Lekci začnu výrokem: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi." Tento výrok neplatí jen na náš případný výběr zábavné literatury, ale plně i pro knihu knih - Bibli.

Proč má Bible tak výsadní postavení mezi ostatními písemnými památkami? Proč je nejvydávanější knihou na světě? Lze jistě uvést řadu důvodů, z nichž jsem vybral dle mého názoru ty nejdůležitější.

Můžeme začít otázkou: Proč se máme modlit? Většinou je tato otázka spojena s představou dlouhé doby strávené ne zrovna příjemným a záživným způsobem.

Proto začnu druhem modlitby, který nemusí být dlouhý a bývá příjemný i záživný zároveň.

Slyšel jsem kdysi od jednoho pastora příběh: Členka jeho sboru přestala chodit do společenství. Když ji po čase potkal, ptal se jí, proč již nechodí do sboru. Odpověděla, že se ve sboru potýkala s problémy, ale od té doby, co je sama doma s Bohem, má s ním lepší obecenství než kdykoliv předtím, a že její duchovní růst se ohromně urychlil. Pastor jí odpověděl: „Teď mi lžeš." Na její překvapený pohled pokračoval: „To, co mi teď říkáš, je v přímém rozporu s Božím slovem, a proto to nemůže být pravda."

K teologii jsem měl vždycky nedůvěru. Dodnes jsem ovlivněn vyprávěním o učených disputacích na téma „kolik andělů se vejde na špičku jehly". Jestliže trpíš, milý čtenáři, podobnou antipatií, chci tě úvodem této kapitoly povzbudit. Jejím obsahem bude teologie, to nemohu zapřít, ale spíše část, která má hodně co dělat s praktickým životem a porozuměním Písmu. Pokud se totiž alespoň trošku nezorientujeme sami v sobě, nemůžeme jako křesťané na sobě plánovitě pracovat, což by bylo pro většinu z nás ochuzením.

Proto se nebojme a pojďme na věc.