Skutečně existují lidé, kteří jsou spokojeni i bez víry. Určitě ale nejsou spokojeni bez Boha. V Bibli se píše,že spokojenost a štěstí dává Bůh a dává tyto věci nejen lidem věřícím, ale i lidem nevěřícím. Věci jako bohatství, úspěch, zdraví a radost jsou dary od Stvořitele. Protože Bůh nedělá žádné rozdíly mezi lidmi, dostavájí tyto dary i ti, kteří v žádného Boha nevěří.
Někteří nevěřící lidé tedy jsou v životě spokojeni ne proto, že Bůh neexistuje, ale právě proto, že existuje. Bible říká, že:
„Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít tak, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí." (Bible, Skutky 14,16-17)
Bůh lidem dává dobré a příjemné věci, protože se jim chce dát poznat. Spokojenost, kterou zažívají lidé bez víry je ale jenom náznakem opravdové spokojenosti, která plyne ze vztahu s Bohem! Mnozí křesťané, kteří v Ježíše uvěřili jako velice šťastní a spokojení, dnes vyznávají, že prožívají život v dimenzi, kterou předtím ještě nezažili.
Spokojenost nevěřících lidí je jako vůně dobrého jídla. Bůh tuto vůni na svět vypouští, aby lidem naznačil, že je tu něco velmi dobrého k jídlu. Chce nám ukázat, že se můžeme nasytit ve vztahu s Ním.
Někteří lidé se kochají pouze touto „vůní" života a domnívají se, že je to celé štěstí, které existuje. Bůh jim chce ale dát mnohem víc, než co dosud poznali. Ježíš nenabízí pouze nudné náboženství, které člověka připraví o všechny radosti života. Naopak. On je zdrojem všech příjmených věcí a zdarma dává i to nejcennější - osobní přátelství s Ním.
Člověk, který má od Boha pouze životní radovánky je spokojený jen na 50%. Pravé štěstí spočívá v tom, když se člověk dokáže před Bohem v srdci sklonit a pozvat ho do svého života. Vrcholem radosti není sex ani dovolená na Bahamách - i když i to jsou hezké věci... J Mnoho lidí dnes zakouší, že vrcholem radosti je být s Bohem! Poznat jeho lásku a vnímat jeho blízkost. Být si jist tím, že Ježíš zemřel i za mě a vědět, jaký má můj život vlastně smysl.
Spokojenost, která neplyne ze vztahu s Bohem, může být někdy také velmi pomíjivá. I slavný král Šalomoun, který si mohl dovolit všechny požitky, jaké svět nabízel, proto na konci svého života napsal:
„Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: 'Nemám v nich zalíbení.´" (Bible, Kazatel 12,1)
