Duchovní růst (41)
Odvěkou a přirozenou touhou člověka je touha po lásce a po seberealizaci. V každém člověku je totiž zakotvena touha dosáhnout víc než jen to, že se nechá unášet davy lidí. Chce víc než jen vydělat si na živobytí. Chce měnit okolí, ve kterém žije. Chce ve světě zanechat stopu, která nebude smazána a zapomenuta.
Drazí bratři a sestry, přeji vám milost a pokoj od Boha a Pána Ježíše Krista. V rámci své služby mám mnoho příležitostí modlit se s lidmi. A tak si všímám, za jaké věci se lidé nejčastěji chtějí modlit: Jde o nejrůznější potřeby odvíjející se od jejich věku či postavení. Jedna prosba je však charakteristická pro všechny generace i skupiny, a tou je touha po větším naplnění Duchem svatým. Zjišťuji, že lidé v naší církvi touží po plnosti Ducha, po jeho projevech a moci. A to je pozitivní.
Nenech si ujít příležitost, aneb využitá příležitost
Napsal(a) Tomáš Süss čtvrtek, 29. prosinec 2011 13.07Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. 1 Tesalonickým 5,1-11
Žd 11,6: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Bůh od nás od počátku očekává víru. Víru v to, že On existuje. Bůh odměňuje ty, kteří v něho věří. Naše víra má být vyjádřená tím, že máme proměněný život. Protože co je to za víru, když mluvím, že věřím v Boha, ale žiji jako pohan? Toto je jenom teoretické poznání Boha a ne víra. Víra se vyjadřuje poslušností vůči Bohu, protože co je to za křesťana, který věří Bohu, ale nechce být poddán jeho vůli?
Nábot řekl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích." 1 Královská 21,3
Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. (Mt 13,25)
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.' (Mt 25,24)
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno." (Lukáš 11,1-2)
Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky. Deuteronomium 4,9
Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. Filipským 3,13-14