Evropa a svět (4)
- nebo krize našeho chování a jednání?
27. až 29. ledna t. r. jsem opět navštívil spolu s dalšími zástupci a představiteli českých církví Brusel. Bylo to po několika letech moje druhé setkání se zástupci Evropské unie (EU).
Před nějakým časem jsem napsal do tohoto časopisu články „Evropa v uzlíčku" či „Europo, jsi věřící?" a dnes bych se tomuto kontinentu chtěl věnovat opět. V listu Efezským 4,26 je psáno: „Nenechme zapadnout nad svým hněvem slunce!" Věřím tomu, že tam, kde necháme „zapadnout slunce", není místo pro Ducha svatého.
Drazí čtenáři,
Tyto řádky píši krátce po svém návratu z konference PEF, a chtěl bych se proto s vámi sdílet na téma Křesťané a Evropa.
V úterý 1. prosince loňského roku vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, onen rozporuplný dokument, který zaměstnával evropské politiky celý minulý rok. Co se změnilo? To, co jsme nazývali Evropskou unií před Lisabonem, byl souhrn právních vztahů mezi dvaceti sedmi členskými státy a jejich občany. Lisabonská smlouva tuto situaci fundamentálně mění tím, že dává Evropské unii podobu skutečné nadnárodní federace, čímž činí z 500 milionů Evropanů skutečné obyvatele nové federální Unie. Většina Evropanů o těchto ohromujících změnách ani neví. Slovy profesora Anthony Coughlana, „Lisabonská smlouva je dobře utajenou ústavní revolucí". Žijeme tedy v Evropě, která se dramaticky mění. Jak na tyto změny reaguje církev?