Milí čtenáři Života v Kristu, napadlo vás někdy, že existuje řada věcí, jež na první pohled vypadají obyčejně, avšak uvnitř skrývají nesmírnou hodnotu? Uvedu příklad: Znám člověka, který má svůj byt nádherně vybavený starožitným nábytkem. Kdybyste se jej zeptali, kolik peněz za to utratil, asi by se pousmál. Pracuje totiž jako pojišťovací agent - a když tak navštěvuje různé domy, s jejichž majiteli sepisuje pojištění, občas, aby lépe poznal stav nemovitosti, vyleze na půdu. A tam, zejména pokud jde o starší domy, nalezne pravé poklady. Totiž, spíše nepotřebné harampádí. Tu a tam nějaká stará skříň, křeslo či almara. Vždy špinavé, často i potlučené. Není divu, když se majitelé za drobný peníz těchto zbytečností rádi zbaví. Někdy dokonce i zadarmo.
Náš pojišťovací agent ovšem není naivní, ví po čem sáhnout. Pak už stačí šikovné ruce a pár hodin práce a starožitný skvost je na světě. A téměř zadarmo. Co se nehodí do vlastního bytu, dá se dobře zpeněžit.
Napadlo mne, že bych se mohl z této perspektivy podívat i na otázku křesťanství. Mám výhodu, křesťanem jsem se stal až v dospělosti a nános prachu na některých pravdách Bible jsem začal odstraňovat zcela systematicky.
Třeba taková modlitba Páně, tak zvaný Otčenáš. Již tento název je sám o sobě zavádějící, jako by mělo jít o nějaký otčenáš, tedy jakýsi subjekt v mužském rodě. Tak jsem to až do okamžiku svého obrácení vnímal. Ve skutečnosti jde o modlitbu, a to velmi geniální. Pojďme se na ní krátce podívat.
Důvod, proč Ježíše následovali. Mohli následovat kohokoli jiného (potulných rabínů bylo v každé době dostatek), anebo jednoduše nemuseli dělat nic. Mohli se věnovat svým zaměstnáním. (Někteří z nich vydělávali dost peněz). Taková je realita. Ale oni dokázali opustit i výnosný obchod, dokonce své rodiny a chtěli být jako Ježíš. Stále zkoumali, co je zdrojem té podivné síly, která z Ježíše vyzařovala. A pak na to přišli: Byla to jeho modlitba. Pochopili souvislost jeho podivuhodného života a jeho skryté modlitby k Bohu. Proto přišli a řekli: „Chceme to taky. Nauč nás takhle se modlit". Pochopit klíč na cestě k poznání, to je důležitý okamžik. Učedníci jasně viděli, že pokud se jejich životy mají jakkoli změnit, musí se naučit modlit.
Způsob, jakým se tento Ježíš modlil. To, co učedníci vysledovali a co je tolik nadchlo, byla opravdovost, s jakou se jejich Mistr modlil. Nebylo zde stopy po oficiální obřadnosti, jak byli zvyklí vídat u svých náboženských představitelů. Učedníci byli prostí lidé, zvyklí živit se rukama. Jejich uvažování bylo praktické. Ale u Ježíše uviděli, že modlitba je více než obřad. Modlitba přináší změnu. Modlitba dává sílu. Na modlitbě lze nalézt odpověď. Modlitba je prvním krokem při hledání řešení. Oni viděli, že modlitba funguje. Proto ji chtěli.
Napsal jsem v úvodu, že tuto Ježíšovu modlitbu často chápeme jako básničku. Mnozí lidé se jí modlí doslova. Někteří i několikrát po sobě. Jsou lidé, kteří se domnívají, že opakováním této modlitby si zajistí u Boha nějakou přízeň. (Jako by nevěděli, že Ježíš v souvislosti s uvedením této modlitby řekl, abychom nebyli mnohomluvní jako pohané). Modlitba je svým způsobem prostá i geniální současně. Člověk není zavázán k její doslovné citaci. Jde o vyjádření několika proseb, které jsou důležité pro život každého člověka. Můžeme je vyjadřovat klidně svými slovy (doslovnost není na škodu, pokud víme, co děláme). Všimněme si prvního slova této modlitby: Ježíš Boha oslovil „Otče". Vlastně to bylo jediné oslovení, které náš Pán vzhledem k Bohu používal. Bůh mu byl Otcem, jeho učedníci viděli důvěrný vztah mezi ním a Bohem. Říkat Bohu Otec nebylo v té době zcela běžné. O to tragičtěji vyzní, když Ježíš poprvé Boha oslovil jinak.
Ideál dokonalého otce, který každý z nás očekává a po kterém touží. Je to někdo, kdo nás zná a kdo nás přijímá navzdory našim chybám. Někdo, kdo nám říká pravdu a přitom nás neopustí, ani když selžeme. Někdo, kdo nám věří, investuje do nás. Někdo, pro koho sami mnoho znamenáme. Myslím, že i tento důraz na Boží otcovství v úvodu nejznámější modlitby byl důvodem, proč se učedníci chtěli naučit modlit. Kdo z nás netouží po dokonalém otci! Navíc Ježíš často v modlitbě používal zdrobnělinu, Abba, což se překládá „Tatínku". Ježíš nepřišel, aby dal lidem nové náboženství. Přišel, aby jim ukázal Otce. Ti, kdo to pochopili, se chtěli naučit modlit jako těch dvanáct učedníků. Náboženství je břemeno, ale Ježíš zval lidi do úžasného vztahu.
Žijeme v době, kterou lze nazvat krizí otcovství. Kolik mladých lidí vyrostlo v rozbitých či nefunkčních rodinách! Kolik otců je nejistých ve svém postavení! A to nám ještě ke všemu dnešní doba nabízí variantu: Dva tatínkové či dvě maminky! Mnoho věcí ve svém životě změnit nemůžeme, ale to, co můžeme, spočívá v poznání Otce, který je bez chyb. Ježíš nás zve do takového vztahu. Jedním z tajemství víry je odvaha říkat Bohu Otče!
Martin Moldan,
biskup AC
