Milí bratři a sestry, drazí čtenáři,

chtěl bych se zamyslet nad něčím, co je v dnešní době důležitým pojmem, totiž nad otázkou úspěchu. Kdo z nás by netoužil po tom být úspěšný? Být úspěšný v osobním životě, ve svém zaměstnání, v rodině... Tématem úspěchu se zabývají přílohy nejčtenějších deníků, v knihkupectvích literatura na toto téma plní celé regály. Můžete si zaplatit drahé kurzy, které vás naučí úspěšnému jednání v rozličných životních situacích. Například dnes jsem si pročítal několik článků, které se zabývaly obchodní strategií našich mobilních operátorů. Zde se dá úspěch měřit docela snadno - kolik „nových duší" (jak jeden článek doslova uváděl) se na základě reklamní kampaně podařilo získat. Protože je v této oblasti trh v naší zemi nasycen, nejedná se o získávání nových zákazníků, ale o přetahování od konkurence. A tak se jednotlivé společnosti předhánějí v tom, co na lidi zabírá. Někdy je to vtip, jindy zdánlivá výhodná nabídka s mistrně zakrytými zápory, v jiném případě spravedlivé rozdělení výhod všem zákazníkům. Při tom všem je nejpodstatnější, aby poselství bylo nové, aby na lidi „zabralo". Zde jsem si uvědomil, jak i my křesťané hledáme tu správnou strategii úspěchu. Ten obvykle spojujeme s rostoucími sbory, vlivem ve společnosti, počtem nově obrácených.

Je špatné snažit se být úspěšným? Jsem přesvědčen o tom, že být úspěšný není špatné a snažit se o úspěch také ne. I v biblických dobách bývalo běžné, že někdo měl více majetku než druhý, více stád nebo služebníků. Lidé v tom všem viděli Boží požehnání. První žalm popisuje výstižně úspěšného muže, člověka, kterému Hospodin žehná: Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Ano, požehnání (nebo úspěch, jak se ve světě říká) patří k životu. Byl to Jákob, který řekl andělovi. „nepustím tě, dokud mi nepožehnáš". Při tom je důležité si všimnout, že tím hlavním životním cílem není být úspěšný, ale milovat Hospodina a chodit po jeho cestách.

Co to znamená být úspěšný? Zde je důležité si vyjasnit, co rozumíme slovem úspěch. Je úspěšný ten, kdo je bohatý? Nebo kdo úspěšně absolvoval studia a získal skvělé zaměstnání? Nebo označíme za úspěšné rodiče, kterým se podařilo vychovat děti, které pak v životě něco významného dokázali? Určitě je mnoho měřítek úspěchu, ale já se zaměřím na úspěšnost ve službě našemu Pánu. Úvodní text mluví o ovoci, které zůstane. Je řada věcí, které bychom označili za atributy úspěchu, které však - žel - nemají věčného trvání. Apoštol Pavel poukazuje na to, že ne vše, na čem pracujeme, zůstane pro věčnost. Mnohé z toho v den soudu shoří (1Kor 3,15). Řečeno Jakubovými slovy, na Božím soudu i zlato reziví. Jediné, co projde přísnými kritérii Božího soudu, je spasený člověk. Úspěch z tohoto pohledu je tedy výhradně to, co souvisí s investováním do druhých lidí - do jejich spásy, proměny, růstu. To je to ovoce, které zůstává. Být úspěšný je tedy nerozlučně spojeno se službou druhým lidem.

Jak se stát úspěšným? Podívejme se znovu na výše uvedený text z Janova evangelia. Slova ... abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo jasně mluví o úspěchu. Termín „ovoce" mluví nejen o výsledcích určité činnosti - význam jde hlouběji. Ukazuje na vnitřní propojenost, souvislost konkrétní osoby s výsledkem její práce. Odtud Ježíšovo přirovnání: Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce a zlý strom nemůže nést dobré ovoce. Nezáleží tedy jen na tom, co dotyčný člověk dělá, ale především na tom, kým je. Zde bych chtěl poukázat na kontext našeho verše - celá kapitola začíná podobenstvím o vinném kmeni. Ovoce nese ten, který je v těsném spojení s Ježíšem. Zárukou úspěchu je tedy spojení s Kristem. Úspěch není z nás, ale úspěšnými nás činí Boží život v nás. Zde se ukazuje, že otázka „Jak se stát úspěšným?" je špatně položena. Správně položená otázka zní „Jak být v úzkém spojení s Ježíšem?" Úspěch je pak důsledkem našeho vztahu s Bohem.

Jistotu této úspěšnosti podtrhují Ježíšova slova ... povolal jsem vás ... ustanovil jsem vás. Nejsme samozvanci, nýbrž jsme ti, kteří jsou povolaní a ustanovení k Božímu dílu. V církvi se o ustanovení do konkrétní služby mluví někdy jako o instalaci. Toto slovo má dva významy, které se vzájemně doplňují. Termín instalace se používá v technice (elektroinstalace, vodoinstalace) nebo v případě slavnostního uvedení do funkce (z lat. installare - vsazovat do křesla). Přirovnání Božího služebníka k dobře provedené vodní instalaci nám poskytuje obraz úspěšnosti. Tak jako vodní potrubí (elektrické vedení, rozvod plynu) jsou napojeny na centrální zdroj energie a poskytují životodárnou vodu (energii), tak i služebník je spojen s nejvyšším zdrojem Boží moci a koná službu, ke které je určen. Toto nás znovu vrací k obrazu vinného kmene. Pokud tedy Ježíš mluví o povolání a ustanovení, můžeme si být jisti, že jde zároveň i o uschopnění, zmocnění. Pán nepovolá nikoho do služby, aniž by mu v té službě zároveň nepomáhal a neposiloval jej.

Je ještě jeden pohled na náš text, který napomůže k jeho komplexnějšímu pochopení. Tento šestnáctý verš je hlavním, klíčovým slovem myšlenkového celku, které Ježíš vyřkl, když mluvil o vyslání a úspěšné misii. (Tento myšlenkový celek je v některých Biblích vyznačen jako samostatný odstavec). Je zajímavé si všimnout, že tento celek je ohraničen, tedy začíná i končí stejným příkazem - příkazem lásky! Tak Pán Ježíš naznačuje, že o úspěšnosti naší služby můžeme uvažovat jen tehdy, pokud se uskutečňuje ve vzájemné lásce. Láska v myšlení Bible není sentiment, nýbrž skutek. (Milosrdný Samařan se ujímá zraněného člověka, i když jemu samému to komplikuje situaci. Zacheus po svém obrácení obdarovává chudé).

Boží principy jsou jednoduché - někdy až překvapivě jednoduché. Tak jednoduché, že jim nevěříme a sami si vytváříme složité. Kolik toho jenom církev vymyslela, aby rostla a prosperovala! Základem Boží strategie je přebývání v Kristu (Zůstávejte v mé lásce - J 15,9) a láska k lidem (To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali! - J 15,12.17). Ať jste požehnaní při čtení tohoto čísla časopisu!

Martin Moldan,

zástupce biskupa