S jedinci, kteří prožívají psychické onemocnění, trauma či bolest duše, se setkávám i v naší církvi. Zdá se, že nezáleží na „duchovnosti“. S depresí může zápasit pastor (či jeho manželka), stejně jako okrajový člen sboru. Samostatnou kategorií je mládež. Zde se jeví, jako by se s problémy tohoto typu roztrhl pytel. Budu se tomu někdy věnovat v samostatném článku.
Existence psychických onemocnění vyvolává řadu otázek. Zmiňme alespoň ty nejdůležitější:
Je psychické onemocnění nemoc, nebo jde o démonický útlak? Na toto téma se vedou nekonečné diskuse. Zastánci obou pohledů mají reálné zkušenosti, jimiž dokládají svůj postoj. Můj názor je (jakkoli si uvědomuji, že v této záležitosti nelze generalizovat), že v praxi to často bývá propojené. Zjistil jsem, že není dobré, pokud jsme ve svých soudech extrémní – buď jedno, nebo druhé. Nepřítel naší duše často využije oslabeného organismu a útočí alespoň špatnými myšlenkami. Na druhou stranu, ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl pouze „posedlý“ – vždy to bylo navázáno na nějakou nemoc nebo poruchu.
Může jít o prokletí? Někdy pozorujeme psychické onemocnění, které se v rodině projevuje ve více generacích. Opět platí, abychom byli opatrní ve svých soudech. Tak jako například cukrovka nebo vysoký tlak, i dispozice k nejrůznějším duševním nemocem se mohou dědit, aniž bychom za tím viděli prokletí.
Proč Bůh neslyší modlitby za uzdravení? V současné společnosti je psychické onemocnění stále ještě určitým stigmatem, za něž se lidé stydí. Nesou je hůře, než kdyby trpěli třeba nemocí srdce či ledvin. Věříme v zázraky, ale ne vždy se Bůh rozhodne uzdravit. Pak musíme nastavit takový režim, aby dotyčný dokázal s nemocí žít, prostě to přijmout jako fakt.
Psychologie, nebo křesťanství? Často se s tímto dilematem setkávám a považuji je za nerozumné. Je dobrá psychologie a špatná psychologie. Psychologie jako obor se vyvíjí více než sto let a zahrnuje množství názorů, autorů a přístupů. Jsem přesvědčený, že každý, kdo pracuje s lidmi, by měl o psychologii alespoň něco vědět. Na druhou stranu, psychologie se někdy stává kultem. Lidé v ní hledají úlevu od bolesti za každou cenu a některé proudy v psychologii se snaží této zakázce vyhovět. Ale totéž může platit i o křesťanství, neboť i zde jde o mnoho přístupů, teologických pohledů a praktik. Ne vše je dobré. Neexistuje tedy jednoduchá odpověď na toto dilema, je to vždy otázka hlubšího rozhovoru a hledání.
Jsem si jist, že na celé zeměkouli neexistuje lepší prostředí, ve kterém by lidé mohli nalézt pomoc, než je církev. Církev by měla být společenstvím, kde člověk nalezne přijetí, pomoc duchovní i lidskou, bezpečné prostředí, kde je mu nasloucháno a kde může být i konfrontován druhými lidmi. Nedávno zesnulý známý křesťanský poradce Larry Crabb jednou řekl, že kdyby církve fungovaly tak, jak mají, nebylo by třeba poradců. Tím samozřejmě nikdo nepopírá, že v určitých specifických situacích je potřeba intervence lékaře – specialisty.
Aniž bychom jakkoli snižovali potřebu odborníků, tedy alespoň v určitých závažných situacích, snažme se objevit zdroje, které jako církev máme:
Vyznání hříchů před druhou osobou může přinést úlevu svědomí, nestranný pohled druhé osoby zase svobodu od pocitu viny. Už Jakub 5,16 píše o vztahu mezi vyznáváním hříchů a uzdravením.
Studium Bible nám napomáhá obnovovat mysl (Ef 4,22–24). Zabývat se Božími myšlenkami znamená podmaňovat svou mysl pravdě. Je dobré toto nedělat jen sám, ale i ve skupině, neboť lidé se sklony k psychickým onemocněním jsou schopni v Bibli vidět věci, které tam zdaleka nejsou. Zdravé vyučování musí být základem každého nedělního kázání.
Společenství druhých nabízí lásku, přijetí, praktickou pomoc. To samozřejmě s sebou přináší i řadu konfliktů, u lidí psychicky nestabilních může být těch konfliktů ještě více, ale to je jiná kapitola. V každém případě platí, že člověk může být uzdraven nebo alespoň smysluplně fungovat pouze v rámci zdravých vztahů.
Služba v církvi kromě svého hlavního efektu přináší i další bonusy, jako například cvičení se v zodpovědnosti, posilování smyslu života a další, které mají vliv na duševní zdraví. Služba musí být vhodně zvolena, protože depresivní vedoucí domácí skupinky, paranoidní evangelista či prorok trpící bludnými představami nepředstavují vhodnou kombinaci.
Tímto jsem se pokusil téma duševních nemocí a poruch alespoň otevřít. Uvědomuji si, že jde o natolik obsáhlou oblast, že není možné více než se toho pouze dotknout. Pamatujme tedy, že slabí lidé budou v církvi vždy a úlohou společenství je je nést.
Martin Moldan, biskup