jsou lidé, kteří se dokážou odevzdat této věci. Možná proto, že svým nasazením jsou hodně vidět, působí u některých členů církve jako špatné svědomí. Myslím, že toto téma je ožehavé také kvůli názvu Církev bez hranic. Vím, že mají pro to zdůvodnění, co tím názvem vyjadřují. Pokud to však působí u ostatních členů církve dojem, že se vyčleňují z AC, pak by bylo podle mne lépe jej nepoužívat. Stojí to za zvážení, protože to působí napětí, nedůvěru a někdy hořkost. A u některých lidí mimo AC to navozuje určitou radostnou škodolibost, že u nás dochází k štěpení. Stojí však za úvahu, zda by se do práce zakládání sborů neměly dát i zbývající sbory AC s minimálně stejným nasazením, protože CBH podle statistiky rostou a ne málo.

Co považuješ ve své službě za nejtěžší?

Práci na změně smýšlení členů církve v oblasti misie a evangelizace. Od smýšlení, že na to nemám, jen bych to kazil, že ten druhý to umí lépe, k přesvědčení, že jsem pro to povolaný a Bůh mi důvěřuje, zmocní a je to mým úkolem, povoláním a výsadou. Jako těžké vidím i problémy v neochotě ke vzájemné komunikaci a vstřícnosti - Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli? (Am 3,3)

Co ti dělá naopak radost?

Když se tato změna začne prakticky projevovat ve formě zachráněných lidí pro věčný život. To není samozřejmě všechno. Radost mám, když vidím a setkávám se s nadšenými, věrnými a ochotnými služebníky. Jsem vděčný za jakoukoli i malou službu, která slouží k rozšíření Božího království a vyvýšení jména Ježíš.

V čem by tě čtenáři mohli konkrétně podepřít?

Na prvém místě modlitbou za mě a mou rodinu. Pak bych uvítal jakékoliv podnětné návrhy a iniciativy pro mou práci.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Jirka Bartík