Apoštolská církev (AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí k tzv. letničnímu hnutí (viz oddíl věrouka). V rámci celosvětového kontextu je možné zařadit počátky tohoto hnutí do prvních let dvacátého století. Stěžejní události, které daly letničním vznik, se odehrály v roce 1901 na biblické škole v Topece (Kansas, USA) a v letech 1906 – 1913 v Los Angeles (také USA). Důležitými osobnostmi spjatými s těmito okamžiky byli Charles F. Parham a William J. Seymour. V roce 1914 vznikla v Hot Springs v Arkansasu církev Assemblies of God. Ta je v současné době největší letniční denominací na světě.

V rámci evropského kontextu bylo důležitým centrem, odkud se letniční hnutí šířilo kontinentem, norské hlavní město Christiania (dnešní Oslo). Kazatel episkopální metodistické církve Thomas B. Barratt se stal jedním z nejdůležitějších průkopníků nově vznikajícího letničního hnutí na území Evropy. Dalšími důležitými osobnostmi byli Jonathan A. Paul (Německo), Smith Wigglesworth (Anglie), Lewi Pethrus (Švédsko) a další. Dnes je většina evropských letničních církví sdružena v Letničním evropském společenství (PEF) a tvoří významnou součást kontinentálního křesťanského světa.

První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní službě, Bůh je následně pokřtil v Duchu svatém a oni obdrželi dar mluvení v jazycích. Právě důraz na tuto zkušenost – přijetí křtu v Duchu svatém s doprovodným jevem mluvení v jazycích – je jedním ze základních rysů letničního hnutí. V roce 1910 byl zaregistrován Spolek rozhodných křesťanů. Postupně vznikaly další letniční skupiny i mimo území severní Moravy. Za nacistické nadvlády však byla činnost Spolku rozhodných křesťanů zakázána.

Po druhé světové válce stát dovolil činnost letničních sborů pouze pod zastřešením církví, které je byly ochotny začlenit do svých struktur. Věroučné rozdíly však vedly od počátku 60. let minulého století k tomu, že letniční křesťané začali usilovat o povolení vlastní církve. Ustanovující konference církve proběhla v roce 1964, nicméně tato církev byla nadále vystavena tlaku a represím ze strany komunistického režimu. Mezníkem ve snahách o legalizaci nově vzniklé církve byl rok 1977, avšak konečný úspěch se dostavil až o dvanáct let později. Dne 25. ledna 1989 tehdy ještě komunistická vláda existenci církve oficiálně povolila.

Biskupem nově vzniklé Apoštolské církve se stal Rudolf Bubik, který sehrál klíčovou roli při integraci roztroušených letničních sborů a významně se podílel na procesu legalizace církve. V těchto nových podmínkách zahájila církev oficiální činnost, jejímž výsledkem byl významný nárůst členské základny, intenzivní proces zakládání nových sborů, rozvinutí misijních aktivit, založení vlastní oficiální vzdělávací instituce a celková konsolidace církve. Od roku 2008 vede církev nově zvolený biskup Martin Moldan.

Dnes se k Apoštolské církvi hlásí podle posledního sčítání lidu z roku 2011 téměř pět tisíc lidí.

Více informací o letničním hnutí a Apoštolské církvi můžete nalézt na:

• Jacob Zopfi, …na všeliké tělo
• Rudolf Bubik, Historie letničního hnutí - komplet