Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Zajatcem homeopatie

Napsal(a)   čtvrtek, 22. prosinec 2011 12.02
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. (Žalm 40,6-7)

Nikdy dříve by mě nenapadlo, že si mne Pán Bůh použije skrze mé životní zkoušky k tomu, abych mu dnes vzdávala chválu za vše, čím mě až do dnešního dne provedl. Kdysi dávno jsem se ptala: Proč? Dnes ale vím, že bez utrpení nemůže dojít k požehnání (Sk 14,22). Děkuji mu za každý den. To, co vám chci tímto svědectvím sdělit, je kus mého života a modlím se za to, aby to bylo pro mnohé z vás nejen povzbuzením, ale také varováním, protože Pán ví o každém z vás a nikdo mu není lhostejný. Pán Bůh mi daroval hodného manžela a dvě krásné a zdravé děti. S manželem jsme spolu již 23 let a jak by se zdálo, mohli bychom už mít děti dospělé. Ale opak je pravdou. Máme dvě dcery ve věku 14 a 7 let. Cesta k tomu, abychom je měli, nebyla vůbec jednoduchá. Byla vyplněna mnoha zdravotními problémy. Ale byl to právě Pán Ježíš, který mě hledal, protože jsem se mu ztratila v tomto světě a žila bez něho. Hledal mě - svou ztracenou ovečku, která musela být za svou neposlušnost potrestána. Přesto mu děkuji za každý okamžik (Žd 12,6). Ale všechno má svůj čas (Kaz 3,1).

Jak už to bývá u mladých lidí, plánují si svou budoucnost. I my jsme si ji plánovali. Až se vezmeme, zařídíme se a pak dítě. Ale ono to bylo plánování bez našeho nebeského Otce! Vždyť my to přece zvládneme sami. OMYL! Boží úmysly nejsou úmysly nás lidí. Pán Bůh měl připravený jiný plán. Vše nám vycházelo až do okamžiku, kdy jsme chtěli dítě. Ale něco se stalo. Proč to nejde? Vždyť jsme spolu už jeden rok. V té době jsem procházela různými vyšetřeními a operacemi, ale také velkými bolestmi. Konečný verdikt lékařů zněl: Jste v pořádku. No to je všechno pěkné, ale jsme spolu již tři roky a stále nic.

Víte, až si člověk sáhne až na dno, tak si uvědomí, kým vlastně je a že je zde Pán Bůh, o kterém slyšel kdysi dávno v nedělní škole. Začala jsem ho hledat (v zoufalství a v skrytosti) a Pán se ke mně sklonil. Začal ke mně hovořit svým tichým hlasem. Začal na mně pracovat, začal mě měnit. Ani dnes ještě se mnou není hotov a má se mnou hodně práce. Jsem mu vděčná za jeho trpělivost, lásku a odpuštění. Ten jeho tichý hlas ke mně začal hovořit: Jednou budeš mít děti, ale až přijde tvůj čas. Jenom věř. Pane, kdy? Já ti slibuji, že když mi dáš děti, povedu je za tebou. Dala jsem Pánu slib. Splním ho? Netušila jsem, že se za mne modlí i má blízká rodina. Čekali jsme dlouhých devět let! Pán Ježíš svůj slib splnil a já se učila trpělivosti. Narodila se nám první dcera. Tentýž hlas ke mně hovořil i v době, kdy jsem přišla o druhé dítě. Pán Ježíš mě učil přijímat jeho svatou vůli, jeho rozhodnutí a já jsem je musela respektovat.

Když jsem otěhotněla potřetí, Duch Boží mě velice zřetelně upozorňoval na něco, co se má stát - na novou zkoušku víry. Obstojím? Boží hlas byl tak zřetelný, že jsem ho nemohla neslyšet. Ptala jsem se v modlitbách, co se stane, co má přijít? Ale místo odpovědi jsem dostala verš z Izajáše 41,10: Neboj se, jen věř. Jak nádherné zaslíbení. Měla jsem hodně otázek, ale Pán měl připravenou odpověď. Ve správném čase znovu - již podruhé mi daroval život, a to při velmi komplikovaném porodu. Narodila se nám druhá dcera. Chvála mu za to.

Chtěla bych se ještě vrátit do doby, kdy jsme na děti čekali. Tak jako se Chana modlila k Bohu a dala mu slib, tak i o mém slibu Pán Bůh věděl. Dnes vím, že On svůj slib splnil! Teď je na mně, abych slib dodržela já. Věřte, že opravdu to není lehké. Ale Pán nezapomíná a stále mi to připomíná. Je všechno v pořádku - co pro to děláš?

V jisté době jsem s dětmi navštěvovala lékaře, který byl v té době primářem na dětském oddělení v nemocnici. Starší dcerka měla asi dva roky, když utrpěla popáleniny obou chodidel a jedné ruky. Tento lékař se začínal zabývat alternativní medicínou a tento případ byl mezi jeho prvními ,,úspěšnými". Vše se perfektně hojilo a nebyl důvod této metodě nevěřit, i když Boží slovo mě napomínalo a usvědčovalo. Ale ono to zase tak zle nevypadalo a já jsem si ani neuvědomovala, že tím vlastně své dítě zasvěcuji do hlubin okultismu. Neslyšela jsem ani napomínání, ani nechtěla slyšet varování, že je to vlastně hřích. Komu sloužím? Vždyť Pánu Bohu se máme klanět. Jedině jemu patří chvála a čest na věky. Pán Ježíš mi chtěl říci: To, co děláš, je hřích, já vás chci zachránit a ne zatratit. Slib, který jsem mu dala, nebyla cesta k němu, ale od něho. Ale všechno má svůj čas. Odolávala jsem dlouhých osm let. Stále jsem sama sebe ujišťovala, že to, co dělám, je správné. Vždyť jsem viděla uzdravující moc, modlila se a léky brala s Božím požehnáním. Ještě že je Pán tak trpělivý a jeho Duch působí. Stále se mě ptal: Dodržuješ slib daný Bohu?! Vždyť to, co děláš, je v Božích očích zlé, nemůžeš sloužit dvěma pánům, musíš se rozhodnout.

Rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy platby za lékařské úkony a za léky začaly být vysoké. Mé rozhodnutí bylo okamžité a rázné. Myslela jsem si, že bude zase všechno v pořádku, když začneme chodit k naší ,,normální" dětské lékařce. Ale satan se tak lehce nevzdává. Byl to začátek další velké zkoušky, kterou jsme si musely projít.

Mladší dcerka, která byla v té době nemocná se zcela banální chřipkou, začala mít vysoké teploty, které nešly srazit. Dcerka začala odmítat jakoukoliv spolupráci se mnou - počínaje léky a konče pohlazením. Začala mě nenávidět, protože jsem ukončila návštěvy u toho lékaře a ona si je vyžadovala. Satan měl u nás své místo skrze homeopatii. Byl to těžký duchovní zápas, který jsme doma prožívali, protože dcerka, která Pána Ježíše dříve milovala, se najednou odmítala modlit a o Pánu Ježíši nechtěla ani slyšet. A když vám čtyřleté dítě řekne, že se bude modlit k satanovi, protože ho má rádo, ještě teď mi běhá mráz po zádech, když to píšu. Nechtěla mě, chtěla jinou maminku, neměla mě ráda a nic ode mne nepřijímala. Vím, že dítě dokáže být vzdorovité, ale tohle nebyl vzdor, ale zápas. Nedokázala jsem to unést a musela jsem vyhledat duchovní pomoc. Pouze hlasité! modlitby ve jménu Pána Ježíše měly moc a zachránily nás. Satan se tak lehce nevzdává a Pán Ježíš dopustil tuto zkoušku, aby mi připomněl, že On je naším Pánem, který nás vysvobodí z každé zkoušky, i ze zajetí okultismu.

Duch svatý mi ukázal na všechny věci, skrze které může mít satan své místo u nás doma v rodině. Byla jsem pevně rozhodnutá se těchto věcí zbavit. Byla to drahá kniha o alternativní medicíně. Mohla jsem ji darovat, ale tím bych šířila zlo, a tak skončila v popelnici stejně jako všechny homeopatické léky (částku jsem raději nepočítala, protože cena, kterou za nás zaplatil Pán Ježíš na Golgotě je daleko vyšší a nevyčíslitelná).

Chtěla bych vás všechny tímto povzbudit, pokud vás Duch svatý z něčeho usvědčuje, napravte své cesty, dokud je čas, protože Pán Ježíš se nebude s nikým dělit. On je Bohem žárlivě milujícím, a i kdybyste si měli projít zkouškou, věřte mi, že stojí za to, protože Pán Ježíš je vítěz! Jemu patří chvála i čest na věky.

V. Iwaszková,

autorka je členkou Českobratrské církve evangelické

u br. Kaczmarczyka v Českém Těšíně

Číst 1547 krát
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.